I Want You to Stole My Heart | Part 1.

2. june 2012 at 17:13 | C

,,Stejně pořád nechápu proč chceš odjet. Máme se tady přece dobře.'' začala vykládat máma. Jakmile se má totiž dobře ona, mají se podle ní dobře hned všichni. U mě to ale neplatilo.
,,Já tady ale šťastná nejsem! Pochopíš to už někdy?'' vyjela jsem na ni. Najednou se jí zkrabatil obličej, zvedla se a odešla ke dveřím.
,,Když myslíš.'' šeptla a odešla. Dřív bych litovala toho, kdybych jí tohle řekla, ale dnes už ne. Už jsem jí nebrala jako mámu. Otevřela jsem druhé dveře od skříně a začala jsem vyndávat hromádky oblečení, když mi začal zvonit mobil.
,,Haló?'' zeptala jsem se, protože číslo bylo neznámé.
,,Karol? Jsi to ty? Tady Liam!!''
,,Liame?'' řekla jsem radostně.
,,No, země volá!'' řekl a zasmál se ,,Máma mi říkala že u nás budeš bydlet! Kdy přijedeš?'' zeptal se.
,,Zatím se balím a dneska v noci pojedu na letiště. Do Londýna bych měla doletět zítra ráno. Nejspíš.''
,,Dobře. Tak až budeš vystupovat z letadla, zavolej mi. Přijedu.. hej Louisi nech toho.''
,,Ahój, ahój.'' ozval se jiný hlas.
,,Vrať mi ten mobil! Dělej!'' slyšela jsem zdaleka Liama.
....
,,Promiň. Louis mi sebral mobil a nechtěl mi ho vrátit. Takže až vystoupíš z letadla, zavolej mi. Přijedeme pro tebe.'' řekl Liam po pár minutách udýchaným hlasem.
,,Přijedeme?'' zeptala jsem se udiveně.
,,No, máma říkala že pro tebe přijede, ale něco jí do toho vlezlo. Tak mě poprosila jestli tě vyzvednu. Jenom je problém že ještě nemám řidičák, takže musím vzít i Louise. A vlastně s námi ještě pojede i Harry, Niall a Zayn.''
,,Aha, tak to jsem nevěděla. No, ale jsem ráda že kluky konečně poznám.'' řekla jsem potěšeně.
,,Hlavně ale nevytahuj před Niallem jídlo!'' řekl a zasmál se. Musela jsem se taky zasmát. Bylo příjemné slyšet jeho smích.
,,Budu muset jít. Musím se ještě dobalit, protože za čtyři hodiny mám být na letišti. Tak ahoj.'' rozloučila jsem se.
,,Ahoj. A buď opatrná. Už se na tebe těším.'' řekl ještě a zdálo se mi, jakoby se usmál. Jak mi řekl že se na mě těší, hned mi poskočilo srdce. Přemýšlela jsem nad tím, že se asi muselo stát něco s Danielle. Že s ní už asi není.
...
,,Karol!!'' zavolala na mě máma.
,,No?'' odpověděla jsem.
,,Už jsi připravená? Musím tě odvézt na letiště.''
,,Jojo, už běžím.'' řekla jsem a naposledy se rozhlédla po svém pokoji. I když jsme tu bydleli už dlouho, neměla jsem ho nijak extra zařízený. Vlastně ani nebyl vybarvený. Nechtěla jsem si ho dělat nějaký super hezký, protože jsem věděla že tady nebudu dlouho bydlet. Všechny plakáty a obrazy ze zdi jsem sundala a sbalila si je. Skříně, které byly napěchované oblečením byly vyprázdněné. Nic nezůstalo ani na stole, v šuplíkách, nikde. Sbalila jsem si i koberec, protože jsem ho dostala od táty, když ještě byl naživu a byla to jediná vzpomínka na něj. Všechny kufry a krabice, byly už odneseny do auta. Sešla jsem dolů po schodech.
,,Jsi připravená?'' zeptala se mě máma.
,,Jo, jsem.''
...
Když jsme přijeli na letiště, měla jsem ještě hodinu čas. Než jsem ale odbavila kufry a zařídila ostatní věci, zbývalo mi jen půl hodiny.
,,Bude se mi po tobě stýskat, Karol. Buď na sebe opatrná. A až doletíš, zavolej mi.'' řekla máma a utřela si slzu, která jí stékala po tváři. Bylo to poprvé, co jsem ji viděla brečet. Teda od té doby co je s Patrikem.
,,Měj se dobře.'' řekl Patrik a neohrabaně mě obejmul. Nečekala jsem, že mě obejme. Ani mě to moc nepotěšilo. Smrděl pivem.
,,Ahoj.'' řekla jsem a políbila jsem mámu. Šla jsem do letadla a posadila se na své místo. Po chvíli letu jsem usnula. Když jsem se probudila už jsme se vznášeli nad Londýnem.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.