October 2014

Já a moje zkušenost s pescetariánstvím

19. october 2014 at 19:04 | Caroline |  diary
Pokud můj blog sledujete delší dobu, určitě jste si před pár měsíci všimli slova pescetariánka v mém medailonku. Toto slovo ale před dvěmi měsíci zmizelo.
Abych vysvětlila o co jde. Všichni známe vegetariány či vegany. Nyní se ale začalo rozšiřovat i raw food či samotné pescetariánství o kterém budu psát. Existuje samozřejmě i pollotariánství či pescopollovegetariánství. Pokud vás tyto alternativní směry stravování zajímají, nebojte se mrknout na googlu.
Já osobně začínala jako vegetariánka. Pár týdnů jsem nejedla maso, ale neskutečně mi chyběly ryby, protože lososa a tuňáka naprosto miluju a dokázala bych pro ně zabíjet. Tak jsem zabrousila na náš již zmiňovaný google a hledala jsem, až jsem našla pescetariánství. Abych uvedla na pravou míru, co vlastně pescetariánství je, tak je to druh stravovaní při kterém vynechávate maso (drůběž, červené atd), ale smíte ryby, mléčné výrobky a jiné živočišné produkty.
Tak jsem tedy přešla na pescetariánství.
A bylo to super.
Pokud se ptáte, co jsem jedla, tak jsem si kupovala např. ďobáčky, což je naprosto dokonalá věc, kterou si dám ráda i teď. Jde o ochucené sójové proužky, které osmažíte a můžete je jíst. Dále jsem jedla úplně normální věci jako cuketu či brokolici na tisic způsobů. Ani si nedovedete představit, jak zajímavě můžete tyto jídla připravit!
Problém nastal ve chvíli, kdy jsem měla odjet na prázdniny k taťkovi. Protože věřte tomu nebo ne, ale žít v rodině, kde jste jediným člověkem, který nejí maso, je mnohem složitější a horší, než se na první pohled zdálo. Nezbylo mi nic jiného než se k masu vrátit.
Mým prvním masem po těch měsících byl kebab a světe div se, nic mi nebylo! Ani blbě, ani se jídlo nevrátilo. Z toho jsem totiž měla největší strach, že když si najednou dám maso po takové době, můj žaludek to prostě odmítne. Naštěstí se tak nestalo. Tak jsem si řekla, že se k masu teda vrátím.
Až na dovolené jsem si ale uvědomila, jak hrozné to muselo pro tělo být. Být půl roku bez masa. A samo mi to dalo najevo. Dvakrát jsem trpěla střevními potížemi a ne, jídlem to fakt nebylo, protože jsem jedla jen to, co jsem znala a vodu z kohoutku jsem taky nepila. Navíc jsme byli v Řecku, takže mi nic takového nehrozilo. Nejhorší to ale bylo ve chvíli, kdy jsem zkolabovala na zastávce při čekání na autobus. Na tu chvíli, kdy jsem přestala vidět a jen se mi točil celý svět, asi nikdy nezapomenu. Mohlo to být z toho neskutečného vedra, ale stejně se všichni přiklání k tomu, že to bylo kvůli mému životu bez masa.
To ale neznamená, že se teď láduju masem o 106. Např. vůbec nejím krkovici či podobné maso, protože se mi z toho dělá naprosto blbě a navíc mi to ani nejde rozkrájet (:D).

Ano, byla jsem pescetariánkou přes půl roku a pokud byste se mě zeptali, jestli bych se k tomu vrátila, tak řeknu ano, ale až v době, kdy budu žít sama a budu vařit sama sobě, protože takový život nejde skloubit, pokud žijete ve společnosti plné masožroutů :)

zavřete huby, mluvím já a jsem nasranej, žít mezi váma dělá můj svět šílenej

11. october 2014 at 14:45 | Caroline |  shits
Už je mi líp. Trochu.
Jsem psychicky nemocná. Možná si řeknete, že to zní moc osobně, ale není to osobní. Je to stejný jako když řeknete, že fyzicky nejste zdraví. Akorát, že tady na tom nejste dobře s psychikou.
Ale řekněte mi, kdo je dnešní době úplně zdravej? Kdo nikdy nebyl na dně?
NIKDO.
A proto se o tom nestydím mluvím, protože vím, že ten, co je teď šťastnej se někdy bude cítit v prdeli, ale mně v tý době bude skvěle.
KARMA.
Nemám vůbec na nic čas. To jsem už říkala minule, já vím, ale pořád to tak u mě je. Už máme děsně moc známek a já jsem s matikou úplně v prdeli. A nejde mi to do hlavy.
NEJDE.
NEJDE.
NEJDE.
Ale řeknětě mi, komu jde matika??
Jelikož nemám žádný fotky, když nepočítám instagram (kam se můžete mrknout) a snapchat, kde nejsou úplně všechny fotky publikovatelný, tak jsem se rozhodla, že vám něco vyberu z mýho weheartit na kterým jsem už pěkných pár let závislá a jsem tam téměř každej den.
BTW. ten nadpis neberte vážně. Zrovna poslouchám 3+ album od Koblížků a zrovna hrála písnička Nechte mě být, která takhle začíná.

moje lásky

if u think i'm cute, you're wrong cuz i'm punk

už jsem vám někdy řekla, jak nesnáším střední?



Co ti je? Nic, jen mam depku

4. october 2014 at 23:36 | Caroline |  diary
ani si nedovete predstavit, jak na me posledni tejden vsechno dopada. ani nevite, jak jsem rada, kdyz jsem sama a nikdo me neprudi. Vim, je to uz delsi doba od vsechn tech hnusnych veci, co se staly, ale ja to mam proste v sobe, ze se k tomu musim vracet. Je mi to tak hrozne lito. Vsechno. Nedokazete si predstavit, jak rada bych to vsechno vratila. Ja nejsem clovek, co se nejak moc uzira, ale tenhle tejden je to tady.
dalsi veci je to, ze vubec nestiham. Nevim, jak je to mozny, ale dokonce jsem tenhle tejden zanedbavala i farmu (na mobilu btw). Dokonce jsem si jeste ani neprecetla novej clanek od Vendy o summer in the city na kterej se uz tak dlouho tesim. Jak vidite, vubec nestiham. Navic mi prijde, ze po nas ve skole porad neco chteji. V sobotu jsem poslala ucitelce clanek a v utery nam uz poslala zadani novyho tema. Taky v anglictine po nas chce nejakou prezentaci, psali jsme z matiky (za pet) z ucta, ekonomiky, nemciny, informatiky a ja nevim z ceho jeste. Zatim si ale hraju na sprta, protoze mam samy jednicky, jen jednu kouli, trojku a 2-. A to jsme jeste v patek psali z matiky. Bo uprimne receno, mam z toho dobrej pocit, ale ten me asi prejde, az uvidim tu znamku.
kazdej den se snazim najit neco hezkyho, neco pozitivniho, ale neni to tam. Nikde. At hledan, jak chci, nemuzu to najit. Asi na me prichazi naky podzimni depky nebo ja nevim, jak si tohle obdobi vysvetlit. Tak hrozne mi jeste nebylo.
Vlastne bylo, ale chapete jak to myslim

THEY HAVE PLACE IN MY LIFE

2. october 2014 at 17:29 | Caroline
Začala jsem psát novou fanfiction, kterou jsem pojmenovala They have place in my life ve kterých mají hlavní roli Janoskians a 5SOS.

Pokud si ji chcete přečíst, tak první a druhou kapitolu již najdete zde.

,,Luku a Jai, pusťte svou sestru do pokoje! Proboha Beau, nemůžeš jim něco říct? Vždyť seš nejstarší!" zařvala mamka na kluky, když mi zabouchli dveře před obličejem a já začala brečet. Tak ráda jsem s klukama trávila čas, ale oni se mnou ne, protože jsem byla holka a ještě o 2 roky mladší než Jai a Luke. Mamka mě vzala do náruče a odnesla do kuchyně, kde mi dala čokoládovou sušenku, abych se uklidnila. ,,Neboj, zlatíčko, oni vyrostou." pošeptala a dala mi pusu na čelo. A měla pravdu.