June 2013

BYE BYE PRIMARY SCHOOL, THANK YOU SO MUCH + BIBIONE TRIP [HIATUS]

28. june 2013 at 20:12 | Caroline |  diary
Skončilo to. Je to smutný. Hrozně moc. Ale nic s tím neudělám. Vždyť přece kde něco končí, něco začíná, takhle to je, takhle to být má, tak se mě neptej jestli jsem tu rád, budu tu s tebou dokud budou hrát. Naše záverečná písnička mimochodem.

Nebudu vám k tomu nic víc psát, protože jsem hrozná citlivka a tak chci jenom oznámit, že odjíždím do Bibione a měla bych se vrátit za dva tejdny. Opravdu nevím, kdy se vrátím, protože se mi nechce hledat v kalendáři datum, ale prostě čekejte, že se ozvu možná tak šestnáctýho/sedmnáctýho července.

díky základko


megabrutální tejden

24. june 2013 at 18:30 | Caroline |  diary

Jinak co se týká mýho života, je to takový divný. Začali jsme trénovat v Rondu a ve středu je akademie. A v pátek to skončí. A já nevím co budu dělat. A nepůjdu na chlastačku, protože je v pátek a to já hned odjíždím k taťkovi. A akademie bude strašnej trapas. Určitě. Jediný co mě utěšuje je to, že jsme v pátek, když jsme si s ostatními devítkami ukazovali, co kdo bude dělat, dostali největší a nejhlasitější potlesk.
A to jsem vám ještě neříkala o výletu! Oficiálně miluju rafty! Bylo to totálně nejdokonalejší. A to nepočítám cestu busem. To byl celkem masakr jako. No ale vrátím se k těm raftům. Byli jsme v Olomouci a jelikož jsme jeli dvě třídy (áčko, béčko), tak první jeli béčkaři a my se šli projít do města a pak jsme si to vyměnili. Já jsem byla v raftu s třema klukama (Adámek, Sebík, Kuba) a dvouma holkama (Terold a Renold). No, tak si tak jedeme a teď Jé, tamhle je skupina co jela před náma. Oni jsou tak hodní, že na nás čekají. Hovno čekali. Čekali na nás jenom kvůli tomu, aby na nás zaútočili. Takže já byla během 5 vteřin totálně promočená. Celou cestu až do konce jsme proti sobě takhle bojovali a nakonci na nás ještě čekala první skupina, kteří už byli na břehu a ti nám celkem taky dali. Chudák Nova, která byla v jiným raftu, chtěla vylízt na břeh a někdo do ní štouchl a ona zaletěla do řeky. A učitelka spadla zpátky do raftu a jenom třepala ve vzduchu nohama. Strašná prdel. Potom jsme přejeli do lanovýho centra, kde jsem seděla s Peťou na lavičce a čuměla na ostatní, protože se bojím výšek a tohle bylo fest vysoko. No a nakonci jsme se pěkně obě devítky i s učitelkama vyfotili a já tu fotky radši nechci ani vidět, protože tam jsme určitě všichni zpocení jako prase.
Všimli jste si novýho layoutu? Je to premade od Chloé z creativeland a já jí chci ještě jednou hrozně moc poděkovat zato, že vybrala právě mě. Layout je tu od páteční noci a bude tady ještě hodně dlouho.
Taky jsem změnila obrázky k watching&reading, protože se vám ozvu jenom v pátek s ubrečeným článkem a hiatusem. A proč jsem je vlastně změnila? Protože se už blíží moje chvíle s Harry Potterem. Nemůžu se dočkat až ho začnu číst :3. A tak jsem už vyrobila obrázky k Harrymu i druhýmu dílu L.A. Candy, kterej si sebou beru taky. Vím, že vás tohle hrozně zajímá, no.

1 YEAR | RIP MY HONEY

21. june 2013 at 10:30 | Caroline

Před rokem jsem přišla o někoho, koho jsem nadevšechno milovala. Nikoho a nic jsem NIKDY nemilovala víc. Byl jako moje druhý já. Byli jsme spolu zhruba od roku 2006, když si máma našla, teď už ex, přítele. Bosánkovi v tý době bylo 7 roků. Dožil se krásných 13 let.
Nevím, jestli zemřel přesně 21., protože zemřel přes noc. Měl nádor na čumáku. Neustále mu to krvácelo a na svůj věk už přetahoval. Nežil s námi už dva měsíce. Stěhovali jsme se a musel jít k nějaký paní na hlídání, protože jsme se stěhovali na místo, kde ještě nebylo všechno hotový. Chtěli jsme si ho vzít, až bude hotová zahrada, aby měl kde běhat, budeme mít hotový patro, a tak, ale to už se nestalo. Já jsem se to dozvěděla 24. června, taky 3 dny po jeho smrti. Myslela jsem, že se sesypu. Už jenom to, když jsem se dozvěděla, že bude muset jít pryč, než se přestěhujem, mě bolelo u srdíčka.
I když je to rok, stále to bolí. Říká se, že se rány zacelí, ale možná jen povrchově, ale ne vnitřně. Pořád tam někde ta bolest bude.
Asi vám to přijde divný, ale pokaždé, když si na něj vzpomenu, když se podívám na ten nespočet fotek a videí, který v počítači mám, začnou mi týct slzy. A jakmile začnou, težko to jde zastavit. I při psaní tohohle článku jsem brečela. Často se mi vrátí takový ty věci, který jsem zažívala jenom s ním. Cítím vůni jeho srsti, jeho srst na dotek, to jak si vždycky lehl a já vedle něho a hřál mě svým tělem...
V listopadu mi zemřel druhej pejsek. S tím jsem vyrůstala, byli jsme spolu odmalička, ale furt (i když se to těžce přiznává) jsem cítila k Bosánkovi větší city než k Baruškovi.
Je hrozný si představit, že tenhle dokonalej pejsek žije už jenom na fotkách a v mým srdci.

RIP


18. ČERVNA 2013

18. june 2013 at 10:00 | Caroline |  diary

PŘEDNASTAVENO, JSEM NA VÝLETĚ


Dne 27. května 1942 byl spáchán atentán na Reinharda Heydricha parašutisty z operace Anthropoid Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem. 18. června probíhal boj v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, kde gestapo útočilo na sedm parašutistů (J. Kubiš, J. Gabčík, A. Opálka, J. Bublík, J. Švarc, J. Hrubý a J. Valčík). Podle všeho měl v tu dobu hlídku velitel parašutistů Adolf Opálka spolu s Janem Kubišem a Josefem Bublíkem. Boj trval přes dvě hodiny. Opálka a Bublík spáchali sebevraždu střelnou ranou do hlavy, Kubiš na následky zranění vykrvácel. Na Gabčíka, Švarce, Hrubého a Valčíka, kteří poslouchali boj svých kamarádů v kryptě, začali poté Němci útočit tím, že do krypty házeli granáty slzného plynu, který ale parašutisté vyhazovali zpět. Poté se pokoušeli parašutisty vyplavit s pomocí protektorátních hasičů. Parašutisté ale vystrkovali hadice zpět ven. Němci prorazili starý vchod do krypty pomocí výbušnin, který byl zazděný. Boj skončil nedostatkem munice. Stejně jako parašutisté v horní části kostela (kromě Kubiše) spáchali sebevraždu střelnou ranou do hlavy. Parašutisté byli objeveni jen kvůli zradě Karla Čurdy. Parašutisté by přežili, kdyby jejich pomocníka, který pro ně měl přijet pohřebním autem a odvézt je, nepopravilo gestapo. Po dlouhých sedmi hodinách boj skončil. Před kostelem zůstalo ležet sedm mrtvých těl, jenž Čurda identifikoval. Na sedm parašutistů útočilo kolem 800 příslušníků gestapa a SS.

'Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme se, slyšíte? Nikdy!'

Poslední slova parašutistů, která zazněla z krypty.

Josef Valčík *2. 11. 1914 (Silver A)
Adolf Opálka *4. 1. 1915 (Out distance)
Jan Kubiš *24. 6. 1913 (Anthropoid)
Josef Bublík *12. 2. 1920 (Bioscop)
Jozef Gabčík *8. 4. 1912 (Anthropoid)
Jaroslav Švarc *11. 5. 1914 (Tin)
Jan Hrubý *4. 3. 1915 (Bioscop)

Mnoho lidí parašutisty odsuzuje a mnoho lidí je uznává. Já patřím mezi ty, kteří věří, že byli hrdinové. Vždyť oni dokázali ukončit 2. světovou válku dřív. Kdyby atentán na Heydricha nebyl, 2SV by neskočila tak brzy. Tomu věřte. Ať si ale o nich myslíte co chcete, uznejte, že jsou to hrdinové, kteří položili svůj život, nevzdali se a nepadli do zajetí svých nepřátel. A proto prosím o minutu ticha pro tyto hrdiny.

NEZAPOMENEME


sleep party, school photo & more

16. june 2013 at 21:22 | Caroline |  diary

Naučila jsem se dělat takovej ten kruhovej efekt, zamilovala jsem si Imagine Dragons a je to strašně důležitý.
V úterý jsme se ve škole fotili. Opět příšerná fotka jako každej rok. Takže jsem došla k tomu názoru, že nejlepší třídní fotka je ze sedmičky a ještě ta deváťácká tablová. Když jsem u toho tabla, tak fotky vám ukážu až je budu mít, protože můj milovanej Ríša je ještě nikam nenahrál. No ale ať se vrátím k těm třídním fotkám. Měli jsme se jít fotit do lázní, ale pršelo, takže jsme se fotili v respírku. A jak pršelo, tak já šla ráno v tom dešti jenom v šatech, mikině a bundě. Ale silonky jsem si samozřejmě nevzala, takže si dokážete představit, že z nohou se měla prostě nanuky. No ale fotka je prostě hrozná. Všichni jsme tam takový vykulení, mně přes šaty prosvítá podprsenka a nejfotogeničtější kluk ze třídy tam vypadá jak totální debil. A naše společná holčičí fotka (každej rok se fotíme všechny holky pohromadě) vypadá jak sraz černých vdov, protože skoro všechny holky přišli v černých šatech, krom mě a R.
Taky jsme začali ve čtvrtek a v pátek trénovat všechny devítky pohromadě závěrečnou písničku. Já jsem se chtěla zrovna poškrábat na noze a sejmula jsem tam nějaký bubny. Dvakrát. A Alan se na mě otočil a zeptal se mě, jestli to tam chci zbořit. A já totálně v záchvatu smíchu mu odpověděla, že jo. Ale je to takový divný. Už jenom dva tejdny a je konec. Konec něčeho co trvalo roky. A já z toho mám husí kůži. A špatnej pocit. A smutek. A je mi líto, že to už končí. A nejhorší na tom je to, že jsme se najednou začali všichni hrozně bavit.
A taky jsme vystavili tablo. Jako první z devítek. Podle mýho názoru se fakt povedlo, přidávám i fotku. Ta branka je prostě boží! Ale béčkaři budou mít stejně nejlepší tablo. Jsou jako zombíci a maj to kurevsky luxusní. Kdybyste je viděli, jak se zhyzdili, tak byste se posrali, kdybyste je viděli. Já sice viděla zatím asi jenom 5 lidí a stačilo. Fakt se těším, až tablo vystaví oni.
A teď přicházím k tomu nejzajímavějšímu. Vůbec jsem vám to sem nepsala, takže jste nevěděli, že jsem šla ze soboty na neděli spát s T k R, protože měla VB (volnej barák, kdyby někdo nepochopil, jak my s T). A tak jsme asi po šestej dojely k R a ona nám už připravila zmrzlinu s kakaem a ještě něčím. A nějvětší překvapení bylo, když vytáhla chlast nevímjaksetojmenuje s příchutí hrušky, ale mně to chutnalo jak broskve nebo meruňky. Potom jsme dělaly nahoře v jejím pokoji strašnej bordel. Měly jsme hudbu volume ohluchnineboodejdi a dohadovaly se, jestli půjdem na večeři. Asi v půl devátej jsme se rozhodly, že teda půjdem. Kolem půl desátý jsme vyrazily do nočního města plnýho důchodců, dechovek a narvaných restaurací. Asi ve čtřičtvrtě jsme došly do jedný restaurace a tam nám řekli, že už nevaří, tak jsme musely jít na druhej konec města, kde nám teda uvařily. Daly jsme si těstoviny, každá jiný. A pak, když jsme dožraly, tak jsme se zas vydaly zpátky k R, ale ona bydlí hrozně daleko, takže jsme domů došly asi až v půl jedný ráno. Až po půl druhý jsme konečně zalehly, protože jsme se zase domlouvaly, jak budem spát. A stejně jsme usnuly až po třetí, because jsme mlely o 106 a já konečně holkám řekla o tom snu s Patrikem. A bylo to fakticky trapný. Myslela jsem si, že jim to řeknu až skončí škola, aby to bylo prostě takový, že P už nikdy neuvidím. On je totiž hroznej úchylák a já jsem ho přinutila poprosila, aby se se mnou vyfotil, takže se musíme vyfotit. A když mluvím o tom, že je fakt prase, tak věřte, že vím o čem mluvím, protože jsem vedle něj seděla celej rok ve fyzice a půlku roku v matice. A nechtějte vědět, co děláme pod lavicí, protože jsou to strašný kraviny. Někdy teda. No a samozřejmě, když jsem řekla, že jim musím něco o P říct, tak první co R napadlo bylo to, že jsme se vykousli. A já si v duchu řekla no to jako ještě né, ale kdo ví. Hehe. Je jasný, že nahlas jsem to neřekla, protože to by bylo ještě horší. Nedá se říct, že bych k sobě na veřejnosti s P neměli blízko, ale jsme prostě jenom kámoši, protože já narozdíl od ostatních věřím na přátelství mezi klukem a holkou. Jen aby to nedopadlo jak s Ušákem.
Zejtra se fotíme všechny devítky a začínáme i s oblečením trénovat na závěrečky, takže to bude celkem maso. A v úterý jedeme na vejlet s béčkařema, takže mi držte palce, ať se neutopím a ať to s těma dementama přežiju. Na úterý jsem už přednastavila článek.
Já už půjdu teď spát, protože jsem fakt unavená.


VARIACE NA RENESANČNÍ TÉMA

10. june 2013 at 19:54 | Caroline

Variace na renesanční téma

VÁCLAV HRABĚ

Láska je jako večernice
plující černou oblohou

Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou
Je to klenot.

NEW IN Brno [Ikea, New Yorker, Rossmann]

8. june 2013 at 20:34 | Caroline |  shits

Tak je tady dnešní new in z Brna.


Nejdřív tady mám věci z IKEA. Tam jsem si koupila další vysněný povlečení, ale chtěla jsem ještě takový to růžičkový, ale to měli jenom na dvoulůžko, tak si ho budu muset koupit až pojedu do IKEA s babi. Potom mám tři svíčky, jedna na 30,- a překrásnej notes za 100,-.


A teď tady je ten zbytek. Nejdřív jsme šli do New Yorkeru, kde jsem si koupila plátěnky za 250,- a ještě jsem tam našla ve slevě za 70,- úplně nejúžasnější náramek, kterej už dlouho sháním a v detailu ho můžete vidět na další fotce. Ještě jsem se stavila v Rossmannu, protože jsem si chtěla koupit svoje neoblíbenější masky od Montagne Jeunesse.

PS: Všimli jste si novýho layoutu? Objednala jsem si ho u jedný grafičky, tak snad se líbí, já s ním jsem spokojená :)

20 facts about me

4. june 2013 at 18:33 | Caroline |  shits
Článek s prvními dvaceti fakty jsem přidávala zde a protože mi přijde, že o mně toho opravdu moc nevíte, tak jsem se rozhodla, že přidám dalších 20 faktů. Já osobně mám články takovýho typu u ostatních hrozně ráda, tak doufám, že se bude líbit i vám :)
PS: V sobotu jedu do Brna do IKEA a Olympie, takže buď ten den večer nebo druhej den čekejte new in! :)


1. Mým velkým snem je podívat se do Ameriky.
2. V budoucnosti bych chtěla pracovat jako novinářka, reportérka, pracovat v rádiu nebo dabovat filmy.
3. Toužím potom mít fialovou hlavu (ne úplně, jenom takovej přeliv).
4. Miluju fotky Aurory Mohn.
5. Hrozně ráda čtu blog Vendy.
6. Zbožňuju Miley Cyrus.
7. Nejsem ten typ, kterej musí být furt nalíčenej, často chodím do školy i bez makeupu.
8. V budoucnosti bych chtěla být vlogerka.
9. Chci být hubená a pomalu se snažím svůj cíl splnit.
10. Myslím si, že Nina Dobrev je jedna z nejkrásnějších žen.
11. Miluju PSD soubory. Bez nich bych byla v grafice úplně ztracená.
12. Za celou devítku jsem ani jednou neudělala úkol do matiky.
13. Hrozně se mi líbí dlouhý sukně (tenhle styl).
14. Vždycky jsem si přála být Židovkou a hipíkem.
15. Nesnáším Avril Lavigne.
16. Mým vysněným autem je tohle a toužím po něm už odmalička.
17. Miluju hermelín.
18. Chci Jack Daniels tílko a LV Lord Voldemort tílko.
19. Zbožňuju Milu Kunis.
20. Chtěla bych vlastnit něco od LOVE PINK.

1 YEAR ONLINE

2. june 2013 at 0:04 | Caroline |  diary

Je to rok. Neskutečnej rok. Tuten blog už má rok. Chápete to? Mně přijde, že to tentokrát uteklo neskutečně rychle. Můj nejdelší blog měl přes rok. A myslím si, že tenhle blog bude žít navždy. Nebudu to nijak okecávat, nejsem okecávací typ, a tak jenom H A P P Y B I R T H D A Y my darling.

ODKAZY NA KTERÝ JSEM NEJVÍC HRDÁ:

PS: Změnila jsem zas vzhled. Když já ty kostry TAK STRAŠNĚ miluju!
A ne, kýčovitější obrázek k narozeninám jsem fakt nenašla.
a tenhle clanek je fakt pridanej po pulnoci, zadny prednastavovani. a tohle je psany z mpbilu :) a ne neumim na mobolu psat a fakt jsem se nudila, proto to pridavam ted.