podzim, john wolfhooker, prázdniny, filip, praha & zub moudrosti

5. november 2014 at 14:58 | Caroline |  diary
Už je mi to tak trapný, pokaždý se omlouvat, že jsem nenapsala. Ale pak jsem se nad tím zamyslela a uvědomila si, že já se vám vlastně nemám za co omlouvat. Tyhle zápisky píšu pro sebe a vlastně ani nevím, proč to tady píšu, protože jedinej člověk, kterej sem chodí je vendy, jejíž blog musíte navštívit, protože je naprosto úžasná. A navíc, říká se mi to fakt špatně a jsem z toho smutná, ale blog už nějak není hlavní prioritou v mým životě. Bylo nebylo, někam se to ztratilo. To ale samozřejmě neznamená, že bych s blogem končila nebo něco takovýho, to rozhodně ne, jen prostě nebudu tak aktivní, jak bych si přála. Což není žádná novinka, protože to tady praktikuju už pěkných pár měsíců.
Nicméně jeden z důvodů, proč jsem se konečně dokopala k tomu něco napsat je ten, že ležím (nebo spíš sedím) doma s vyřezaným zubem moudrosti a tak moc se nudím, že jsem se rozhodla, že vám konečně napíšu, co se u mě stalo, protože se toho stalo fakt moc!
Půjdu ale samozřejmě nějak normálně, aby to šlo za sebou a neměli jsme v tom bordel.
Největším šokem pro mě bylo, když mi nějak na začátku října poslal Filip Vlček žádost o přátelství na facebooku! Přiznávám, myslela jsem, že to se mnou bouchne, protože tohle bylo opravdu něco. Jsem nevěděla, jestli mám brečet radostí nebo co, protože mi trochu zvlhly oči, co si budem nalhávat. A když mi potom napsal, jestli jsem to já, kdo napsal tu knížečku, tu Šílenou a pak, když mi napsal svůj názor, tak jsem měla úplně brutální heart attack. Nebudu vám tady psát, co mi řekl a tak, protože vám do toho upřímně nic není, ale bylo to úžasný a jsem hrozně moc ráda, že si na mě vzpomněl a napsal mi.
Všichni víte, že byly podzimní prázdniny, který jsem si naprosto užila! Taťka pro mě přijel už ve čtvrtek, protože nechtěl jet v pátek kvůli zácpám, takže zatímco se všichni v pátek učili, já už měla prázky. Nejdřív jsme měli v plánu, že půjdem v pátek na Paulieho Garanda do Divadla Pod lampou, ale nakonec jsme se na to vykašlali, protože se museli kupovat lístky předem a mně se tam upřímně ani moc nechtělo, protože přece jen Paulieho neposlouchám tak moc jako dřív. V pátek večer jsem ale už jela k Zuzce (taťkova ségra), protože u ní většinou každý pátek spím, když jsem u taťky, protože taťka jezdí s přítelkyní a bráchou na turnaje v tenisu a tam se mi nechce. Navíc jsme se se Zuzkou, babi a dědou domluvili, že pojedeme v sobotu ráno do Německa na nějaký nákupy. Šli jsme jako vždycky do Realu, což bych přirovnala třeba ke Kauflandu nebo něčemu takovýmu. Já si nakoupila nějaký jídlo, protože zaprvý to maj v Německu lepší, jak u nás a zaprvý je to většinou o něco levnější. Koupila jsem si dvě dózy s burákovým máslem (jednu jsem už sežrala, btw), pak dózu s takovou čokoládovo-mléčnou pomazánkou, nějaký tyčinky, balení Milky Way, konzervy s tuňákem a karamelový a čokoládový popcorny. Já tam jela i s tím cílem, že projdu všechny časopisy a budu hledat věci s 5SOS. Nakonec jsem ukořistila tři magazíny s dvěmi MAXI plakáty a jedním malým a několika rozhovory a články, který jsou sice v němčině, takže jim budu rozumět tak akorát hovno, ale za tu radost to stojí. Pak jsme ještě jeli do takovýho obchodu s věcmi na zahradu a naproti němu je obchod za euro, 2 eura a tak. Tam jsem si koupila takovej měkkej pořadač s nápisem Make Ideas Happen, infantilní deníček s propiskou, kterej jsem potřebovala na večer (nebojte, dostanu se k tomu) a kapesníky (měli s mým autem a s kostrama!). Doma jsme byli asi kolem pátý, což bylo docela o hubu, protože jsme všechno rychle roztřídili a v kolem třičtvrtě si pro mě přijela Pája (taťkova přítelkyně) a odvezla mě domů. Já skočila do sprchy, převlékla se, učesala, připravila si batůžek do Prahy, vzala ten infantilní deníček a šla si ještě sednout dolů, kde jsem se Cindy na klíně snědla rohlík se sejrem. Kolem sedmý jsme vyjely z domu a jely jsme pro Zuzku u který jsem si nechala batoh, vzala ten infantilní deníček a odjely jsme do Plzně.
Teď nastává asi nejlepší část celýho článku.
Pokud jste doteď nepřišli na to, proč jsme jely do Plzně, tak ten důvod je koncert John Wolfhooker, kteří tam vystupovali v klubu Jekyll&Hyde. Naštěstí jsem se vrátila celá bez nějakýho zranění a tak, protože jsem četla, že jsou tam často rvačky, takže jsem nevěděla, co čekat. John Wolfhooker ale hráli až jako poslední, takže před nimi byly ještě dvě kapely, který se mi taky líbily, přestože jsem už přestávala slyšet na pravý ucho, což je celkem vtipný. Ale můj vstup do klubu byl taky docela libovej, protože ve chvíli, kdy jsme tam vstoupily, tak frontman jedný kapely, která právě hrála řekl ,,Ta slečna, co právě přišla má stejnou bundu jako my." a já jen aha, super, díky, super vstup, lepší to už bejt nemůže a tak. I když upřímně nechápu, jak mohl vidět, jakou mám bundu, když tam byla tma, ale ok, nevadí, já mu to neberu. Sedly jsme si ke stolku a přímo předemnou celou dobu seděli všichni členi John Wolfhooker i s taťkou Aďa a Ronyho. Klub byl zatím docela prázdnej, ale potom, když u měli hrát JW, tak byl úplně brutálně přecpanej. Kluci hráli všechny svoje pecky a pak ještě asi tři písničky od někoho jinýho a byli úplně boží! Proboha já ani nemám slov, jak jsou úžasní! Pak mě Zuzka s Pájou nahnaly, ať jdu tam dozadu, kde mají šatnu, aby se mi podepsali a tak, tak jsem tam nakonec šla a čekala před tou šatnou. Prosímvás, tu šatnu berte s rezervou, pls. Pak přišel Rony.

Já: Ahoj Rony, podepíšeš se mi prosím?
Rony: řekl něco, čemu jsem nerozumněla
Já: Cože co?
Rony: opět řekl něco, čemu jsem nerozumněla
Já: Aha.

A šla jsem za ním do tý šatny. A zrovna ven vycházel Filip! A on mě hned poznal, usmál se a pozdravil mě. Další docela dobrej heart attack, protože chápete to? SAMOTNEJ FILIP VLČEK MĚ POZNAL! JESUS. Seděl tam jejich taťka, tak jsem ho pozdravila a podala Ronymu ten infantilní deníček s propiskou. Rony pořád rozdejchával ten koncert a furt se mi omlouval a já, že v pohodě a tak a přišlo mi to děsně vtipný. Pak jsem ho ještě pochválila, že hraje fakt dobře, protože upřímně, on hraje jako BŮH! Zeptala jsem se, jestli tam v tý zadní části sedí Aďo a on, že hej, tak na něj zavolal Aďo, máš tady ehm hm. A já úplně aha, chudák Rony neví, jak mě nazvat. Nicméně Aďo přišel i když nevěděl, co ho čeká. Taky se mi podepsal a pak zase zmizel, ale já už si zvykla, všichni bubeníci jsou stejní. Tak jsem tam stála a čekala, až přijde někdo další a přišel Maťo.

Já: Ahoj, podepíšeš se mi?
Maťo: Ty si ta Karolína, že?
Já: Ty si mě pamatuješ?

A Maťo se jen zasmál a podepsal se mi, i s věnováním. Pls, berte tyhle konvošky s rezervou, protože Filip je jedinej Čech, jinak Rony, Aďo i Maťo jsou Slováci a já a slovenština, to je prostě španělská vesnice. A pak konečně přišel Filip, tak se mi taky podepsal.

Já: Podepíšeš se mi? Zase.
Filip: Zase. (tady se uchechtl) Co s tím děláš?
Já: Sbírám.

Pak řekl, že půjdem před šatnu, ať tam kluci můžou procházet, tak šel s námi i Rony a on najednou na mě Jo, ty jsi ta Karolína! a nedovedete si představit, jak jsem z toho byla vedle, že oni prostě ví, jak se jmenuju!! Tak jsem si tam s klukama povídala a oni říkali, že se jim ta knížka líbila a že jim to přišlo vtipný, že je to o nich a tak. Pak jsem se vyfotila s Ronym, Marťou i Fildou a s Adrianem ne, protože zas někam zmizel. A Filip nás fotil, jen Rony vyfotil mě s Fildou. Fildu to focení asi bavilo, protože se i díval do galerie, jak se mu ty fotky povedly. Pak tam strčila hlavu Zuzka, že jak jsme na tom a Filip Vy jste ta teta?! No myslela jsem, že se smíchy poseru. Pak jsem už musela jít, tak jsem se zeptala Fildy, jestli ho můžu obejmout, tak jsem ho objala a říkala jsem mu, jak jsem ráda, že si to přečetl a že je hrozně hodnej a tak a on mě mezitím hladil po zádech a dokonce se ke mně i sklonil, aby mě slyšel a bylo to prostě hrozně moc hezký. Pak mi ještě řekl, že to četla i mamka od Adriana a Ronyho a já se s ním rozloučila a řekla mu, že přijdu na Koblížky v únoru do Uherskýho Hradiště, ale nakonec půjdu i 16.11 do Valmezu, tak jsem zvědavá, jak na mě bude reagovat.
Tímto bych měla za sebou asi půlku toho, co jsem vám chtěla říct a jedeme dál.
V neděli jsem jela s babi a s dědou do Prahy. A smrděla jsem jako prase, protože jsem jela v tom, v čem jsem byla v Jekyllu, takže se mi z toho samotný zvedal kufr. Nejdřív jsme šli na Pražský hrad, kam jsem chtěla na výstavu nalezených negativů parašutistů, výstava Tváře odvážných a ani nevíte, jak moc bych vám doporučila ji navštívit, ale bohužel už skončila. Ale bylo to moc pěkný a skvěle udělaný. Až mi z toho bylo smutno, že všichni ti kluci mezi námi byli a tak. A bylo tam i nějaké jejich oblečení, knížky, různý drobnosti a tak, z čehož mi bylo i trochu blbě, protože představte, že ti kluci v tom oblečení bojovali o život nebo v něm umírali a tak. Upřímně řečeno mám z Prahy asi jen 7 fotek, protože se mi fotit nebylo, navíc byla trochu mlha a mě po chvíli držení zrcadlovky mrzly prsty. Odtud jsme zamířili na oběd do nějaký restaurace bývalýho pivovaru, kde jsem si dala burger, protože si v restauracích dávám vždycky burger, protože mi strašně chutná. Pak jsme šli na Václavák, kde jsme zašli do Bontonlandu, kde na mě čekalo Deluxe album 5SOS a ještě jsem tam viděla jejich kalendář na příští rok, tak jsem si ho samozřejmě vzala! Mimochodem v tomto Bontonlandu jsou pěkně nepříjemní, takže moc nedoporučuju tam chodit. Pak jsme šli dál a babi řekla, že jde do Zary a děda do Černý růže do FoxToys, podívat se na autíčka. Tak jsem šla s ním, protože jsem pořád sháněla modýlek mýho auta, který mi jen tak mimochodem taťka slíbil k minulým Vánocům a nedočkala jsem se ho. Ale tentokrát se stal zázrak a já ho mám! Pak jsme už jen šli na parkoviště a jeli domů.
Taťka mě na Moravu vezl ve středu, kdy jsme přes hodinu stáli na D5 v zácpě, protože se tam srazili čtyři náklaďáky, tak když jsme se konečně dostali na sjezd, tak jsme to projeli všemi možnými prdelemi, který bych přejmenovala na vesnice duchů, protože tam vůbec nikdo nebyl a když jsme vyjeli a zamířili na dálnici, tak tam taky byla zácpa, tak jsme se zase otočili a jeli těmi prdelemi dál, takže jsme ve finále po dvou a půl hodinách cesty byli necelých 30 km od Plzně.
A včera jsem teda byla vyřezávat ten zub moudrosti. Nebudu tady o tom moc psát, protože jen si na to vzpomenu, huba mě rozbolí ještě víc než normálně, což mi připomíná, že si jdu dát prášek, ale bylo to, no takový, stejný jako první. Jen tohle tak moc nebolí. A jen tak btw. tak ten doktor, co mi ho vyřezával je ještě víc sexy a hezčí než když jsem tam byla poprvý. Fakt kus chlapa a neskutečně příjemnej. Mít takovýho zubaře, tak k němu chodím s úsměvem.
Jinak, taky si už vybíráte dárky k Vánocům?? Já už začala, protože ono se to nezdá, ale už je tady listopad a za chvíli Vánoce a no prostě, je správnej čas se do toho pustit. Navíc vůbec nemám ponětí, co komu koupím, takže to bude ještě hodně zajímavý.
A jelikož už tak je tento článek brutálně dlouhej, takže gratuluju každýmu, kdo to přečetl do konce, nebudu sem dávat žádný fotky, jen ty tři z JW, aby jste si i připomněli, který líný prase to tady vlastně vede.


BTW.
Nezapomeňte mě sledovat na instagramu, weheartit a budu ráda, když si přečtete nějakou mou fanfiction na wattpadu!
 


Comments

1 wendy wendy | Web | 5. november 2014 at 19:59 | React

Bylo nebylo někam se to ztratilo - ohmywoooorld, tuhle větu z tý knížky miluju! :)
A to s tim Filipem je strašně hezký, úplně s tebou soucítím, protože já bych z toho byla na větvi a tak dál:-D Stejně jako ty!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.