I Want You to Stole My Heart | Prolog

2. june 2012 at 17:12 | C

Je to už 6 let co jsme se s mámou odstěhovaly. Je to už 6 let co je můj táta mrtvý. Nikdy jsem si nezvykla bydlet někde jinde než v Anglii. Od smrti táty jsem byla odsouzena k životu v ČR.
Doteď nechápu, kde máma narazila na toho čecha. Nechápu, kde se vzal v Londýně. Narodila jsem se tam. Bydleli jsme tam celou dobu, dokud se táta v mých 10.letech nezabil. Spíš kdyby ho někdo nezabil. Byl policistou a jednou, když chytal vraha, vrah ho zastřelil. Pamatuju si, jak hrozně jsme to nesly. Byly to nejhorší chvíle v životě. A pak máma narazila na toho Patrika. Je děsně namyšlený a arogantní. Už od začátku se mi vůbec nelíbil. A když se potom vzali, ani jsem jim nešla za družičku. Proč bych se měla starat o někoho, koho vůbec nemám ráda? Asi po roce a půl jejich vztahu, mi máma řekla že se stěhujeme do ČR. Byl to pro mě obrovský šok. Nejdřív přijdu o tátu a teď i o to, co mám nejraději. Musela jsem opustit náš malý, ale útulný domek na kraji Londýna. Musela jsem opustit svoje přátele, školu a hlavně nejlepšího kamaráda Liama. S Liamem se znám odmalička. Už jako malé děti jsme spolu běhali na hřiště, chodili plavat a seděli jsme spolu v lavici. Je to ten nejnormálnější kluk na světě. Ale jak si našel Danielle, přestávali jsme na sebe mít čas. Danielle byla pro mě vždycky příjemnou dívkou, byla s ní sranda a byla přátelská. Žádná rivalita mezi námi nebyla. A stejně to dopadlo, tak jak to dopadlo. Už jsme se nevídali tak často. Občas jsme se pozdravili, občas jsme si popovídali, ale to bylo všechno. Začalo mi to hrozně chybět.
Když jsme se přestěhovali do ČR, nelíbilo se mi tady. A vlastně se mi tady nelíbí ani teď. I přes to, jak se ze mě a z Liama stali kamarádi, z nejlepších kamarádů, věděla jsem že nikoho takového už nepotkám. Asi čtvrtý rok po odstěhování, mi začal Liam psát dopisy. Doteď nevím, kde zjistil adresu, ale byla jsem ráda že s ním mám nějaký kontakt. Pak jsme si začali volat přes Skype, což bylo ještě lepší, protože jsme se i viděli. Nemohla jsem vůbec uvěřit tomu jak se změnil. Ve tváři měl pořád ten krásný roztomilý výraz a oči zářivě hnědé. Začala jsem k němu zase něco cítit. Něco víc než přátelství. A doteď to cítím.
S Patrikem jsem se hádala ještě čím dál častěji než předtím. Totálně mi lezl krkem. Nesnášela jsem ho. Pokaždé, když jsem se hádali, máma nic neudělala. A vždycky stála na jeho straně. Měla jsem obrovskou chuť sbalit si kufry a vrátit se do Londýna. Raději bych bydlela pod mostem než tady. K mámě jsem taky začínala cítit nenávist. Kdykoliv jsem začala mluvit o tátovi, prohlásila že už o něm nechce nikdy nic slyšet. To mi zlomilo srdce.
A tak jsem se jednoho dne rozhodla že prostě odjedu. Vrátím se do Londýna. Ve svých 16.letech. Než jsem to ale řekla mámě, zavolala jsem Liamovo mámě. Byla to jediná žena, která poznala když mě něco trápí a pokaždé mi skvěle poradila. A tak jsem jí zavolala. Řekla jsem jí o svých problémech a o tom, že se chci vrátit do Londýna. Vždycky byla jako moje druhá máma. Řekla že se zkusí nějak domluvit s mámou, že bych mohla bydlet s nimi. Máma sice vyváděla, ale Amie věří a tak jsem druhý den odletěla do Londýna.
A to je jen začátek mého života.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.