November 2014

těžce v úpadku

28. november 2014 at 23:07 | Caroline
Žiju.
Nebo spíš přežívám. V rámci možností, víte jak. Co si budem nalhávat, že by byl ten život nějak extra supr se taky říct nedá.
Řekla jsem si, že bych mohla změnit vzhled blogu a taky tak udělala. Protože třeba dneska nám na V hoďku sněžilo. Naštěstí to hned slezlo, ale stejně.
Všichni blázní s Vánoci a mě to už brutálně sere. Proboha lidi, je LISTOPAD! Přijdu do obchodu - vánoční výzdoba, jedu městěm - vánoční výzdoba. Už chodím všude otrávená. Což jsem chodila doteď, ale teď jsem ještě otrávenější. Dobře, přiznávám, že už vánoční dárky mám nakoupený. Třičtvrtě rodiny jsem zvládla minulou neděli, ale to je jen kvůli tomu, že už nebudu mít čas, protože mám na každý víkend něco naplánovanýho. Jsem ale celkem ráda, že to mám z větší části z krku.
Od tý doby, co mám vyřezanej ten zub moudrosti, tak mám problémy se zuby. Neustále mě bolí a já už nevím, co dělat. Dneska mi třeba zničehonic ruplo v čelisti a když jsem potom doma jedla, tak při každém kousnutí jsem slyšela zvuk tříštění skla. Určitě víte, co myslím, ale je to děsně divný.
Celkově jsem na tom se zdravím nějak divně. Nedávno mě docela dlouho bolela ruka a v jednom místě mě při zmáčknutí děsně bolí. Nevím z čeho to je. Z psaní určitě ne, protože to mi poslední dobou vůbec nejde a ani u jedný povídky jsem nic nenapsala už tejden.
A přece by to nebyl článek bez ňákých depresivních obrázků, že jo.

crazy stupid you and me

15. november 2014 at 12:15 | Caroline |  diary
Přijde mi děsně vtipný, jak vám vždycky na konec článku dávám odkazy na sociální sítě, kde mě můžete sledovat, a pak si uvědomím, jak depresivní je můj weheartit a říkám si, proč vám sem ten odkaz vůbec dávám, ještě vás zdeptám, ne. Nicméně, stejně se tam mrkněte. Ale já za to popravdě nemůžu, za to, co srdíčkuju, když má zeď je plná takvých depresivních a smutných a zničených obrázků a já prostě neodolám tomu, abych na to neklikla.
Teď se dívám na óčko na ňákej TOP 30 musicjet či jak se to jmenuje a říkám si, co to je, vždyť tam nehrají nic, co bych poslouchala. Jo, hráli tam Happy Little Pill od Troye Sivan a to je za tu dobu tak nějak všechno. Teď je mimochodem číslo 14, tak uvidíme, jestli tam ještě něco bude. To mě přivádí k myšlence, zda poslouchám špatnou muziku nebo ostatní poslouchají blbou muziku, protože to, co v tý telce hrají, no občas něco nechápu a nepobírám, jak to někdo může poslouchat. Klidně mě teď ukamenujte, ale tahle hudba, to není nic pro mě.
Mimochodem před pár dny vyšlo EP k Good Girls od 5SOS a O MŮJ BOŽE. Myslela jsem, že se poseru, když jsem to slyšela. Prostě Long Way Home v akustické verzi? Moje nejoblíbenější písnička v akustický verzi? A pak Good Girls v live verzi a akustický verzi a ještě nová písnička Just Saying? No, ten stav ve kterým jsem byla jste ještě nikdy neviděli. Musela jsem se smát sama sobě.
Jo a pamatujete, jak jsem v minulým článku psala, že jedu v pátek vytahovat stehy? Pokud jsem to tam teda psala, ale to nevadí, prostě jsem měla být včera u zubaře a víte, co? HOVNO! Ve středu večer mi volal, že mají volno, tak mám přijít až v úterý. A jsem nasraná, protože mě ty stehy už serou, jak mi tam plandají a furt mě lochtají v krku. A úterý, když je půjdu vyndavat, tak je už budu mít dva tejdny a jsem z toho už úplně na nervi. Nicméně včera jsem teda ve škole nebyla, protože jsem šla ke kožní, která tam je jen v pátek, což je docela debilní, naštěstí jsem tam moc dlouho nečekala, byli předemnou jen dva lidi, takže já už po osmý byla hotová a šla jsem za mamkou do práce, abych ji donesla recept na prášky. Pak jsem šla albert. My tomu říkáme albert, ale vlastně to je alfa market, ale to je jedno. Šla jsem do papírnictví a vykoupila jim tam všechny bílý temperky, pak dvě černý, nějaký štětce a ještě barvy na textil. Temperky k těm dveřím o kterých jsem vám možná už psala, ale to už si nepamatuju. Nicméně dveře už mám hotový, brzo vám je ukážu. Pak jsem šla do drogérie, abych si koupila nějakej makeup, nakonec jsem se rozhodla pro Match Perfection od Rimmel a ještě jsem potřebovala nějakej hnědej matnej stín, bohužel tam nebyl ani jeden, tak jsem si koupila celou paletku nude stínů od uma cosmetics a ještě černej lak, kterej ještě nemám a šla jsem ještě na albert. Už tejden jsem sháněla nový Bravíčko a NIKDE ho neměli, prostě naschvál, protože tam je článek o 5SOS a já to bravíčko prostě potřebovala. Nicméně v Albertě se na mě usmálo štěstí a bravíčko už mám doma a jsem spokojená.
A víte, co je ZEJTRA? KONCERT KOBLÍŽKŮ na kterej se úplně brutálně těším a nemůžu se dočkat!!! ASI NEDOSPÍM.

Vůbec nevím, co bych vám ještě měla napsat, tak vám sem hodím nějaký ty moje slavný depresivní obrázky z weheartit. Ale co si budem nalhávat, já můj weheartit miluju.

A NEUVĚŘITE JEDNÝ VĚCI! Moje story ,They Have Place in my Life' už má téměř TISÍC přečtení! http://www.wattpad.com/story/23985776-they-have-place-in-my-life-janoskians%265sos Děkuju všem <3 UPDATE: UŽ JSTE PŘEKROČILI HRANICI 1K!

Na óčku stále nic, už jsme na čísle 11.
Číslo devět, zázrak se stále neděje.
Zázrak se nestal.

Lásky <3


podzim, john wolfhooker, prázdniny, filip, praha & zub moudrosti

5. november 2014 at 14:58 | Caroline |  diary
Už je mi to tak trapný, pokaždý se omlouvat, že jsem nenapsala. Ale pak jsem se nad tím zamyslela a uvědomila si, že já se vám vlastně nemám za co omlouvat. Tyhle zápisky píšu pro sebe a vlastně ani nevím, proč to tady píšu, protože jedinej člověk, kterej sem chodí je vendy, jejíž blog musíte navštívit, protože je naprosto úžasná. A navíc, říká se mi to fakt špatně a jsem z toho smutná, ale blog už nějak není hlavní prioritou v mým životě. Bylo nebylo, někam se to ztratilo. To ale samozřejmě neznamená, že bych s blogem končila nebo něco takovýho, to rozhodně ne, jen prostě nebudu tak aktivní, jak bych si přála. Což není žádná novinka, protože to tady praktikuju už pěkných pár měsíců.
Nicméně jeden z důvodů, proč jsem se konečně dokopala k tomu něco napsat je ten, že ležím (nebo spíš sedím) doma s vyřezaným zubem moudrosti a tak moc se nudím, že jsem se rozhodla, že vám konečně napíšu, co se u mě stalo, protože se toho stalo fakt moc!
Půjdu ale samozřejmě nějak normálně, aby to šlo za sebou a neměli jsme v tom bordel.
Největším šokem pro mě bylo, když mi nějak na začátku října poslal Filip Vlček žádost o přátelství na facebooku! Přiznávám, myslela jsem, že to se mnou bouchne, protože tohle bylo opravdu něco. Jsem nevěděla, jestli mám brečet radostí nebo co, protože mi trochu zvlhly oči, co si budem nalhávat. A když mi potom napsal, jestli jsem to já, kdo napsal tu knížečku, tu Šílenou a pak, když mi napsal svůj názor, tak jsem měla úplně brutální heart attack. Nebudu vám tady psát, co mi řekl a tak, protože vám do toho upřímně nic není, ale bylo to úžasný a jsem hrozně moc ráda, že si na mě vzpomněl a napsal mi.
Všichni víte, že byly podzimní prázdniny, který jsem si naprosto užila! Taťka pro mě přijel už ve čtvrtek, protože nechtěl jet v pátek kvůli zácpám, takže zatímco se všichni v pátek učili, já už měla prázky. Nejdřív jsme měli v plánu, že půjdem v pátek na Paulieho Garanda do Divadla Pod lampou, ale nakonec jsme se na to vykašlali, protože se museli kupovat lístky předem a mně se tam upřímně ani moc nechtělo, protože přece jen Paulieho neposlouchám tak moc jako dřív. V pátek večer jsem ale už jela k Zuzce (taťkova ségra), protože u ní většinou každý pátek spím, když jsem u taťky, protože taťka jezdí s přítelkyní a bráchou na turnaje v tenisu a tam se mi nechce. Navíc jsme se se Zuzkou, babi a dědou domluvili, že pojedeme v sobotu ráno do Německa na nějaký nákupy. Šli jsme jako vždycky do Realu, což bych přirovnala třeba ke Kauflandu nebo něčemu takovýmu. Já si nakoupila nějaký jídlo, protože zaprvý to maj v Německu lepší, jak u nás a zaprvý je to většinou o něco levnější. Koupila jsem si dvě dózy s burákovým máslem (jednu jsem už sežrala, btw), pak dózu s takovou čokoládovo-mléčnou pomazánkou, nějaký tyčinky, balení Milky Way, konzervy s tuňákem a karamelový a čokoládový popcorny. Já tam jela i s tím cílem, že projdu všechny časopisy a budu hledat věci s 5SOS. Nakonec jsem ukořistila tři magazíny s dvěmi MAXI plakáty a jedním malým a několika rozhovory a články, který jsou sice v němčině, takže jim budu rozumět tak akorát hovno, ale za tu radost to stojí. Pak jsme ještě jeli do takovýho obchodu s věcmi na zahradu a naproti němu je obchod za euro, 2 eura a tak. Tam jsem si koupila takovej měkkej pořadač s nápisem Make Ideas Happen, infantilní deníček s propiskou, kterej jsem potřebovala na večer (nebojte, dostanu se k tomu) a kapesníky (měli s mým autem a s kostrama!). Doma jsme byli asi kolem pátý, což bylo docela o hubu, protože jsme všechno rychle roztřídili a v kolem třičtvrtě si pro mě přijela Pája (taťkova přítelkyně) a odvezla mě domů. Já skočila do sprchy, převlékla se, učesala, připravila si batůžek do Prahy, vzala ten infantilní deníček a šla si ještě sednout dolů, kde jsem se Cindy na klíně snědla rohlík se sejrem. Kolem sedmý jsme vyjely z domu a jely jsme pro Zuzku u který jsem si nechala batoh, vzala ten infantilní deníček a odjely jsme do Plzně.
Teď nastává asi nejlepší část celýho článku.
Pokud jste doteď nepřišli na to, proč jsme jely do Plzně, tak ten důvod je koncert John Wolfhooker, kteří tam vystupovali v klubu Jekyll&Hyde. Naštěstí jsem se vrátila celá bez nějakýho zranění a tak, protože jsem četla, že jsou tam často rvačky, takže jsem nevěděla, co čekat. John Wolfhooker ale hráli až jako poslední, takže před nimi byly ještě dvě kapely, který se mi taky líbily, přestože jsem už přestávala slyšet na pravý ucho, což je celkem vtipný. Ale můj vstup do klubu byl taky docela libovej, protože ve chvíli, kdy jsme tam vstoupily, tak frontman jedný kapely, která právě hrála řekl ,,Ta slečna, co právě přišla má stejnou bundu jako my." a já jen aha, super, díky, super vstup, lepší to už bejt nemůže a tak. I když upřímně nechápu, jak mohl vidět, jakou mám bundu, když tam byla tma, ale ok, nevadí, já mu to neberu. Sedly jsme si ke stolku a přímo předemnou celou dobu seděli všichni členi John Wolfhooker i s taťkou Aďa a Ronyho. Klub byl zatím docela prázdnej, ale potom, když u měli hrát JW, tak byl úplně brutálně přecpanej. Kluci hráli všechny svoje pecky a pak ještě asi tři písničky od někoho jinýho a byli úplně boží! Proboha já ani nemám slov, jak jsou úžasní! Pak mě Zuzka s Pájou nahnaly, ať jdu tam dozadu, kde mají šatnu, aby se mi podepsali a tak, tak jsem tam nakonec šla a čekala před tou šatnou. Prosímvás, tu šatnu berte s rezervou, pls. Pak přišel Rony.

Já: Ahoj Rony, podepíšeš se mi prosím?
Rony: řekl něco, čemu jsem nerozumněla
Já: Cože co?
Rony: opět řekl něco, čemu jsem nerozumněla
Já: Aha.

A šla jsem za ním do tý šatny. A zrovna ven vycházel Filip! A on mě hned poznal, usmál se a pozdravil mě. Další docela dobrej heart attack, protože chápete to? SAMOTNEJ FILIP VLČEK MĚ POZNAL! JESUS. Seděl tam jejich taťka, tak jsem ho pozdravila a podala Ronymu ten infantilní deníček s propiskou. Rony pořád rozdejchával ten koncert a furt se mi omlouval a já, že v pohodě a tak a přišlo mi to děsně vtipný. Pak jsem ho ještě pochválila, že hraje fakt dobře, protože upřímně, on hraje jako BŮH! Zeptala jsem se, jestli tam v tý zadní části sedí Aďo a on, že hej, tak na něj zavolal Aďo, máš tady ehm hm. A já úplně aha, chudák Rony neví, jak mě nazvat. Nicméně Aďo přišel i když nevěděl, co ho čeká. Taky se mi podepsal a pak zase zmizel, ale já už si zvykla, všichni bubeníci jsou stejní. Tak jsem tam stála a čekala, až přijde někdo další a přišel Maťo.

Já: Ahoj, podepíšeš se mi?
Maťo: Ty si ta Karolína, že?
Já: Ty si mě pamatuješ?

A Maťo se jen zasmál a podepsal se mi, i s věnováním. Pls, berte tyhle konvošky s rezervou, protože Filip je jedinej Čech, jinak Rony, Aďo i Maťo jsou Slováci a já a slovenština, to je prostě španělská vesnice. A pak konečně přišel Filip, tak se mi taky podepsal.

Já: Podepíšeš se mi? Zase.
Filip: Zase. (tady se uchechtl) Co s tím děláš?
Já: Sbírám.

Pak řekl, že půjdem před šatnu, ať tam kluci můžou procházet, tak šel s námi i Rony a on najednou na mě Jo, ty jsi ta Karolína! a nedovedete si představit, jak jsem z toho byla vedle, že oni prostě ví, jak se jmenuju!! Tak jsem si tam s klukama povídala a oni říkali, že se jim ta knížka líbila a že jim to přišlo vtipný, že je to o nich a tak. Pak jsem se vyfotila s Ronym, Marťou i Fildou a s Adrianem ne, protože zas někam zmizel. A Filip nás fotil, jen Rony vyfotil mě s Fildou. Fildu to focení asi bavilo, protože se i díval do galerie, jak se mu ty fotky povedly. Pak tam strčila hlavu Zuzka, že jak jsme na tom a Filip Vy jste ta teta?! No myslela jsem, že se smíchy poseru. Pak jsem už musela jít, tak jsem se zeptala Fildy, jestli ho můžu obejmout, tak jsem ho objala a říkala jsem mu, jak jsem ráda, že si to přečetl a že je hrozně hodnej a tak a on mě mezitím hladil po zádech a dokonce se ke mně i sklonil, aby mě slyšel a bylo to prostě hrozně moc hezký. Pak mi ještě řekl, že to četla i mamka od Adriana a Ronyho a já se s ním rozloučila a řekla mu, že přijdu na Koblížky v únoru do Uherskýho Hradiště, ale nakonec půjdu i 16.11 do Valmezu, tak jsem zvědavá, jak na mě bude reagovat.
Tímto bych měla za sebou asi půlku toho, co jsem vám chtěla říct a jedeme dál.
V neděli jsem jela s babi a s dědou do Prahy. A smrděla jsem jako prase, protože jsem jela v tom, v čem jsem byla v Jekyllu, takže se mi z toho samotný zvedal kufr. Nejdřív jsme šli na Pražský hrad, kam jsem chtěla na výstavu nalezených negativů parašutistů, výstava Tváře odvážných a ani nevíte, jak moc bych vám doporučila ji navštívit, ale bohužel už skončila. Ale bylo to moc pěkný a skvěle udělaný. Až mi z toho bylo smutno, že všichni ti kluci mezi námi byli a tak. A bylo tam i nějaké jejich oblečení, knížky, různý drobnosti a tak, z čehož mi bylo i trochu blbě, protože představte, že ti kluci v tom oblečení bojovali o život nebo v něm umírali a tak. Upřímně řečeno mám z Prahy asi jen 7 fotek, protože se mi fotit nebylo, navíc byla trochu mlha a mě po chvíli držení zrcadlovky mrzly prsty. Odtud jsme zamířili na oběd do nějaký restaurace bývalýho pivovaru, kde jsem si dala burger, protože si v restauracích dávám vždycky burger, protože mi strašně chutná. Pak jsme šli na Václavák, kde jsme zašli do Bontonlandu, kde na mě čekalo Deluxe album 5SOS a ještě jsem tam viděla jejich kalendář na příští rok, tak jsem si ho samozřejmě vzala! Mimochodem v tomto Bontonlandu jsou pěkně nepříjemní, takže moc nedoporučuju tam chodit. Pak jsme šli dál a babi řekla, že jde do Zary a děda do Černý růže do FoxToys, podívat se na autíčka. Tak jsem šla s ním, protože jsem pořád sháněla modýlek mýho auta, který mi jen tak mimochodem taťka slíbil k minulým Vánocům a nedočkala jsem se ho. Ale tentokrát se stal zázrak a já ho mám! Pak jsme už jen šli na parkoviště a jeli domů.
Taťka mě na Moravu vezl ve středu, kdy jsme přes hodinu stáli na D5 v zácpě, protože se tam srazili čtyři náklaďáky, tak když jsme se konečně dostali na sjezd, tak jsme to projeli všemi možnými prdelemi, který bych přejmenovala na vesnice duchů, protože tam vůbec nikdo nebyl a když jsme vyjeli a zamířili na dálnici, tak tam taky byla zácpa, tak jsme se zase otočili a jeli těmi prdelemi dál, takže jsme ve finále po dvou a půl hodinách cesty byli necelých 30 km od Plzně.
A včera jsem teda byla vyřezávat ten zub moudrosti. Nebudu tady o tom moc psát, protože jen si na to vzpomenu, huba mě rozbolí ještě víc než normálně, což mi připomíná, že si jdu dát prášek, ale bylo to, no takový, stejný jako první. Jen tohle tak moc nebolí. A jen tak btw. tak ten doktor, co mi ho vyřezával je ještě víc sexy a hezčí než když jsem tam byla poprvý. Fakt kus chlapa a neskutečně příjemnej. Mít takovýho zubaře, tak k němu chodím s úsměvem.
Jinak, taky si už vybíráte dárky k Vánocům?? Já už začala, protože ono se to nezdá, ale už je tady listopad a za chvíli Vánoce a no prostě, je správnej čas se do toho pustit. Navíc vůbec nemám ponětí, co komu koupím, takže to bude ještě hodně zajímavý.
A jelikož už tak je tento článek brutálně dlouhej, takže gratuluju každýmu, kdo to přečetl do konce, nebudu sem dávat žádný fotky, jen ty tři z JW, aby jste si i připomněli, který líný prase to tady vlastně vede.


BTW.
Nezapomeňte mě sledovat na instagramu, weheartit a budu ráda, když si přečtete nějakou mou fanfiction na wattpadu!