Change Your Life | šest

7. october 2013 at 16:25 | Caroline |  Change Your Life | ONLY in iwantfreedom


Ráno jsem se probudila na Vitovi. Leželi jsme na té malé pohovce a byli přikrytí jenom peřinou. Bála jsem se zvednout, abych ho neprobudila, a tak jsem si položila hlavu na jeho hruď a přemýšlela o předchozí noci. Netušila jsem, kde se v nás ta vášeň probudila. Za celý náš vztah jsem takový pocit nikdy nepoznala. Byli jsme uspokojení, dalo by se říct. Cítila jsem, jak se mu nadzvedá hruď a následně klesá, jak klidně dýchá. Můj pohled padl pod stůl. Bylo tam pohozené mé pyžamo a jeho slipy. Ztuhla jsem a podívala se pod deku. V tu chvíli se Vit probudil.
,,Copak, přesvědčuješ se o tom, že se ti to včera nezdálo?'' řekl ospalým hlasem a zasmál se. Rozesmála jsem se. Milovala jsem jeho smysl pro humor. Byli jsme tak stejní a přitom tak jiní.
,,Ne, toho se nemusíš bát.'' řekla jsem a políbila ho. Natáhla jsem se na vedlejší křeslo pro deku, dala si ji na sebe a zvedla se.
,,To se schováváš přede mnou?'' zeptal se.
,,Nebudu tady přece běhat nahá, ne.''
,,Mně by to ani nevadilo.'' snažil se udržet kamennou tvář, ale když jsem se rozesmála, začal se smát taky. Hned po mně se zvedl i on a natáhl si slipy. Sáhl do kapsy mikiny a vytáhl krabičku Marlborek. Vyndal jednu cigaretu, potom zapalovač a odešel na balkón. Dívala jsem se na něj, jak tam stál jenom ve spodním prádle a od úst mu stoupal dým z cigarety, který se mísil s mlhou. Posbírala jsem peřiny a odnesla je do ložnice. Až teď jsem si všimla, že televize je celou dobu zapnutá a čeká na spuštění filmu. Během chvíle jsem celý obývák uklidila a šla do kuchyně, abych připravila snídani.
,,Nebyla ti zima, lásko?'' zeptala jsem se ho, když přišel do kuchyně.
,,Ne, nebyla.'' řekl, ale viděla jsem, jak se mu drkotají zuby.
,,Já se sice neumím naštvat a řvát, ale ty zas neumíš lhát.'' řekla jsem otočená zády k němu a strčila toasty do toastovače.
,,Myslíš?'' zašeptal mi do ucha. Leknutím jsem nadskočila. Ani jsem neslyšela jeho kroky, že by se ke mně ode dveří tak moc přiblížil. Usmála jsem se. Milovala jsem, když jsem dokázala kluka škádlit. Otočila jsem se k němu a on mě přirazil ke kuchyňské lince. Na nic nečekal a hned mě políbil. Hladově a zároveň drsně. Sakra, tolikrát za poslední dny měnil svůj styl líbání. Už jsem pomalu ani nevěděla, jaký opravdu je. Ale tohle byl on. Na pohled vyhulený a normální kluk, ale když na to přišlo, byl drsný, ale zároveň romantický.
,,Počkej, přestaň. Připálí se mi ty toasty.'' usmála jsem se.
,,Ty se ti ale nemůžou připálit.'' podíval se na mě. On, který neumí ani udělat kávu ví, že se ty toasty nemůžou připálit.
,,Fajn, dostals mě. Ale mně za chvíli začíná brigáda, takže nemám čas se tady nechat přirážet k desce.'' usmála jsem se. Zasmál se.
,,Ahoj Spenc.'', pozdravila mě Shay, když jsem přiběhla do kavárny Starbucks, kde jsme sehnaly společnou brigádu ,,Dneska jdeš nějak pozdě, prcku.'' zasmála se.
,,Ahoj Shay, byl u mě Vit.'' řekla jsem a obejmula ji. Převlékla jsem se do bílé košile a černé sukně na kterou jsem si dala zelenou polosukni s kapsou. Stoupla jsem si před kasu.
,,Dobrý den, jedno velké latte macchiato s sebou.'' řekla mi brunetka, která přišla.
,,Dobrý a na jaké jméno?'' zeptala jsem se, vzala kelímek a otevřela fixu.
,,Kate.''
,,Dobře. Budou to 3 dolary. Moje spolupracovnice vám kávu připraví, tak se můžete posunout na druhý konec.'' usmála jsem se. Přemýšlela jsem během čehož jsem obsluhovala další lidi. V New Yorku bylo tolik Starbucksů, ale mně někdy spíš přišlo, že je tady jenom jeden, protože sem chodilo hrozně moc lidí. Během necelé hodiny jsem měla zkasírováno skoro 100 dolarů.
,,Jsme tady teprve chvíli a mně už to leze krkem.'' zašeptala Shay, když nikdo nestál v řadě.
,,Povídej mi o tom.'' zabručela jsem.
,,Vezmeš to tady na chvíli za mě? Musím si odskočit.''
,,Klidně.'' usmála jsem se a doufala, že nikdo nepřijde. Nevím, jestli existuje Bůh, ale moje přání bylo vyslyšeno a když došla Shay, kavárna se pomalu vyprazdňovala. Blížil se čas, kdy se všichni naobědvali a vraceli se do práce.
,,Jenom doufám, že za tuhle brigádu dostaneme nějaký pořádný prachy.'' zasmála se.
,,Tak v to doufám taky,'' zasmála jsem se ,,ale už jenom dvě hoďky, to vydržíme ne?'' mrkla jsem na ni.
,,Snad jo no. Ještě, že je to tady na směny, protože kvůli týhle práci jsem úplně přestala pít kávu.''
,,Tak to je dobrý teda.'' smála jsem se. V tu chvíli mi zavibroval mobil. Odemkla jsem ho. Jeden nový email.

Od: LondonStylistBand.co.uk
Komu: Spencer Loday
Předmět: Rozhodnutí

Dobrý den slečno Loday. Píšeme vám z toho důvodu, že bychom moc rádi věděli, jak jste se nakonec rozhodla. Prosíme vás, abyste se rozhodla do zítřejšího večera, jelikož na konci týdne odlétáme zpět do Londýna, tak aby se vše vyřešilo.
S pozdravem Lauren Lewis, LondonStylistBand.co.uk

Vzdychla jsem a email zavřela. Nebyla jsem rozhodnutá. Nevěděla jsem, jestli to mám udělat. Když to udělám, ztratím všechny přátele, známé a hlavně Vituse. A právě jeho mi bylo nejvíce líto. Nedokázala jsem si představit, že bych ho po včerejším večeru měla jen tak zničehonic opustit. Vždyť to je snad ještě horší než nevěra. A taky mi bylo líto Shay. Usmívala se jako andílek a já jí přece nemohla říct, že tento týden je náš poslední společný, když ona mě přemluvila k této brigádě, protože sem nechtěla jít sama a nebyly jsme tady ani měsíc. Položila jsem mobil na linku a šla obsloužit zamilovaný pár, který právě přišel.

Když jsem po práci vylezla ven, nadechla jsem se chladného vzduchu. Slunce sice svítilo, ale bylo cítit, že se začíná ochlazovat a podzim klepe na dveře. Svižným krokem jsem vyrazila po ulici a zamířila do nejoblíbenější kavárny. Během čtvrt hodiny jsem k ní došla a jakmile jsem do ní vešla, chladné tváře mě začaly štípat. Sundala jsem si kožený křivák a usedla do pohodlného křesla v rohu místnosti. Během několika ke mně přiběhla mladá, hubená servírka a podala mi lístek. Odmítla jsem ho a ihned si objednala.
,,Dobrý den, vítám vás v čajovně Západ Slunce. Co si dáte?'' usmála se a z kapsy vytáhla notes s propiskou.
,,Dobrý den, poprosím o zázvorový čaj a jablečný koláč, děkuji.'' usmála jsem se.
,,Dobře, za chvíli vám to přinesu.''
Zatímco jsem čekala na svou objednávku, sledovala jsem televizi, která visela přímo nad barem. Pokaždé, když jsem sem přišla, musela jsem obdivovat interiér celé místnosti. Měl červeno-oranžový nádech a celé to bylo zařízené v takovém domácím stylu. Na zemi huňaté koberce, obrovský krb ve kterém praskalo dřevo a celá místnost voněla po skořici. Ze zasnění mě vyrušil zvonek na dveřích. Pohledem jsem tam zabloudila a do čajovny právě vcházela Lauren s Danielem. Rychle jsem vytáhla mobil z kapsy a dělala, že jsem si jich nevšimla. Bohužel, jak se většinou vstává si mě všimli a zamířili k mému stolu.
,,Ahoj Spencer.'' usmála se Lauren a Daniel na mě mávl a odešel k baru.
,,Dobrý.'' usmála jsem se.
,,Ale prosímtebe, myslím si, že si můžem tykat ne?'' nabídla mi ruku.
,,Tak dobře.'' řekla jsem a potřásla nabízenou rukou.
,,Četla sis už email?''
,,No bohužel ještě ne. Právě jsem sem přišla a od rána jsem byla v práci, takže jsem neměla čas.''
,,Ach tak. To nevadí, tak to probereme tady, když jsme se tak sešli.'' usmála se a sedla si na židly naproti mně.
,,Tak povídej.''
,,Na konci tohoto týdne odlétáme zpět do Londýna, a proto potřebujeme vědět do zítřka, jestli poletíš s námi nebo ne. Pokud se rozhodneš, že ne, tak na tu práci můžeš zapomenout, ale pokud se rozhodneš pro ano, tak odletíš s námi a je to. Lehký jako facka.'' mrkla. V tu chvíli přišla servírka, podala mi čaj a koláč, v jejím závěsu šel Daniel.
,,Děkuju,'' usmála jsem se a napila se horkého voňavého čaje ,,Já ale ještě ani nemám maturitu.'' obrátila jsem se zpět k Lauren.
,,To vůbec nevadí. Uděláš ji dálkově z Londýna a jenom sem přijedeš na maturitní ples a poslední den školy.''
,,Mám tady ale přátele a přítele.'' zašeptala jsem.
,,Kariéra je důležitější než takové věci. Rozhodni se a ještě dnes večer mi napiš email,'' zvedla se ,,A pokud ten email dneska nebudu mít ve schránce, tak to beru jako ne. Zatím se měj!'' otočila se a spolu s Danielem odešla. V rychlosti jsem snědla koláč, vypila čaj a přivolala servírku, kvůli placení.
,,Zaplatím, prosím.'' usmála jsem se na ni, když ke mně přišla a vytáhla jsem peněženku z kabelky.
,,Už máte zaplaceno. Ten milý pán, co tady před chvílí stál, to za vás zaplatil. Přeji krásný zbytek dne.'' usmála se, posbírala špinavé nádobí a odešla zpět k baru. Hodila jsem na sebe bundu, vyšla ven a rozběhla se.
 


Comments

1 Káčč Káčč | Web | 8. october 2013 at 8:31 | React

Wow, boží :) A máš boží blog :)

2 pinkypie pinkypie | Web | 8. october 2013 at 17:53 | React

Je to super :)) pekný blog :)

3 S-hejvi S-hejvi | Web | 9. october 2013 at 19:28 | React

tak to je skvělé! jen tak dál:))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.