May 2013

Lana Del Rey FAN ART

29. may 2013 at 17:06 | Caroline |  shits
Kreslila jsem Lanu. Nepovedenou Lanu.

Pochybuju o tom, že by to někdo chtěl kopírovat, ale i kdyby, nekopírujte prosím. Tahle je ještě nepodepsaná, protože jsem jí dávala na fb, ale podepsaná se mi kvůli blogu scanovat nechce.

Kreslila jsem ji necelý tři hodiny. Prosím berte ohled nato, že jsem portrét nekreslila víc jak rok.

PS: Včera jsme byli fotit tablo, tak jakmile dostanu fotky, tak vám je ukážu. A ještě se omlouvám, že nechodím na vaše blogy, čas mám, ale náladu ne.

AUSCHWITZ I, AUSCHWITZ-BIRKENAU

25. may 2013 at 11:04 | Caroline |  diary

ARBEIT MACHT FREI

Když jsme jeli do Osvětimi, netušila jsem, co mě čeká. Přece jenom na fotkách to vypadá jinak než naživo a taky něco pocítíte. Dá se tomu říkat bolest i znechucení. Znechucení z toho, co všechno Hitlerovci dokázali.
Bála jsem se toho, že mě to zklame. Že to prostě nebude takový, jaký to čekám. Ale to jsem se zmýlila.
Nedokážu říct, co pro mě bylo psychicky horší, jestli Osvětim nebo Osvětim-Březinka. V Osvětimi pro mě bylo nejhorší muzeum v domech a v Březince celkově to, jak to vypadalo.
Arbeit Macht Frei - ''Práce osvobozuje'' je nápis nad vstupní bránou do Osvětimi. Každej z vás o tom určitě slyšel, vždyť to je taková dominanta Osvětimi, když to tak řeknu. Potom jsme začali s prohlídkou. Prošli jsme asi pět baráků, protože všechny otevřený nebyly. Pořád jsme šli a procházeli i mezi baráky a mně přišlo, jako bychom se vůbec nepohybovali. Pořád to všude vypadalo stejně. Kolem všeho dvojitý ostnatý dráty ve kterých probíhalo 400 V. Byli jsme se podívat i v Blocku 11, kde doktor Mengele prováděl pokusy a další věci. Pod Blockem 11 bylo vězení a taky místnost, kam zazdívali lidi, kde pomalu umírali na hlad a žízeň. Vedle Blocku 11 bylo mezi ním a ještě jiným domem místo, kde lidi zastřelili, mučili atd.
Nejhorší ale byla opravdu vybudovaná muzea. Úplně v prvním byla dokonce i urna s lidským popelem, který našli někde na poli, kam nacisté popel vyváželi dřív. Všude po stěnách byly zvětšené fotky v nadlidské velikosti právě z Osvětimi. V jenom domu dokonce byly i plný zdi fotek vězňů, který fotili, když přišli. To byla první věc, která mě opravdu dostala. Z očí těch lidí bylo vidět, že čekají jenom smrt. Všichni byli vystrašení, byli totálně v koncích. To se ani nedá popsat, jaký pocit jsem přitom zažila. To nejhorší ale mělo teprve přijít. Bylo to kolem 7 tun vlasů ve vitríně. A byly to jako fakt vitríny. Byly podél zdi a ty chodby mohly mít tak kolem 10 metrů. Potom tam byly i kufry se jmény a daty narození, boty, které byly po dvou stěnách, různý kartáče, kartáčky a hřebeny, dál brýle a ještě misky, hrníčky, talířky.
Jako poslední jsme navštívili plynovou komoru. To bylo úplně nejhorší. Já jelikož trpím hrůzou ze tmy, tak jsem myslela, že se zblázním. Ještě ke všemu, když si představíte, kolik lidí tam zemřelo, jak se tam trápili a vy si tama teď procházíte a jste rádi, že jste se narodili až tak pozdě. Hned vedle plynovky byly čtyři spalovací pece. Teda myslím že čtyři, moc tam nešlo vidět, protože tam byla fakt tma.
Potom jsme vyrazili do Auschwitz-Birkenau neboli Osvětim-Březinka. Jakmile jsem uviděla ten hlavní dům, tak jsem si řekla, jéje to je malý. A pěkně jsem se spletla. Podívala jsem se napravo, nalevo a neviděla, kde tábor končí. Bylo to snad nekonečný. Byly tam pouze dvě části, do každý se mělo vlízt 60 000 lidí. A to ještě Němci chystali vystavět třetí a čtvrtou část. Takže nakonec by to byl tábor zhruba pro 240 000 lidí. Po pravý straně byly dřevěný baráky a po levý zděný. My jsme šli cestou ke krematoriu, takže vlastně cestou, kam šli lidi rovnou na smrt, ale mysleli si, že se jdou osprchovat a odvšivit. Krematorium bylo ale celý zbombardovaný, což mě celkem zklamalo, ale byly tam ruiny a průvodkyně nám popisovala, kde byla šatna a kde byla plynovka. Po pravý straně od krematoria byly pamětní desky ve všech možných jazycích, spolu s českým. Naproti deskám byl konec kolejí. My jsme šli do levý části tábora, takže do zděných domů. Průvodkyně nám i popisovala, kde byly domy pro těhotný ženy, pro muže, romy, děti a tak. Viděli jsme i umývárnu, která vypadala proti všemu ostatnímu normálně. Taky jsme viděli záchody. A kolem celýho tábora byl opět plot z drátů s elektrickým vedením. Do každého toho domu se mělo průměrně vlízt 800 lidí, ale když jich přibylo, tak někde bylo i 1 200 lidí. Byli jsme se podívat i v domě pro děti a tam, kde zavírali ženy, které tam pomalu umírali. A to byla poslední zastávka.

Nezklamalo mě to, opravdu ne. Spíš překvapilo. Přiznám se, že na to pořád myslím. Je mi z toho poněkud blbě. Nacisté byli takový hovada, že to ani nejde říct. Ne, pro ně žádný slovo neexistuje. Ani se nedá popsat, co zažíváte, když stojíte na místech, kde naprosto nevinní lidé umírali, chodili, tušili, že umřou. Nebo šli do plynových komor. Pokud jste v Osvětimi nebyli, napravte to. Je to sice opravdu jenom pro lidi se silnějším, jak žaludkem tak psychikou, ale stojí to za to. Díky týhle návštěvě změníte názor na všechno, jako já.

A tyto místa si zaslouží naprostý respekt. Je to nejsmutnější a nejtragičtější místo na zemi, kde se staly tak hrozný věci, že jenom pomyšlení nato, je nechutné.

NECHŤ TOTO MÍSTO, NA KTERÉM HITLEROVCI VYVRAŽDILI KOLEM PŮL DRUHÉHO MILIÓNU MUŽŮ, ŽEN A DĚTÍ, HLAVNĚ ŽIDŮ Z RŮZNÝCH ZEMÍ EVROPY, ZŮSTANE NA VĚKY VÝKŘIKEM ZOUFALSTVÍ A VÝSTRAHOU PRO LIDSTVO.

AUSCHWITZ - BIRKENAU

1940 - 1945

FOTOGRAFIE NAJDETE ZDE

Omlouvám se, že na jedný fotce, kde je vagon, kterej převážel lidi do koncetráku je kousek mýho spolužáka. Ještě ke všemu jsou fotky nahraný od nejnovější po nejstarší, takže pokud je chcete vidět od začátku, začněte na konci. U některých fotek najdete i popisky.

To nejdůležitější není to, že já chci jeho, ale to, že chci, aby on chtěl mě.

23. may 2013 at 15:54 | Caroline |  opinions
Každý z nás jednou cítí takový ten pocit, který zažil snad každý. Taková ta bezmoc při které jste zamilovaní do osoby, kterou zřejmě nikdy nezískáte. Ať zkoušíte cokoliv, daný objev si vás prostě nevšimne. Snažíte se na sebe upozornit tím, že vyvádíte věci, které byste za normálních okolností neudělali a potom se tak neskutečně stydíte a divíte se, jak jste něco takového mohli vůbec dělat.
Myslím si, že z praxe budete znát tento případ. Ať z vaší či cizí, určitě vám bude povědomý. Máte dvě kamarádky. Obě buď nejlepší nebo jednu nejlepší. Muž o kterého usilujete dává ale najevo svoje sympatie k jedné vaší kamarádce. A ta druhá vám řekne, jakmile jí oznámíte kdo se vám líbí, že ONA ho chce taky, že si ho vybrala první a že ONA ho získá. A říká to s pěkným úšklebkem na rtech. Po nějaké době, během kterého se snažíte muže získat, ONA se s ním skamarádí. Samozřejmě, že při společných rozhovorech nezapomene zmínit o čem se s NÍM bavila. Potom začne ještě povídat o tom, že na NĚM jde úplně vidět, jak chce vaší druhou kamarádku a že to neumí skrýt. Tímhle se totiž snaží vás vyprovokovat a snaží se o to, abyste žárlila. Bingo, povedlo se jí to! Když si s vámi povídá právě na tomhle téma, vaří se ve vás krev a když domluví vy se jen jako usmějete a nebo řeknete ,,hm.''. A když vám to třeba napíše, tak pošlete pár rozesmátých smajlíků, protože co asi čeká, že jí odepíšete, když dobře ví, že vy toho muže chcete?
A co máte dělat potom, co se vám tohle stane? To máte jít prostě dál, zapomenout na onoho muže a všimnout si někoho jiného? NE. Musíte bojovat, ono se to vyplatí. Uvidíte, že jednou se vám to nějak odvděčí. Ať tím, že muže získáte nebo si vás aspoň všimne. A když si vás všimne až potom, co vy už budete mít jiný objev nebo přítele? Řekněte mu, že promarnil šanci. A potom se už jenom usmívejte, ať vidí o co přišel.


Pravda má jednu velkou výhodu: člověk si nemusí pamatovat, co řekl. - Auguste Rodin

20. may 2013 at 19:46 | Caroline |  diary
Dočetla jsem Ten, kdo stojí v koutě. A bylo to hrozně smutný. Ne ta knížka, ta byla nádherná. Tak hrozně nádherná. Nikdy jsem nic lepšího nečetla. Až konec byl smutný. Když jsem dočetla poslední řádek a knížku zavřela, chtělo se mi brečet. Nevím proč, ale myslím si, že ta knížka se do mě prostě dostala. Najednou jsem si uvědomila, co všechno jsem se o Charliem a jeho životě dozvěděla. A začaly mě pálit oči, teda až po přečtení. Určitě čekejte recenzi.
A taky jsem začala číst Poslední píseň. Mám ji doma už dlouho, víc jak rok a půl a už jsem jí jednou četla, asi do půlky. Jelikož ale nevím, co dřív číst, tak jsem si řekla, že si vezmu právě tuhle knížku. Nevím, kde jsem dřív skončila, tak ji čtu od začátku. A vím, že u týhle knížky budu brečet na 100%. Brečela jsem i u filmu, takže tohle bude ještě zajímavý. Je to jako u Harry Pottera & Relikvie smrti. Já sice knížku ještě nečetla, ale chtěla jsem si přečíst tu část, kde zemřel láska Fred. Ještě nemám ani přečtenej Fenixův řád, ale tuhle část jsem si prostě MUSELA přečíst. A brečela jsem u ní. Připadala jsem si jak želva. A když už jsme u toho nechápu, proč se říká ronit slzy jako želva. Vy to snad víte?
Jinak včera jsem dělala novej vzhled. Konečně jsem oprášila photoshop pro něco užitečnýho. Abych pravdu řekla, netrvalo mi to ani nijak extra dlouho. Byla to 15 minutová práce. Takže pohodička. Já nevím proč, ale mně to přijde hrozně kýčový, ale zárověň se mi to hrozně líbí :D. To je snad poprvý, co se mi líbí něco, co jsem vyrobila.
Asi se divíte, proč píšu už dneska, to je divný, vždyť já tak často nepíšu, ale jelikož mám zejtra ty testy, tak končím ve škole o hodinu dřív, haha nebudu mít matiku, a potom až přijedu z těch testů, tak jedu k T, páč u ní spím, jelikož se ve středu jede do Osvětimi. Ve středu se určitě neozvu, jenom se přijdu mrknout a kdyžtak budu na Aldovi, ale tady mě fakt nehledejte. Ve čtvrtek vám zveřejním takovou moji úvahu nebo názor nebo zamyšlení nebo si tomu říkejte jak chcete.
A ještě jsem se včera dívala na Disney Channel. Nevím proč, ale prostě mě chytl. Dávali tam Austin&Ally a já už vím na co se budu každou sobotu ráno dívat haha, a taky vím u čeho budu každý sobotní a nedělní ráno trávit :D.
Taky jsem dneska byla s T na jahodovým milkshaku, takže jsme si pochutnaly, hehe. A ještě jsem si koupila tužidlo na vlasy v odstínu švestka a víte co? Ono mně to na vlasech ani TROŠKU nechytlo!!


20 facts about me

15. may 2013 at 12:05 | Caroline |  shits
Jelikož jsem doma, jsem nemocná, hrozně se nudím a další článek bude až 18. května (další kapitola CYL), tak jsem se rozhodla, aby to tu nestálo, že přidám nějaká fakta o mně. Hodně z vás mě vlastně vůbec nezná, protože mě nikdy neviděli, díky tomu, že bloguju v anonymitě a z článků se toho moc nedozvíte. Tak doufám, že vám tenhle článek pomůže mě aspoň trochu poznat.

1. Nesnáším, když mi někdo říká Karolíno.
2. Myslím si, že Mandrage jsou nejlepší skupina na světě a mám chuť uškrtit všechny, co o nic řeknou něco špatnýho.
3. Jsem directionerka, ale myslím si, že existují lepší kapely než 1D.
4. Už několik let miluju fialovou barvu a nesnáším růžovou, přestože mám růžovej mobil a PSP.
5. Miluju elektroniku v bílej barvě.
6. Mám 161 cm.
7. Jediného experimentu s vlasy, kterýho lituju je ombré. Jsem ale ráda, že mi vlasy porostly a já jsem si ho mohla konečně ostříhat. Ale undercutu nelituju, ale strašně mě deptá jak debilně to roste :D.
8. Obdivuju všechny, co umí s grafikou.
9. Mým snem je mít dům u pláže.
10. Od tý doby, co jsem poprvý viděla TVD a PLL s dabingem, dívám se na filmy i seriály jedině s titulkama, pokud to teda nejsou německý filmy, na ty se dívám JEDINĚ s dabingem.
11. Miluju filmy s tématem 2. světový války.
12. Nesnáším českou a slovenskou hudbu, až na pár vyjímek.
13. Mám ráda Agátu Hanychovou a Ewu Farnou.
14. Už přes dva roky mám nejlepší blogovou kamarádku - ELDA!
15. Toužím po tom, mít pokoj z IKEA.
16. Žiju v lázeňským městě a nesnáším, když sem přijede hrozně moc důchodců a všude tady lezou.
17. Miluju lázeňský oplatky!
18. Víc jak rok a půl jsem, bohužel neštastně, zamilovaná do stejnýho kluka.
19. Nesnáším všechny na škole kromě béčka.
20. Toužím po tom, ochutnat mraženej jogurt :D.

EDIT [16. 5. 2013, 14:24]- Normálně jsem si teď vzpomněla, že jsem vám k tomuhle článku chtěla ještě něco napsat, ale úplně jsem na to zapomněla. Takže píšu teď. Jak už jsem psala jsem nemocná. Není to žádná angína, chřipka ani nic podobnýho. Jenom viróza. Takže vlastně celý dny ležím, piju čaj a cucám mullerovy pastilky. Dál si ještě čtu a jsem na netu, ale to vám určitě docvaklo. No další informace je o tabletu. Ptala jsem se strýce a ten teda řekl, že mi tablet koupí, a pak jsem volala taťkovi, jestli je ten tablet (je to ten Prestigio) dobrej, páč ho má brácha, jak už jsem psala. A taťka mi řekl, ať mi ho strejda nekupuje, že prej je to hroznej šrot a těch pět tisíc, to jsou vyhozený prachy. Měla jsem si pro tablet jet tuhle sobotu, ale nakonec nic, páč mi taťka sliboval, že mi k Vánocům koupí buď Samsung nebo iPad. Takže asi tak. Osvětim už se mi blíží a já naštěstí budu zdravá, páč do školy jdu v pondělí. V úterý mám naštěstí jenom 6 hodin místo 7, takže nebudu mít matiku juhů, páč jedu na kostku na ty jazykový testy a kdybych měla 7 hodin, tak bych to nestihla. Dál tady mám i to, že mamka včera koupila sendvičovač. Takže si můžu dělat toasty do alelůja. Taky jsem včera dočetla Hříšné a dlouho se rozhodovala co budu číst dál, páč šestej díl ještě neviděl, a tak čtu Moje ,,drahé'' babičky od Karen McCombie, která napsala i Alice a... Takže asi takhle nějak se mám. Jo a ještě jedna věc. Včera jsem začala stahovat Totally Spies Špionky díly. Já vím, že jsem hrozně infantilní, ale já prostě Špionky miluju! Vždyť je to moje dětství! Mám už nastahovaných 16 dílů 1. sezóny a teď stahuju 2. díl 1. sezóny PLL s titulkama. Chci je mít v počítači všechny uložený, takže se je snažím stahovat co nejrychleji než začne 4. sezóna, protože já jsem se na PLL dívala online na netu. Tak to bude asi všechno, konečně jsem se vykecala :D. A nezapomeňte se mrknout na můj novej blog 30 day challenges, kde budu přidávat různý challenge, páč tady bych to dávat nemohla :)!!

,,takovou skupinu debilů jsem ještě nikdy neviděl.''

12. may 2013 at 15:10 | Caroline |  diary
Pokud nechcete číst moje kilometrový žvásty o ničem, tak se raději mrkněte na minulej článek.
Jsem ráda, že vím, co si o nás myslí učitelé. Název článku je vlastně to, co řekl tělocvikář (budem mu říkat M) tělocvikářce (budem jí říkat S). My máme tělák rozdělenej na kluky a holky z áčka a béčka. Když jsme ale venku, tak sice máme rozdělenej tělák, ale furt jsme spolu na jednom hřišti. Trapásek. No a M došel k S a řekl: ,,Takovou skupinu debilů jsem ještě neviděl.'' Já prostě v tý chvíli nemohla, protože to bylo hrozně vtipný. Já se tomu ani nedivím, že to M řekl, protože my jsme dementní sami o sobě, ale když jsme áčko a béčko dohromady, tak to teprv stojí zato. Jsem hrdá nato, že jsme debilové.
Jak jste mohli vidět v posledním random postu, byla jsem si pro občanku. A vypadám na ní jak totální blbec. Fakt. To je tak hrozná fotka, že to ani není možný. Na studentský průkazce konečně vypadám normálně, ale na pasu a občance, vypadám poněkud ehm vyhuleně. Pas jsem si byla dělat minulej rok v květnu a tam vypadám jak Christiane F. z My děti ze stanice ZOO, ale děda řekl, že tam vypadám jak Daniel Hůlka. Doprdele, co? Ale já si myslím, že tam vypadám zhuleně. A na občance jsem měla červenýho jebáka přímo uprostřed čela, takže si P neušetřil poznámku o tom, že jsem Indka. Chápete ne? Jak maj ty červený tečky uprostřed čela. No a na občance vypadám, jako bych měla jít pod kytky. A to ji budu mít do 25 let!! No to mě poser, tyvole. Uznávám, že dneska jsem v článku poněkud sprostá, ale když ono to jinak nejde.
Jinak nějak na začátku května jsem dočetla Roztomilá malá tajemství a myslím si, že je to ten nejlepší díl z Roztomilých malých lhářek. Fakt se mi líbí nejvíc. Jak tím způsobem, jakým je napsanej, tak prostě vším! A hrozně se mi líbí zápletky, který tam jsou. Nejvíc asi Hanna a Spencer. Nejmíň ale Aria, ta mi přijde trošku jetá :D.
Už jsem vám řekla, jak strašně moc toužím po tabletu? Rozmýšlím se mezi tímhle, tímhle a tímhle. Jde o to, že já chci tablet bílej a ten větší. Nechci 7-mi palcovej nebo tak, to je na mě hrozně malý. Ten poslední je sice černej, ale má ho brácha a je celkem levnej a je dobrej. Není to žádná šunka. Myslela jsem si, že si na tablet našetřím. A když jsem si to počítala, jak dlouho bych šetřila, tak mi to vyšlo na 5 měsíců a něco. No kdybych začala šetřit teď, tak bych ho měla někdy v listopadu/prosinci. Ale já si teď šetřit začít nemůžu, protože jelikož jsem slavila 15, tak už mám mít studentský konto na kreditce. Ale já jsem slavila patnáctiny v březnu a u taťky jsem byla naposled v lednu/únoru, takže studentský konto založený nemám a myslím si, že bych si peníze z kreditky vybrat nemohla, protože ty kreditky nejsou funkční. Takže když pojedu k taťkovi na konci června a v noci odjíždím do Itálie a vracím se za dva tejdny, tak bych mohla začít šetřit tak v červenci. No ale to by mi to vyšlo tak, že bych si ho mohla koupit až v lednu, takže na to kašlu, to ho i dřív dostanu k svátku/vánocům :D. Takže pokud se mě taťka zeptá, co chci k svátku, tak mu řeknu asi tohle. Nedivte se prosím, že tady mluvím jenom o svátku a hned o tabletu za 6 tisíc, ale já jsem z bohatý rodiny a 6 tisíc pro taťku vůbec nic není. A to sem píšu jen proto, abych vás ušetřila nějakých trapných keců, že to je trošku moc k svátku, když k svátku se dává kytka, čokoláda nebo víno. Ale ještě je tady jedna možnost. Strejda mi ještě nedal nic k narozkám, protože mi řekl, že mi si mám vybrat něco cennýho. Akorát, že já prostě nevím jestli to není blbý, říct mu to takhle. Abyste to pochopili, babi a děda z taťkovy strany maj 3 vnoučata (se mnou 4). No a já jsem nejmíň ze všech rozmazlená. A tak mi prostě přijde blbý říct mu to, když on je z mamčiny strany, z tý chudší strany, když to tak řeknu. Bavila jsem se o tom s babi, že nevím co mu mám říct, protože přece jen cenný znamená pro každýho něco jinýho a ona mi řekla, že mu je to jedno, že na peníze nehledí a že má hodně peněz. Takže jsem se rozhodla, že to asi zkusím. Večer za ním půjdu a řeknu mu, že se nemůžu rozmyslet co chci a uvidím co mi řekne. Ale půjdu na to pomalu, abych věděla do kolika korun se musím vlízt :D. Když se na to ale kouknete, tak se vlezu do 7 000,-, když samozřejmě nepočítám poštovný, ale poštovný to je detail, to je pár stovek, takže vcelku cajk. Jediný co je u každýho jiný je pouzdro. U Samsungu bych si pouzdro musela dokoupit zhruba za 1000,-, u Prestigia je zdarma k němu a u toho posledního nevímjaksejmenuje pouzdro ani není, protože je u toho ta klávesnice a když to dáte dohromady, tak to pouzdro asi nepotřebuje, nebo já prostě nevím. A kdyby jen řekl, že mi ho koupí a že mu nezáleží, kterej bych si vybrala, tak zavolám tátovi, ať mi poradí kterej si vybrat. No jo, táta vždycky pomůže :D! A pokud byste měli nějakej typ nebo radu, určitě se ozvěte :)!
Asi se tomu budete divit nebo si budete říkat, že jsem se zbláznila, ale mám připravených hrozně moc článků :D. Měla bych se zklidnit, protože já většinou dávám měsíčně maximálně 16 článků a na tenhle měsíc to vypadá na 15 článků, zatím. Taky můžete tenhle měsíc čekat další kapitolu CYL a začala jsem dělat 30 denní challenge akorát, že to nebudu přidávat po dni, ale po 5 dnech do jednoho článku. Kdybych to přidávala každej den, jak to dělaj ostatní, tak bych měla za měsíc kolem 20 článků. Fuj, to bych asi psychicky nedala :D.
Chápete, že už se blíží jeden rok blogu? Vím, že jsem to tady už psala, ale já tomu prostě nemůžu uvěřit. Tak hrozně se na to těším. A fakt si myslím, že tenhle blog bude navěky. Nevím proč, ale cítím to :). To co jsem tady zažila bych nikdy nezahodila. Samozřejmě, že můžete na ten den čekat článek, ale bude to fakt jenom rychlovka, protože já moc nejsem na takový ty narozeninový/uvítací/a další okecávací články, což jste určitě mohli vidět i co se týče mýho narozeninovýho článku.
Vím určitě, že na výlet pojedeme s béčkařema, což je fakticky super, protože to bude totálně nejvíc zabitý. To bude masakr jako prase. Fakt se máme na co těšit. To budou učitelky ještě litovat, protože to bude bordel. To mi věřte. Jakmile se totiž spojíme s béčkařema, tak to rozhodně stojí za to. Měli bychom jet na rafty a do lanovýho centra (kde to bude hrozná nuda, protože já se bojím výšek, takže nelezu) a mělo by to bejt 18. června. Na 18. června už jsem přednastavila článek. Asi to nebude pro vás nic záživnýho, ale bude to něco z historie. Kdo totiž poslouchá v dějáku, určitě mu docvakne co se v Praze stalo 18. června. A o tom bude i ten článek.
Zapomněla jsem vám říct, že jsem si byla koupit řasenku. Mám I ♥ EXTREME od Essence, protože je to ta z nový kolekce a já byla hodně zvědavá na novou kolekci. Taky milujete tu specifickou vůni řasenek? Já už odmalička. Vždycky když se mamka malovala, tak jsem jí vzala řasenku a furt jí čuchala (promiňte, ale nemůžu si vzpomenout na spisovný sloveso).
Vím, že jsem už říkala, jak moc se těším do Osvětimi, ale říkám to znova. Mám už domluvený spaní u T, protože se bude odjíždět v 6.30 z nádra. Pojede se sice přes DL, takže bych mohla dojet busem tam, ale už jsem domluvená s T, takže to tak nechám. Osvětim bude prostě totálně legendární. Asi si o mně musíte myslet, že jsem strašně sado maso, ale já se do Osvětimi těším už od šestky a děsně mě fascinuje všechno spojený s 2. světovou.
Dneska jsem se jakože fest rozepsala. To bude asi každej měsíc jednou :D.


no idea

8. may 2013 at 18:42 | Caroline |  diary
Ahoj všem :). Jenom se tak rychle ozejvám, protože abych vám psala něco deníčkovýho nemůžu, protože nemám co. Hehe. Ale nebojte, myslím, že brzo budu mít co psát.
To je tak kouzelnej pocit, když si uvědomíte, že se tenhle tejden budete učit jenom 4 hodiny! Zejtra máme 5 hodin a učíme se jenom děják a matiku, protože tělák všichni jebou, v hudebce čumíme na filmy nebo nevnímáme a v zemáku je úče úplně jedno co děláme. A v pátek se učíme jenom první dvě hodiny ze šesti, protože potom jdeme zas na takovou procházku k Otevírání pramenů a potom zůstanem ve městě. Takže pohodička prostě :').

Rachel, která mi vyráběla úvodky k CYL a LP mi udělala mi úvodky do menu, tak se na ně určitě mrkněte :)

Padaly hvězdy, padaly, poslaly krátké signály

6. may 2013 at 18:06 | Caroline |  diary
Konečně jsme se ve škole začali bavit na téma závěrečky a tablo. V pátek jsme první hodinu překecali učitelku, aby jsme se neučili a ona povolila. Nejdřív se nás ptala, jakej máme názor na Bídníky a tak. Potom jsme jí pouštěli, jaká písnička by měla být jako závěrečná. Hlavně, že nevíme co bude za program, ale písěň, kterou budem zpívat úplně nakonci, tak tu máme. Lidi vybrali Pomožte mi so mnou od Inekafe, ale mně se osobně vůbec nelíbí. Nemám ráda slovenskou hudbu, protože jí vůbec nerozumím a nevím, jak se některá jejich slova vyslovují. Mně se sice líbí Záverečná, která je taky od nich, ale vím, že béčkaři od Inekafe vůbec píseň nechtějí, haha já taky ne, takže je možný, že se ještě vybere jiná. Prosím, smutně koukám. Taky jsme se začali bavit o tablu. Ke konci ájiny jsme se dívali na google na návrhy a napadlo nás udělat buď něco s pohádkovýma postavičkama (Krteček, Rákosníček, Pat a Mat atd..), ale to nevíme, jak bychom to udělali. A tak se nám líbí i téma vězňů. Byli bychom každej v proužkovaným tričku, vlasy nějak zacuchaný, natupírovaný, pusa, tričko a ruce špinavý od uhlu a drželi bychom se mříží a měli nějakej zajímavej výraz. A třeba nadpis by byl Za chvíli nás pustí nebo Utíkáme nebo něco podobný, chápete ne. Mně se tohle téma strašně líbí, takže by bylo fakt dobrý, kdybychom se na tomhle domluvili :). Samozřejmě, že potom až budem mít fotky a tablo bude hotový, tak vám ho určitě ukážu. A zároveň to bude první moje fotka na tomhle blogu, možná teda.
Dokážete si představit, že za necelej měsíc bude blog slavit 1 rok? Já tomu prostě nevěřím. Nevím proč, ale přijde mi, že to tentokrát neskutečně rychle uteklo. Myslím si, že to nebudem nijak slavit. Prostě vám sem dám nějakej článek a to bude asi tak všechno. Hehe.
Slyšeli jste už tu novou písničku Mandrage? Jedna slečna z o-mandrage přidala video z koncertu, kde kluci tuhle píseň hráli. Je naprosto dokonalá!! Je prostě dokonalá!!! A na webu mandrage už je oznámeno, jak se bude jmenovat. NA DLANI a měla by jít do éteru teď někdy. JUCHŮ!
Dneska jsme šly s holkama do drogérky, páč jsem měla čas než mi pojede bus, a tak jsem si koupila lak od Rimmel London, kterej má naprosto dokonalej odstín a byl zlevněnej na 35,-. No nekupte to. A ještě jsem si koupila tužku na oči od Essence I ♥ ROCK. R mi ji doporučila, že prej je fakt dobrá a měla pravdu! Je skvělá!
Už jenom 16 dní do Osvětimi!
Mám toho na jazyku strašně moc, co bych vám řekla, ale nějak jsem zapomněla co jsem vám chtěla napsat :D
Jeden z nejkrásnějších filmů, má neuvěřitelný kouzlo.