NÁRODNÍ PAMÁTNÍK HRDINŮ HEYDRICHIÁDY - Místo smíření

4. august 2013 at 18:20 | Caroline |  diary

Místo, který si zaslouží respekt, úctu a minutu ticha.

S navštívením krypty v Pravoslavném katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici mě provázely stejný pocity, jako když jsem jela do Osvětimi. Na fotkách jsem to viděla nespočetkrát, jaký to je ale naživo, jsem netušila a bála se, že mě to zklame. Jako vždycky jsem se zmýlila.

Když jsme vstoupili do dveří pod chody chrámu, okolo nás bylo muzeum. Jsou tam desky s letopočty, fotkami, textem a na některých jedou dokonce videa. Jedno bylo z pohřebu Heydricha. Ve vitrínách byly pistole, kterými po parašutistech stříleli nacisté, ale i replika granátu, který Kubiš hodil. Byla tam i kniha, jmenovala se nějak Sv. Václav, která byla potřísněna krví jednoho z parašutistů. Než jsme vstoupili do samotný krypty, vedle vstupu byla deska s textem, která mě opravdu dostala.

Základní ideou návrhu vstupu do krypty je důraz na zážitek z průchodu. Ten je symbolem hranice, jejíž překročení bylo pro každého definitivní - bez návratu. Rozhodnutí všech, kteří se svou pomocí na atentátu podíleli, bylo nevratné. Bylo vědomým rozhodnutím - překročením hranice z bezpečí do smrtelného rizika.
Dveře do krypty tvoří ocelový hranol složený ze dvou jehlanů, jež jsou od sebe odděleny pohyblivou diagonálou - vzpříčeným křídlem, dělícím prostor na část ,,tmy a světla'' , ,,smrti a života''. Křídlo, jehož proudnicový tvar je převzat z letadla Spitfire, stačí při vcházení jemně odtlačit. Křídlo i stěny průchodu mají černý ocelový povrch, podobný, jaký měly zbraně parašutistů.
Při vstupu je třeba pamatovat si cestu zpět na svobodu.
Muži v kryptě byli v téměř úplné tmě. Rozdílem mezi světem zde a světem tam bylo světlo pronikající škvírou. Při pokusu vyjít ven je člověk lákán světlem, které vyzařuje ze zdánlivého směru úniku. To světlo je však pastí. Směr nabízený paprskem je třeba odmítnout, křídlo od stěny odklonit a v protisměru křivky křídla prostor opustit.

První, co jsem po vstupu do krypty ucítila, byl chlad. Tak příjemný, ale kdo by se divil, když je venku takový vedro, že jo. Naproti mně schody, kolem se táhly bysty parašutistů, po levý ruce poličky na rakve a po pravý okno spolu s dírou ve stěně. V díře jsou samé květiny, psaníčka, děkovačky. Na stěně je pověšená deska, kde jsou fotky po boji a taky každý z mrtvých parašutistů, tak, jak je Němci vyfotili. U každé bysty mužů je napsán jejich životopis. A schody, který jsou úplně na konci krypty vedou nevím kam, ale na nich jsou dřevěný křížky.

Připomeňte si článek 18. ČERVNA. (Pokud nevíte o čem tady vlastně píšu).

DO GALERIE FOTEK

 


Comments

1 english-power english-power | 4. august 2013 at 19:47 | React

Je skvělý, že se takhle díváš na ty místa a zajímá tě to:-))))
Je fajn si na ty lidi vzpomenout a na to co udělali.

2 Sheri Sheri | Web | 7. august 2013 at 11:20 | React

Presne sem by som chcela ísť... A taktiež by som chcela prejsť väčšinu koncentračných táborov, hlavne Osvienčim. Ale doteraz som pochodila pamiatky 2 sv. vojny akurát po Slovensku :)

3 glamour-vanessa glamour-vanessa | Web | 8. august 2013 at 3:49 | React

tyjoo moc hezké:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.