Change Your Life | sedm a osm

4. november 2013 at 10:47 | Caroline |  Change Your Life | ONLY in iwantfreedom

SEDM

Celou cestu domů jsem přemýšlela nad tím, jak to vyřešit. I když jsem to nerada přiznávala, tu práci jsem chtěla. Strašně moc jsem po ní toužila. Konečně jsem dostala možnost udělat to, co jsem si nejvíc v životě přála. Proslavit se. Ale opravdu jsem nechtěla Vituse a Shay opustit.
Když jsem přišla domů, vtrhla jsem do ložnice, vytáhla kufry a naskládala do nich oblečení. Sbalila jsem si i peřiny, kosmetiku a ostatní drobnosti. Zvedla jsem mobil a napsala Lauren SMS.

Beru to.

Než jsem ji odeslala, dlouho jsem přemýšlela, jestli to je dobrý nápad a jestli chci tohle všechno opustit. Samozřejmě, že to dobrý nápad nebyl, tím jsem si byla jistá, protože mě to víc táhlo k lásce. Ale kdo ví, třeba je tohle poslední možnost něco dokázat a někam se dostat. Nebo možná to poslední možnost není, ale další přijde až třeba ve třiceti pěti letech. A to chci?
Ne nechci.
Zhluboka jsem se nadechla a zmáčkla Odeslat. Lauren mi obratem odpověděla, což se dalo čekat, protože ta ženská je aktivní 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Zavřela jsem kufry a šla si napustit vanu. Potřebovala jsem si ode všeho pořádně oddechnout. Jen co jsem vlezla do vany, začala jsem litovat. Litovala jsem toho, že jsem jí hned napsala, že do toho jdu. Mohla jsem si to přece trochu rozmyslet a nechat to uležet. Ale když jsem měla čas jenom do večera, co jiného mi zbývalo? V tu chvíli mi zabzučel mobil. Natáhla jsem se pro něj. Nová SMS. Naštvaně jsem vzdychla a otevřela ji. Určitě to je Lauren a bude mě prudit až do odletu do Londýna. Když jsem ale SMS otevřela, zastavil se mi dech. Nebyla od Lauren, ale od Vituse. Polkla jsem a přečetla si ji.

Nechceš, abych se u tebe dneska stavil?

Nadechla jsem se a popřemýšlela nad odpovědí. Nemohla jsem mu hned říct, že ho opustím, ale zároveň jsem ho nechtěla vidět, protože jsem se bála, že bych se hned rozbrečela.

Promiň lásko, mám dnes moc práce. Miluju tě.

Chvíli jsem čekala na odpověď, žádná ale nepřišla. Když jsem asi po hodině vylezla z vany, sedla jsem si k notebooku a zkontrolovala e-maily. Dalo se čekat, že tam budu mít e-mail od Lauren. Poslala mi nějaký soubor s názvem Pokyny k odjezdu. Dozvěděla jsem se to, že mě vyzvede pozítří v deset ráno a v jednu odpoledne odlétáme do Londýna. Jenom při pomyšlení na cestu mi začalo být blbě. Nedokázala jsem si představit, že tady všechno opustím. Vituse, Shay, školu... Všechno.
Ani jsem si to neuvědomila a slza mi stekla po tváři. Rychle jsem ji setřela a řekla si, že na pláč je ještě brzy. Raději jsem se převlékla do pyžama a šla si lehnout do postele. Přemýšlela jsem. Hodně jsem přemýšlela. Napadalo mě mnoho otázek, co jsem mohla udělat jinak. Mohla jsem počkat. Mohla jsem se zeptat Vituse, jestli nechce odjet se mnou, ale nejspíš by nejel. Má tady rodinu narozdíl ode mě, protože já tady mám jenom jeho a Shay.
Dlouho jsem nemohla usnout, protože jsem měla v mysli příliš mnoho otázek. Když jsem se mrkla na hodiny, bylo už půl třetí ráno, a tak jsem si řekla, že musím zabrat. Sice mám celý den volno, ale musím ještě sbalit mnoho věcí. Ať jsem se snažila sebevíc, usnout jsem nemohla. Bolelo mě srdce z mého rozhodnutí. Netušila jsem, že dvě slova udělají tak moc.

OSM

Probudilo mě zvonění mobilu. Poslepu jsem se pro něj natáhla a shodila knihu z nočního stolku. Podívala jsem se na displej. Lauren. Hned jsem začala litovat, že jsem to vzala. Mohla jsem v klidu spát dál, odpoledne se sejít se Shay a noc prožít s Vitusem.
,,Prosím.'' řekla jsem.
,,Ahoj Spencer. Promiň, že tě ruším již teď, ale musím ti říct, že by ses měla během dneška sbalit, protože odlétáme dnes v noci a ne až zítra. Dozvěděla jsem se to až teď, tak doufám, že se nebudeš zlobit.'' vyhrkla.
,,Tak dobře. Budu čekat sbalená.''
,,Přeji pěkný zbytek dne.''
Ani nepočkala na odpověď a típla to. Podívala jsem se na hodiny a zlekla se. Bylo půl jedné odpoledne. Vyskočila jsem z postele a rozběhla se do kuchyně. Napustila jsem vodu do konvice a mezitím, co se ohřívala, odešla jsem do koupelny a rychle se osprchovala. Zabalila jsem se do osušky a šla si zalít každodenní ranní kávu. Vytáhla jsem misku a nakrájela si jahody a banány, které jsem do ní nasypala. Nakonec jsem to zalila medem a posypala mletými oříšky. Sedla jsem si se svou snídaní na pohovku. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že venku leje jako z konve a je celkem tma. Natáhla jsem se pro ovladač a zapnula si televizi. Přepínala jsem z jednoho programu na druhý, až jsem se dostala na MTV. Poslouchala jsem písničky a snídala jsem.

. . .

Oddychla jsem si. Konečně jsem všechno sbalila. Všechno jsem naskládala do krabic a oblečení na cestu jsem si nechala vytáhnuté na posteli. Převlékla jsem se do tepláků a mikiny. Na nohy jsem si dala své oblíbené Vansky a nalíčila se jenom řasenkou a výraznou růžovou rtěnkou. Na víc jsem neměla čas. A vlastně ani náladu.
Kolem deváté večer zazvonil zvonek u dveří. Když jsem otevřela, tak tam stála Lauren s Danielem a za nimi několik mužů. Stěhováci.
,,Ahoj zlatíčko,'' pozdravila mě Lauren a usmála se ,,,Doufám, že jsi sbalená.'' mrkla mi přes rameno.
,,Ahoj. Jasně, že jsem.'' řekla jsem potichu.
,,Tak chlapi. Všechno to poberte a odneste do auta.'' řekl Daniel a sám se hned chopil tří krabic.
,,Máme rozložit i nábytek?'' zeptal se jeden muž.
,,Jis...'' začala Lauren, ale já ji přerušila.
,,Ne. Ten nechte, tak jak je.'' usmála jsem se.
,,Proč ho tady necháváš?'' vrhla na mě Lauren pohled.
,,Chci ho tady nechat příteli.''
Nic na to neodpověděla, jenom si tiše odfrkla. Sledovala jsem, jak chodili stále tam a zpátky a nosili krabice. Po hodině jsme nasedali do auta a odjížděli na letiště.
,,Poletíme vlastním letadlem. Všechny tyhle krabice tam pošleme nákladním letadlem a my poletíme soukromým.'' informovala mě s takovým snobským tónem. Asi čekala, že se jí začnu na něco vyptávat nebo jí řeknu, že to je super, ale já na to neměla chuť. Přemýšlela jsem nad SMS, kterou napsat Vitovi a nějak jemně mu naznačit, že jsem odjela.

Daruju ti můj byt. Vysvětlím ti to někdy jindy. Promiň. Neskutečně moc tě miluju a je mi to strašně líto, ale musela jsem to udělat.

Stiskla jsem Odeslat a slza mi stekla po tváři. Naštěstí jsem byla otočená k oknu, tak si toho Lauren ani Daniel nevšimli.

Opouštíš mě? odepsal.
Nemohla jsem tu práci nechat proplout mi mezi prsty. Brečím jenom pro tebe.
MILUJU TĚ LÁSKO. napsal mi a já se naplno za celou dobu rozbrečela.
 


Comments

1 vendy vendy | Web | 4. november 2013 at 19:20 | React

aaaa, neboj se, čtu to!:-D
( btw, už píšu fakty a vyplňuju otázky o mně :-D )

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.