You and I

5. november 2012 at 20:04 | FW'spotato |  Jednodílné ffky a povídky | ONLY IN iwantfreedom
You and I | with Fred Weasley | Harry Potter fanfiction

,,Y/N.'' řekla profesorka McGonagallová a já si sedla na starou trojnožku. Opatrně mi položila Moudrý klobouk na hlavu a síní se roznesl jeho hlas.
,,Hmm, oba rodiče kouzelníci. Mohla bys být další silnou čarodějkou pokud bys chtěla. Cítím ale, že si do oné koleje nepřeješ jít. Ať je to tedy Nebelvír!'' poslední slovo zvolal. Oddechla jsem si. Profesorka mi sundala klobouk a já se rozběhla k nebelvírskému stolu. Sedla jsem si vedle dívky s krepatými vlasy. Podala mi ruku a s ní i jeden zrzavý kluk se špinavým nosem, potom Harry Potter a ještě dvě zrzavá dvojčata, asi tak o rok starší než já.
,,Ty jsi tady taky nová?'' zeptala se mě ta holka.
,,Jo. Jmenuju se Y/N. A ty?'' usmála jsem se.
,,Hermiona Grangerová, ráda tě poznávám. Tohle je Ron Weasley a Harry Potter.'' ukázala na ně.
,,Ráda vás poznávám.'' usmála jsem se.
,,Tady na našeho Roníka si dávejte obě pozor.'' řeklo jedno zrzavé dvojče.
,,A občas bývá trochu divočejší.'' doplnilo ho druhé dvojče. Oba dva se naráz zasmáli.
,,To je Fred a tohle je George.'' ukázal na kluka vedle něho. Podívala jsem se na Freda, který se mi už od začátku líbil víc. Měl krásné hnědé oči. Úplně nejkrásnější jaké jsem kdy viděla. Přestala jsem kolem sebe všechno vnímat, ale dala jsem se hned dohromady, když do mě Hermiona ťukla loktem že už je jídlo. Rychle jsem odtáhla pohled z Fredových očí a nabrala si na talíř jídlo co jsem měla nejblíž. Jedli jsme asi hodinu a během toho jsem si povídala se všemi kolem mě. Občas jsem zabloudila do Fredovo tváře a párkrát jsem pocítila že se na mě díval...

V 1.ročníku jsme se všichni spíš jenom seznamovali a snažili se spřátelit. Ale hned druhý den jsem zjistila že rozhodně nebudu kamarádka se Zmijozelem. Nechápu, že mě tam Moudrý klobouk chtěl poslat.

,,Kam jdeš?'' zeptal se mě jednoho večera Fred, když jsem šla z nebelvírské společenské místnosti. Šel zrovna z večeře.
,,Jdu se projít do nejvyšší komnaty.'' řekla jsem a přehodila si přes pyžamo plášť.
,,Víš že se nesmí chodit po večeři po hradě.''
,,Ale že mi to říkáš zrovna ty.'' zavrčela jsem.
,,Je ale nebezpečný se teď toulat po hradě. Můžu jít aspoň s tebou?'' podíval se na mě a jeho zrzavé vlasy mu spadly do očí. Zatřepala jsem hlavou, abych ho vyhnala z hlavy.
,,Tak fajn. Ale zkus...'' přitlačila jsem ho k zábradlí schodů ,,...o tom někomu kecnout a zabiju tě.''
Polkl a pokusil se o úsměv. Musím ale uznat že to bylo lepší, když jsem šla s někým a ne sama. Stáli jsme v nejvyšší komnatě opření o zábradlí a dívali se v dáli v záři měsíce.
,,Je to stejně krásný co?'' řekl a podíval se na mě.
,,To jo.'' usmála jsem se.
,,Tys myslela to s tím zabitím vážně?''
,,Ale ne. Promiň, to bylo jenom tak.''
,,Odpuštěno.''
Vyklonila jsem se přes zábradlí a viděla jsem že dole někdo stojí. Bylo mi divné že slyším i na takovou dálku hlasy. Byla to McGonagallová a profesor Snape. Fred chtěl něco říct, ale já jsem ho umlčela tím, že jsem mu položila ruku na pusu a druhou jsem naznačila že má být ticho. 'Proč?' naznačil mi pohledem a já jsem mávla rukou. Chytl mi ruku kterou jsem měla na jeho puse a chytl mě kolem boků. Vykulila jsem oči, ale neodtáhla jsem se. On se na mě usmál tím svým srandovním úsměvem a začal se přibližovat. Když jsem viděla že už je hodně blízko zavřela jsem oči. Jeho rty byly měkké a polibek úplně jiný než jaký jsem čekala.

Od té doby jsme spolu seděli na večeři.
,,Ale ale, kdo je tady potom divočejší co?'' řekl jednoho dne Ron Fredovi, když mě chytl za ruku a šli jsme spolu z Velké síně. Fred se na něj jenom zašklebil.

Celým hradem se ozývaly děsivé rány, které vycházely zvenku. Bojovala jsem co nejvíc mohla, ale už jsem přestávala mít sílu. Najednou se dali všichni Smrtijedi a Voldemortovi přívrženci na ústup. Během chvíle se ozval Voldemortův hlas. Vydala jsem se do Velké síně, abych našla rodinu Weasleyových. Viděla jsem je už z dálky, ale něco bylo špatně. Na zemi někdo ležel, Ron, George a Molly se nad ním skláněli. Rozběhla jsem se jejich směrem. Když jsem se k nim dostala úplně se mi zastavilo srdce. V krku jsem ucítila bolavý knedlík a slzy se mi nahrnuly do očí. Klekla jsem si k mrtvé osobě. Byl to Fred. MŮJ Fred. George mě obejmul a já jsem se nepřekonatelně rozbrečela. Nemohla jsem tomu uvěřit. Proč zrovna on? Proč ne někdo z těch špatných?
,,Miluju tě Frede. Miluju, miluju, miluju.'' šeptala jsem a pohladila ho po tváři.

,,Y/N! Počkej!'' volal na mě Harry. Zastavila jsem se a otočila se. ,,Mám nápad. Pojď se mnou.'' řekl a zavedl mě do kumbálu. ,,Dostal jsem jako dárek od Brumbála zlatonku a v ní byl kámen vzkříšení. Víš napadla mě jedna věc. Myslím že bychom ho mohli využít k několika věcem.'' mrkl.
,,My?'' zeptala jsem se udiveně.
,,No chtěl bych do života vrátit rodiče, Siriuse, Lupina a Tonksovou. A ty pokud bys chtěla, mohla bys vrátit Freda.''
Fred, můj milovaný Fred. Umřel minulý rok. Byli jsme spolu celých 5 let, on byl v Bradavicích minulý rok poslední a já jsem poslední teď. Ale při bitvě o Bradavice ho bohužel zabili.
,,Tak co? Jdeš do toho nebo ne?'' zeptal se. Kývla jsem hlavou.
,,Tak poslouchej. Musíš si vzpomenout na nejhezčí vzpomínku s ním. Musíš myslet na to pozitivní co na něm bylo, jinak se to nepovede. Platí?''
,,Platí.''
,,Tak jdeme na to.'' rozevřel ruku v níž měl kámen, položil na něj mou ruku a zavřel oči. Zavřela jsem je taky. Vzpomněla jsem si na moment kdy jsme se s Fredem poprvé políbili. Bylo to druhý rok na téhle škole v nejvyšší komnatě. Cítila jsem kolem sebe jemný vánek. Vzpomínala jsem na další úžasné vzpomínky s Fredem. Když jsme spolu jednoho večera, v čase kdy jsme už dávno měli být v posteli, utíkali z komnaty nejvyšší potřeby a schovávali se před Filchem ve výklencích. Jak jsme se potom neskutečně smáli. Jak mě přivedl poprvé k nim domů a představil mě rodičům. Jeho pyšný úsměv když říkal moje jméno a držel mě kolem ramen.
,,Frede prosím, vrať se mi. Neskutečně tě miluju. Všem nám hrozně chybíš.'' říkala jsem si v duchu. V tu chvíli jsem cítila že mě někdo chytil za ruku. Otevřela jsem oči a přede mnou stál Fred. Vedle něho Harryho rodiče, Sirius a Lupin. Ještě chyběla Tonksová, která se ale začínala pomalu objevovat.
Moje oči znovu přistály na Fredovi. Rozzářily se mi.
,,Chybělas mi.'' řekl, obejmul mě a políbil mě do vlasů. Znovu jsem se rozbrečela. Tentokrát ale štěstím. Odtáhla jsem a podívala se mu do očí.
,,Miluju tě Frede a už tě nikdy nechci ztratit.''
,,Miluju tě Y/N.'' řekl a políbil mě.
 


Comments

1 mrspapi mrspapi | Email | Web | 6. november 2012 at 14:57 | React

páni ! to je fakt dobrý!

2 madamfashion madamfashion | Web | 6. november 2012 at 18:19 | React

tak to dlouhý! A boží! :D

3 Frankie Frankie | Web | 6. november 2012 at 19:20 | React

Skvěle napsaný :) i když dlouhý :D
Ten obrázek.. :'D

4 Terrezzka Terrezzka | Web | 6. november 2012 at 19:23 | React

Krásně napsaný :)
Máš úžasnej blog... :D

5 Katniss ^^ Katniss ^^ | Web | 6. november 2012 at 19:32 | React

Dlouhé? Mě to moc dlouhé nepřijde, taková kratří jednorázovka na můj názor. :) Ale pěkná. Líbí se mi, i když bych tam našla pár věcí. Nejsem člověk, co lichotí i když najde nedokonalosti. Takže prominň, pokud jsi čekala jen samou chválu. Mě se článek neskutečně líbí, jen ti tam často chybí čárky mezi větami. A pak tam máš častokrát jsem. To já taky píšu, děláme stejné chyby, tak je třeba jedna dokáže eliminovat. :)
Nicméně, není to s tím kamenem vzkřísení složitější? Jakože ty osoby tady na světě nejsou šťastné, protože to vlastně nejsou ony? O.o Ale to je jedno, ve FF to asi nevadí. :) Četlo se to pěkně. Dvojčata Weasleyova miluju... a Freda mám z té dvojice taky raději. ^^

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.