March 2015

Poslední zastávka Koblížkovskýho a Snuffovskýho Fakker TOUR [Vsetín]

21. march 2015 at 12:00 | Caroline |  diary

V předchozím článku jsem psala o koncertu v Uherském Hradišti dvou již zmiňovaných skupin Koblížků a The Snuff. A nakonci článku jsem oznamovala, že jdu ten večer na další koncert, ale tentokrát do Vsetína. A jako vždy jsem se rozhodla, že vám o tomto koncertě taky napíšu!

Tentokrát ale začnu již čtvrtečním večerem a ne sobotním. Protože právě ve čtvrtek večer přišly komplikace. Kámoška mi napsala, že nemůže jít, protože onemocněla. A já to šla říct mámě s myšlenkou, že mě i přesto pustí. Jenže máma řekla ne. Samozřejmě, že jsem na ni byla naštvaná, zavřela jsem se v pokoji a nebavila se s ní, ale pak mě napadlo jediný slovo: FILIP. Dlouho jsem rozmýšlela a v hlavě si skládala, co mu napsat, až jsem se pak odhodlala, všechno sepsala do zprávy a klikla na Odeslat. Abych to shrnula - ve zprávě jsem ho prosila, zda by mohl mojí mamce napsat, že na mě dohlídne. Filda pomohl, napsal a máma mě se slovy, že mi bude psát, jestli jsem v pohodě, pustila. Díky bože za Fildu, upřímně řečeno nevím, co bych jinak dělala. A navíc uznejte; není to totálně skvělý, že jsem byla fanynka a teď už jsem přes půl roku jeho kámoška?
Nicméně, přesuňme se v čase a je tady sobotní večer.
Když mě máma se strýcem vyhodili na Vsetíně před Lidovým domem, trochu mě zachvátila nervozita. Ne z toho, že jsem šla sama a měla jsem sama odklepat celej koncert, ale z toho, že jsem šla do (pro mě) neznámýho klubu a navíc jsem ani pořádně nevěděla, kde je. Naštěstí byl ale tam, kde mi můj spolužák řekl a u dveří čekala slečna s klukem, kteří prodávali lístky. Kluk se se mnou ihned zapovídal a já si myslela, že už se ho snad nezbavím (:D). Nicméně mě po několika minutách povídání pustil a já zamířila do klubové části Tří opic. Posadila jsem se, dopisovala si s kamarádkami (přičemž jsem tu, která tam se mnou měla být, neustále provokovala tím, o co přichází) a čekala na začátek koncertu. Bohužel k mojí smůle ještě před The Snuff hrála kapela, která byla i ve Valmezu a kterou jako fakt nemusím. Tak jsem tam seděla a říkala si dobře, to dám. Asi po čtvrt hodině koncertu mi napsal Filip, tak jsem šla za ním a Petrem ke stolku. Seděla jsem u nich, povídali jsme si, Filip do mě chtěl narvat dva pytlíky brambůrků, pak čokoládu, kterou jsem mu donesla a ještě panáka. Všechno jsem odmítla. I když chudák byl docela přesvědčivej. Nejvtipnější bylo, jak na nás všechny holky zíraly. To mě prostě hrozně bavilo.
Předkapela číslo jedna dohrála a Fiip řekl, že mě teď opustí, páč jdou pomoct klukům s nástroji a vším. Tak jsem tam zůstala sedět a pár minut předtím než začali hrát The Snuff, tak jsem si šla stoupnout před pódium.
Co si budem nalhávat, BYLI PERFEKTNÍ! Naprosto dokonalí, já je prostě miluju. A Koblížci stejně.
Bylo vidět, že si kluci tuto poslední zastávku naprosto užili a já jsem na ně totálně nejvíc hrdá!
Jakmile celej koncert skončil, tak jsem šla za Tomem z The Snuff, protože stál nejblíž, abych se zeptala, zda mají obaly na mobil. A ani nevíte, jak se mi líbilo to jeho pražský ,cože co', protože mi v tom hluku nerozumněl. Tak jsem mu mou otázku zopakovala a on, že mi pro to skočí. Nejdřív se ještě zeptal, jestli chci jít s ním, ale když viděl, že nejsem oblečená, tak řekl, že tam raději zajde sám. Tak jsem stála u pódia a čekala, když přišel Mára, frontman The Snuff. První věc, co mi řekl, bylo to, že si mě pamatuje, že jsem byla i na minulým koncertě a že je supr, že jsem dorazila a tak. Tak si tam sedl na pódium a povídal si se mnou, zatímco byl Tom pryč a hledal obal. Chudák přišel dvakrát s blbým obalem, ale napotřetí se mu to už povedlo. Všichni mi i podepsali CD a Mára se mě několikrát ptal, jestli mám odvoz domů, což bylo hrozně milý.
Jelikož jsem měla ještě půlhodiny času než přijede můj odvoz, tak jsem se zeptala Máry, jestli bude se mnou a on že jasně, že půjdem k baru. Tak jsme se tam posadili a povídali si. Jenže asi po 5-ti minutách přišel někdo, že mají jít všichni na pódium, že bude skupinová fotka, tak řekl, že se hned vrátí a ani ne do 10-ti minut byl zpátky. Tak jsme si celou dobu povídali, já se ho ptala na různý věci o kapele, tour a taky jsme se bavili o tom, jak nesnášíme němčinu, docela jsme se nasmáli a bylo to prostě bombový. Taky mi řekl, ať dorazím do Spálenýho Poříčí, jenže nevím, zda tam se mnou bude chtít někdo jet, nicméně určo pojedu na Rockování (pokud někdo jedete, tak mi napište!). Pak jsme se rozloučili, objali se a já odešla.
Musím říct, že je to supr, když si s vámi členové kapely tak povídají.

VIDEA