diary

Poslední zastávka Koblížkovskýho a Snuffovskýho Fakker TOUR [Vsetín]

21. march 2015 at 12:00 | Caroline

V předchozím článku jsem psala o koncertu v Uherském Hradišti dvou již zmiňovaných skupin Koblížků a The Snuff. A nakonci článku jsem oznamovala, že jdu ten večer na další koncert, ale tentokrát do Vsetína. A jako vždy jsem se rozhodla, že vám o tomto koncertě taky napíšu!

Tentokrát ale začnu již čtvrtečním večerem a ne sobotním. Protože právě ve čtvrtek večer přišly komplikace. Kámoška mi napsala, že nemůže jít, protože onemocněla. A já to šla říct mámě s myšlenkou, že mě i přesto pustí. Jenže máma řekla ne. Samozřejmě, že jsem na ni byla naštvaná, zavřela jsem se v pokoji a nebavila se s ní, ale pak mě napadlo jediný slovo: FILIP. Dlouho jsem rozmýšlela a v hlavě si skládala, co mu napsat, až jsem se pak odhodlala, všechno sepsala do zprávy a klikla na Odeslat. Abych to shrnula - ve zprávě jsem ho prosila, zda by mohl mojí mamce napsat, že na mě dohlídne. Filda pomohl, napsal a máma mě se slovy, že mi bude psát, jestli jsem v pohodě, pustila. Díky bože za Fildu, upřímně řečeno nevím, co bych jinak dělala. A navíc uznejte; není to totálně skvělý, že jsem byla fanynka a teď už jsem přes půl roku jeho kámoška?
Nicméně, přesuňme se v čase a je tady sobotní večer.
Když mě máma se strýcem vyhodili na Vsetíně před Lidovým domem, trochu mě zachvátila nervozita. Ne z toho, že jsem šla sama a měla jsem sama odklepat celej koncert, ale z toho, že jsem šla do (pro mě) neznámýho klubu a navíc jsem ani pořádně nevěděla, kde je. Naštěstí byl ale tam, kde mi můj spolužák řekl a u dveří čekala slečna s klukem, kteří prodávali lístky. Kluk se se mnou ihned zapovídal a já si myslela, že už se ho snad nezbavím (:D). Nicméně mě po několika minutách povídání pustil a já zamířila do klubové části Tří opic. Posadila jsem se, dopisovala si s kamarádkami (přičemž jsem tu, která tam se mnou měla být, neustále provokovala tím, o co přichází) a čekala na začátek koncertu. Bohužel k mojí smůle ještě před The Snuff hrála kapela, která byla i ve Valmezu a kterou jako fakt nemusím. Tak jsem tam seděla a říkala si dobře, to dám. Asi po čtvrt hodině koncertu mi napsal Filip, tak jsem šla za ním a Petrem ke stolku. Seděla jsem u nich, povídali jsme si, Filip do mě chtěl narvat dva pytlíky brambůrků, pak čokoládu, kterou jsem mu donesla a ještě panáka. Všechno jsem odmítla. I když chudák byl docela přesvědčivej. Nejvtipnější bylo, jak na nás všechny holky zíraly. To mě prostě hrozně bavilo.
Předkapela číslo jedna dohrála a Fiip řekl, že mě teď opustí, páč jdou pomoct klukům s nástroji a vším. Tak jsem tam zůstala sedět a pár minut předtím než začali hrát The Snuff, tak jsem si šla stoupnout před pódium.
Co si budem nalhávat, BYLI PERFEKTNÍ! Naprosto dokonalí, já je prostě miluju. A Koblížci stejně.
Bylo vidět, že si kluci tuto poslední zastávku naprosto užili a já jsem na ně totálně nejvíc hrdá!
Jakmile celej koncert skončil, tak jsem šla za Tomem z The Snuff, protože stál nejblíž, abych se zeptala, zda mají obaly na mobil. A ani nevíte, jak se mi líbilo to jeho pražský ,cože co', protože mi v tom hluku nerozumněl. Tak jsem mu mou otázku zopakovala a on, že mi pro to skočí. Nejdřív se ještě zeptal, jestli chci jít s ním, ale když viděl, že nejsem oblečená, tak řekl, že tam raději zajde sám. Tak jsem stála u pódia a čekala, když přišel Mára, frontman The Snuff. První věc, co mi řekl, bylo to, že si mě pamatuje, že jsem byla i na minulým koncertě a že je supr, že jsem dorazila a tak. Tak si tam sedl na pódium a povídal si se mnou, zatímco byl Tom pryč a hledal obal. Chudák přišel dvakrát s blbým obalem, ale napotřetí se mu to už povedlo. Všichni mi i podepsali CD a Mára se mě několikrát ptal, jestli mám odvoz domů, což bylo hrozně milý.
Jelikož jsem měla ještě půlhodiny času než přijede můj odvoz, tak jsem se zeptala Máry, jestli bude se mnou a on že jasně, že půjdem k baru. Tak jsme se tam posadili a povídali si. Jenže asi po 5-ti minutách přišel někdo, že mají jít všichni na pódium, že bude skupinová fotka, tak řekl, že se hned vrátí a ani ne do 10-ti minut byl zpátky. Tak jsme si celou dobu povídali, já se ho ptala na různý věci o kapele, tour a taky jsme se bavili o tom, jak nesnášíme němčinu, docela jsme se nasmáli a bylo to prostě bombový. Taky mi řekl, ať dorazím do Spálenýho Poříčí, jenže nevím, zda tam se mnou bude chtít někdo jet, nicméně určo pojedu na Rockování (pokud někdo jedete, tak mi napište!). Pak jsme se rozloučili, objali se a já odešla.
Musím říct, že je to supr, když si s vámi členové kapely tak povídají.

VIDEA

KOBLÍŽC! + THE SNUFF a jejich FAKKER TOUR [Uherské Hradiště]

28. february 2015 at 12:40 | Caroline

Není žádným tajemstvím, že miluju Koblížky, The Snuff a koncerty. A když jsem zjistila, že se tito tři favoriti spojí, nemohla jsem tam chybět.

Koblížci jsou již od minulýho roku na tour s názvem Fakker Tour se kterým projeli mnoho měst v ČR. My na nich s kámoškou byly už v listopadu ve Valmezu (Valašský Meziřící pro ty, co to neznaj), kde ale hráli jen Koblížci a další dvě předkapely, protože The Snuff byli na evropským tour s Ill Niño. Nicméně už do Valmezu jsem jela hlavně kvůli The Snuff, protože je miluju a zatím jsem je neviděla, ale když jsem se dozvěděla, že tam vlastně nebudou, tak jsem si řekla, nevadí, pojedu kvůli Koblížkám, protože jsou prostě moje lásky.
Tím jsem ale odbočila, protože se s vámi dnes nechci bavit o koncertě ve Valmezu, ale o koncertě v Uherským Hradišti, kterej proběhl minulej tejden!
Když jsme s kamarádkou vyjížděly kolem půl sedmý od nás, byly jsme obě natěšený a určitě se nám nevidíte. Já byla opět trochu nemocná, takže jsem jela s bioparoxem, čajem a prášky v batohu (:D). Do UH jsme přijely kolem sedmý a to koncert měl začínat až v půl devatý (nakonec začal úplně jinak, ale o tom až později). Kámošky taťka nám naštěstí zaparkoval na parkoviště kousek od klubu, takže jsme nijak nebloudily. Zamířily jsme po cestě ke klubu Mír, kde se to mělo konat. Samozřejmě, že jsme tam došly, u stolku před dveřmi seděl muž, jemuž jsme zaplatily za lístek, dostaly razítko na ruku aka vracenku a šly si sednout na gauč. A hádejte, kolik nás tam bylo? BYLY JSME TAM (ZATÍM) JEDINÝ! (:DDD) Když to teď tak říkám, tak je to děsně vtipný. Nicméně podle mě pajzl pěknej, i když kámoška z toho nadšená moc nebyla. Mně se tam ale fakt líbilo, jedna místnost s barem byla fakt obrovská, měla luxusně měkký kožený sedačky (tu jsem si hned chtěla vzít domů, protože byla fakt pohodlná) a v další místnosti se nacházelo pódium a před ním obrovský volný prostor. Takže za mě rozhodně super klub, moc se mi tam líbilo.
Nicméně, abych se vrátila k průběhu čekání na koncert. Seděly jsme tam na těch ultra super sedačkách, byly na mobilu, protože wifi zdarma (!) a čekaly. Samozřejmě, že když přišla část The Snuff a posadili se ke stolu přímo před nás, tak jsem z toho byla na větvi a celou dobu na ně jen čuměla (:D). Pak přišel i někdo z Koblížků a přidal se k nim, nicméně jsem to moc nezaregistrovala, protože se neustále někdo zvedal, odcházel a zase přicházel. Pak šel okolo Filip a řekl mi ,,Ahoj Houdkys." a samozřejmě, že se mnou to málem jeblo. - Co si budem nalhávat; s Filipem jsme kámoši už nějakou tu dobu, ale pro mě je to pořád děsně neuvěřitelný. Chápete, ještě před půl rokem jsem byla jen jedna z 40 000 fanoušků Koblížků a teď jsem někdo, koho Filip zná jménem. A je to prostě kurva dobrej pocit. -
Abychom se trochu posunuli v čase, tak jdeme do části, kdy měl začít koncert.
Odbilo půl devátý, odbilo devět, odbilo půl desátý a koncert začal. Přišli The Snuff a já se začala usmívat jak blbeček, protože je prostě miluju! Nejvíc mi bylo líto, že tam skoro nikdo nebyl. A to nechápu, protože kluci si takovou návštěvnost fakt nezasloužili. Jsou naprosto perfektní a ani nevíte, jak bych jim přála, aby je znalo víc lidí, protože si to sakra zaslouží. Hráli hrozně moc písniček, i mou milovanou Erotic Sylvii. Když dohráli, tak jsem šla k jejich merch stánku, protože jsem chtěla CD. Chtěla jsem si ho koupit už dávno, ale pak jsem se rozhodla, že si ho koupím až na koncertě, aby mi ho rovnou i podepsali. A opět si tady dáme rozhovor!

Mára (frontman TS): Taky jste na nás poprvý?
Já: Nene, já vás znám přes rok. Vlastně od doby, co jste vydali videoklip k Erotic Sylvia.
Mára: Fakt? A kde jsi ho viděla? (nebo něco v tomhle smyslu)
Já: Když jste byli na Óčku. A vlastně jsem sem jela hlavně kvůli vám.
Mára: Jé, to je super. A odkud vlastně seš?
Já: Od Zlína.
Mára: Páni, tak toho si vážíme ještě víc.

Já vám řeknu, že nic není lepší než když uděláte někomu radost. Protože to, jak se Mára usmíval a fakt na něm bylo vidět, že je nadšenej, to bylo naprosto úžasný! A když už jsme u toho, je hrozně milej a hodnej a úplný zlatíčko! Nicméně mi i podepsal CD, hodil mi tam věnování a já si šla s kámoškou sednout na takový krabice, zatímco jsme čekaly, až si TS sbalí věci a Koblihy pro změnu vybalí. Do dvaceti minut už měli všechno hotový a koncert mohl začít. A bylo to skvělý jako vždycky. Co skvělý, PERFEKTNÍ! I když mi už asi při čvrtý písničce začalo bejt trochu blbě a myslela jsem, že asi zkolabuju, ale zvládla jsem to a pořádně blbě mi bylo až po koncertě, ale o tom taky až později. A když dohráli, tak jsem čekala, až přijde Filip, abych se s tím vyfotila, protože to už je taková rutina, řekla bych. A když teda přišel, tak jsem za ním zamířila. A opět si dáme rozhovor.

Já: Dáme si naši rutinní fotku.
Filip: Jé, čáu. (aneb jakobychom se nezdravili před dvouma hodinama asi)
Já: Ahoj. (a zasmála jsem se)
Filip: Dobře a nemáš propisku, propisku?
Já: Jo v batohu. (řekla jsem a začala prohrabávat batoh, abych mu ji našla)
Filip si něco zapsal, vrátil mi ji a šel ke mně, abychom se vyfotili.
Já: Tak pojď tady proti světlu, ať tam jdem vidět.
Filip šel až někam dál.
Já: Počkej to už stačí.
Filip: Kam teda mám jít. (zamáchal rukama)
A oba jsme se rozesmáli, protože to bylo děsně vtipný.

Když jsem měla svou fotku, tak jsem se rozloučila a šly jsme s kámoškou do tý části s barem, protože jsme čekaly, až přijede kámošky taťka. To už mi bylo docela mdlo, hlavně i z toho vydýchanýho vzduchu a z toho všeho a už jsem z toho byla i ospalá. Ale jakmile jsme byly doma, tak nás s kámoškou ta ospalost úplně přešla a děsně jsme ožily. Šly jsme spát asi kolem půl druhý, protože jsme přijely kolem jedný.
A největší zázrak se stal, když jsem se ráno probudila a bolest v krku byla tam tam.

A dneska večer jdu znovu na koncert. Opět na Koblihy a The Snuff, ale jinam, tak se moc těším, protože to je poslední zastávka z celý tour!!

Chtěla jsem vám tento článek proložit videi, ale jelikož mi to nefunguje, tak vám sem hodím odkaz, kde najdete všechna videa z koncertu!

VIDEA

brains are awesome. i wish everybody had one

31. january 2015 at 17:29 | Caroline

Nebojte, žiju.
Ale už jste si určitě zvykli, že já jsem prostě neskutečně línej člověk, kterej si k tomu blogu nesedne, ať má sebevíc času. Je to asi hlavně z toho důvodu, že nemám o čem psát. Protože co si myslíte, že se v mým životě děje? Hovno. Úplný hovno.
Aktuálním tématem je nejspíš vysvědčení. Mám dvě čtyřky, tři trojky, dvě dvojky a zbytek jedničky. Holt jsem blbější než jak vypadám. Ale mně to nevadí. Důležitý je, že procházíme, no ne? A jak jste dopadli vy? Pls, řekněte mi, že nejsem jediná blbá.
Tenhle měsíc jsem si koupila dvě CD a sedm knížek a jsem šťastná. Asi si o mně myslíte, že jsem blázen, ale když mně to vždycky udělá takovou radost! Koupila jsem si CD Sky Ferreira - Night Time, My Time, protože já tuhle ženu naprosto miluju, a pak ještě Oasis - (What's The Story) Morning Glory?, protože je to to nejdokonalejší CD na světě! A když jsem tam už byla, tak jsem si vzala i DVD Ten, kdo stojí v koutě, což mi připomíná, že si ten film dneska možná pustím. Z knížek jsem si koupila Labyrint a Labyrint 2: Spáleniště a jsem na to hodně zvědavá, protože jsem viděla film a vypadá to dobře. Navíc si knihu hodně lidí chválí. Dál The Perks Of Being Wallflower konečně v angličtině a jsem na to hrozně hrdá! Na Nástroje smrti 6: Město nebeského ohně jsem se třepala už snad půl roku a už šťastně čtu a nechci, aby to skončilo. S Láskou Rosie je další kniha na kterou jsem se moc těšila, stejně tak i na film, kterej je mimochodem naprosto skvělej! Fakt ho všem doporučuju, mně se hrozně líbil a navíc Lily a Sam v hlavní roli? Ano prosím! A nebyla bych to já, kdybych si nekoupila i něco zaměřený na 2. světovou válku. Na HHhH aneb Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich jsem si brousila zuby už delší dobu a konečně jsem se odhodlala si knížku koupit, i když zatím nevím, kdy na ni přijde řada. A zakončila jsem to knihou Narozen na popravišti, kterou napsal syn sestry Josefa Valčíka a ví víte, že já parašutisty prostě miluju a obětovala bych za ně život, takže mi tato kniha nemohla chybět.
Taky jsem dneska dočetla Osvětimskou knihovnici, kterou jsem mimochodem četla 5 měsíců! Neptejte se mě, jak jsem to dokázala, protože já sama nevím a to přitom není nijak tlustá. Myslím si, že je to z toho důvodu, že je to zkrátka kniha založena na pravdě a když ji čtete, tak se tak nějak musíte srovnávat s tím, že se to stalo a musíte nad tím přemýšlet. Takže já nad ní přemýšlela pět měsíců a tejden k tomu.

A tím bych asi dnešní článek zakončila, protože nevím, co víc bych řekla. Spíš mi napište, jak se máte vy! A kdyby vás něco zajímalo, tak se ptejte :)

2013 was practice, 2014 was the warm up, 2015 is game time

8. january 2015 at 10:56 | Caroline
Upřímně řečeno mě nebaví dívat se zpátky na rok, kterej jsem prožila. Přece jen, pokud se chcete tak nějak psychicky uzdravit, neměli byste se k minulosti vracet. Proto jsem se naučila k ní nevracet, ale stejně si myslím, že by bylo dobrý, udělat tady takový menší shrnutí a když říkám menší, tak myslím opravdu malý, protože si moc nepamatuju, co se přesně kdy stalo, takže nečekejte nic velkýho. A ten mix fotek, co tady najdete je taky z různých měsíců, ale nebojte, fotky jdou po sobě tak, jak byly nafoceny.
LEDEN - Blížilo se pololetí a moje první vysvědčení na střední. A taky jsem dostala svou první čtyřku na vysvědčení v životě. Pěkných pár pátků jsem žila spokojený život s iPhonem a Macbookem aneb mými láskami na celej život. Taky jsem už byla pár měsíců hrdou fanynkou John Wolfhooker. Začala jsem psát Šílenou. Byla v Praze na obědě u Polhreicha. Bylo výročí Palachovi smrti.
ÚNOR - V únoru se asi nic zajímavýho nestalo, jinak bych vám to napsala, jenže si nic nepamatuju.
BŘEZEN - Byla jsem dvakrát na Mandrage a jejich Siluety Tour. Oslavila šestnáctiny.
DUBEN - Vyhrála jsem CD ATD. Umřela mi princezna Cayle. Šla jsem vyřezat první zub moudrosti.
KVĚTEN - Byla jsem na nejhorším výletě v životě (nesnáším tě střední). Koupila jsem si zrcadlovku. Začala se dívat na The Originals (miluju tě Danieli Sharmane!). Dopsala Šílenou.
ČERVEN - Končil prvák. Byly ty dva roky, co umřel Bosánek. Výročí parašutistů. Byla na Zlínským filmových festivalu. Blog oslavil dva roky.
ČERVENEC - Skončila s pescetariánstvím. Byla na krásný dovolený na Kosu. Koupila si první Air Maxy. Přišly mi samolepky od John Wolfhooker. Ostříhala se nakrátko. Vybírali jsme štěňátko. Byla na Karlštejnu.
SRPEN - Nakoupila si hrozně věcí do školy. Přivezli jsme si Cindynku. Byla jsem na velkým tripu v Praze a nafotila mnoho fotek. Byla na Trnkobraní a předala Filipovi knihu (nejlepší zážitek v životě!). Starala se o Cindynku. Zbláznila se do Janoskians a 5SOS.
ZÁŘÍ - Začal druhák. Umřel Slava. Konečně sehnala Nikdo nás nezastaví a další starý sběratelský knihy o parašutistech. Byla venku s group. Onemocněla. Koupila si lístky na Megakoncert. Objednala si věci od Dirty Pig. Znovu jsem začala poslouchat S-KOREHO.
ŘÍJEN - Začala psát They Have Place In My Life (čtěte tady, už má skoro 4K!). Měla depku. Začala psát A Real Life Angel Walking Down This Earth (čtěte tady, slaví přes 1K čtení!). Poslouchala S-KOREHO.
LISTOPAD - Byla na John Wolfhooker v Plzni a bylo to krásný. Přiznala, že mám depresivní weheartit. Byla na koncertu Koblížků. Měla depku. Nakupovala vánoční dárky. 2 roky, co umřel Baryk. Začala sledovat Teen Wolf (miluju tě Dylane O'Briene a Danieli Sharmane again). Vyřezali mi druhej zub moudrosti. Poslouchala S-KOREHO a zjistila, že mi pomáhá od depek.
PROSINEC - Balila vánoční dárky. Měla depku. Byla na vánočních trzích v Plzni. Začala psát další story, která ještě není veřejná. Byla na vánočních trzích v Praze. Měla nejlepší klobásu v bagetě na Václaváku. Byla tři týdny nemocná. Starala se o Cindynku. Měla depku. Byla v Praze. Rozbalovala dárky. Dostala nejkrásnější dárky na světě. Smála se.

Já sama vstupuju do roku 2015 se sílou a krátkovlasá.
Sice předsevzetí nemám ráda, ale už ze zvyku si nějaká musím dát, ať nad nima pak můžu mít depky (snad těch depek ale nebude tolik jako v druhý polovině minulýho roku).

1) ZAČÍT PSÁT Z RADOSTI A NE NUTNOSTI - A nemyslím tím jen články na blog, ale hlavně moje story na wattpadu. Přece jen, poslední dobou jsem psala rychle a bez přemýšlení jen aby moji čtenáři dostali novou kapitolu, jenže ony ty díly pak stojí za houby a já z nich sama radost nemám. A pokud mají lidi rádi mé story, tak si určitě radši počkají na kvalitnější díl než na krátkej díl napsanej z nutnosti.
2) ZHUBNOUT ANEB KAŽDOROČNÍ KEC - Letos už ale fakt Karle. Konec srandy.
3) DĚLAT VŠECHNO PRO SEBE
4) DĚLAT, CO MĚ BAVÍ
5) NESPOLÉHAT NA NIKOHO JINÉHO KROMĚ SEBE
6) PROJÍT DO TŘEŤÁKU - Let's be honest, střední prostě není prdel.

A nakonec bych chtěla poděkovat všem, kteří byli součástí minulého roku, ale i mého celýho života, těm kteří jsou jeho součástí a kteří budou. Díky.

what i got for christmas? [2014]

4. january 2015 at 17:27 | Caroline
Po dlouhý době jsem se konečně dohrabala k tomu, abych napsala nějaký ten článek. Důvodem mojí nepřítomnosti byla zaprvý asi třitýdenní nemoc ze který jsem se vyhrabala před dvěma dny a zadruhý prázdniny, který jsem si prostě chtěla užít a nechtěla trčet u blogu a sepisovat nějaký ty moje slavný bláboly z mýho ještě slavnějšího života.
Nicméně jako každý rok, tak i tento vám chci ukázat, co jsem dostala k Vánocům. Jenže tentokrát vám neukážu vše, ale jen výběr toho nejlepšího, jak jsem si to nazvala. Je to mix dárků od taťky, babi a dědy i mamky.
Všechny fotky jsou foceny zrcadlovkou CANON eos 600D a základním objektivem, kdyby se někdo ptal. A na fotkách jsem se fakt snažila, aby vypadaly hezky, tak snad budete spokojení. A u bot se omlouvám, ale ty fotky jsou děsný. Nějak jsem je zapomněla a fotila je už za umělýho osvětlení a no dopadlo to katastrofálně :D A ještě jsem zapomněla takovou džínomikinu, ale tak vám ji ukážu jindy!
A nebojte, už sepisuju článek na téma shrnutí celýho roku, tak ho snad brzo přidám :)

Konečně jsem hrdou majitelkou porno beanie, kterou jsem chtěla už dlouho. Samotnou bandu kluků z Česka a Slovenska I LOVE PORNO znám a sleduju skoro od začátku, ale první věc jsem dostala až teď. Sama jsem si tuto čepici vybrala a jsem strašně ráda, že ji mám!

Letos jsem dostala slušnou zásobu šamponů a prvním setem jsou tyto od Aussie a já mám Aussie moc ráda, takže z nich mám obrovskou radost!

Šampon I LOVE JUICY i sprcháš HAPPY HIPPY jsem už měla, ale kondicionér HAPPY HAPPY JOY JOY mám poprvý a jsem na něho moc zvědavá.

The Body Shop patří mezi mé oblíbené obchody a mám moc ráda jejich výrobky. Šampon a kondicionér jsou myslím kopřivový, ale nejsem si jistá, ale voní moc pěkně. Sprcháč s brusinkou voní naprosto perfektně a zázvorový šampon taky. Prostě jeden velkej voňavej balíček.

Od The Body Shop mám i tenhle balíček, který je tvořen krémem, pore minimiserém, čistým tea tree olejem a maskou, vše je na problematickou pleť. A ještě jsem dostala balzám na rty, který voní stejně jako sprcháč!

Kniha od 5SOS na kterou jsem se moc těšila a stojí za to! Je fakt skvělá, plná fotek a moc se těším, až ji začnu číst. A ještě jsem dostala CD LIVESOS, který jsem ale taky zapomněla vyfotit.

LEGO s mým autem, který pro mě bylo naprostým překvápkem a ještě větší radost mi to díky tomu udělalo!

A druhým největším překvápkem byla tahle krabička od Apple k počítači. Je to vlastně přehrávač a vypalovač CD a DVD, který se díky USB připojí k notebooku.

Krásnými ponožkami mi prostě člověk udělá VŽDYCKY radost.

Dvě trička s OASIS, který jsem si vybrala a milujem se.

Dvě krásný trička. Já jsem na ty pejsky, zvlášť francouzský buldočky, prostě ujetá.

Tílko od Iron Fist, které jsem si taky přála.

Timberlandy aneb potřebovala jsem boty na zimu.

A nový Air Maxy od Nike, který sice nejsou vánočním dárkem, protože mi je taťka koupil až po Vánocích, když jsme jeli do Prahy, ale já vám je chtěla ukázat! :)

A CO JSTE DOSTALI K VÁNOCŮM VY?

crazy stupid you and me

15. november 2014 at 12:15 | Caroline
Přijde mi děsně vtipný, jak vám vždycky na konec článku dávám odkazy na sociální sítě, kde mě můžete sledovat, a pak si uvědomím, jak depresivní je můj weheartit a říkám si, proč vám sem ten odkaz vůbec dávám, ještě vás zdeptám, ne. Nicméně, stejně se tam mrkněte. Ale já za to popravdě nemůžu, za to, co srdíčkuju, když má zeď je plná takvých depresivních a smutných a zničených obrázků a já prostě neodolám tomu, abych na to neklikla.
Teď se dívám na óčko na ňákej TOP 30 musicjet či jak se to jmenuje a říkám si, co to je, vždyť tam nehrají nic, co bych poslouchala. Jo, hráli tam Happy Little Pill od Troye Sivan a to je za tu dobu tak nějak všechno. Teď je mimochodem číslo 14, tak uvidíme, jestli tam ještě něco bude. To mě přivádí k myšlence, zda poslouchám špatnou muziku nebo ostatní poslouchají blbou muziku, protože to, co v tý telce hrají, no občas něco nechápu a nepobírám, jak to někdo může poslouchat. Klidně mě teď ukamenujte, ale tahle hudba, to není nic pro mě.
Mimochodem před pár dny vyšlo EP k Good Girls od 5SOS a O MŮJ BOŽE. Myslela jsem, že se poseru, když jsem to slyšela. Prostě Long Way Home v akustické verzi? Moje nejoblíbenější písnička v akustický verzi? A pak Good Girls v live verzi a akustický verzi a ještě nová písnička Just Saying? No, ten stav ve kterým jsem byla jste ještě nikdy neviděli. Musela jsem se smát sama sobě.
Jo a pamatujete, jak jsem v minulým článku psala, že jedu v pátek vytahovat stehy? Pokud jsem to tam teda psala, ale to nevadí, prostě jsem měla být včera u zubaře a víte, co? HOVNO! Ve středu večer mi volal, že mají volno, tak mám přijít až v úterý. A jsem nasraná, protože mě ty stehy už serou, jak mi tam plandají a furt mě lochtají v krku. A úterý, když je půjdu vyndavat, tak je už budu mít dva tejdny a jsem z toho už úplně na nervi. Nicméně včera jsem teda ve škole nebyla, protože jsem šla ke kožní, která tam je jen v pátek, což je docela debilní, naštěstí jsem tam moc dlouho nečekala, byli předemnou jen dva lidi, takže já už po osmý byla hotová a šla jsem za mamkou do práce, abych ji donesla recept na prášky. Pak jsem šla albert. My tomu říkáme albert, ale vlastně to je alfa market, ale to je jedno. Šla jsem do papírnictví a vykoupila jim tam všechny bílý temperky, pak dvě černý, nějaký štětce a ještě barvy na textil. Temperky k těm dveřím o kterých jsem vám možná už psala, ale to už si nepamatuju. Nicméně dveře už mám hotový, brzo vám je ukážu. Pak jsem šla do drogérie, abych si koupila nějakej makeup, nakonec jsem se rozhodla pro Match Perfection od Rimmel a ještě jsem potřebovala nějakej hnědej matnej stín, bohužel tam nebyl ani jeden, tak jsem si koupila celou paletku nude stínů od uma cosmetics a ještě černej lak, kterej ještě nemám a šla jsem ještě na albert. Už tejden jsem sháněla nový Bravíčko a NIKDE ho neměli, prostě naschvál, protože tam je článek o 5SOS a já to bravíčko prostě potřebovala. Nicméně v Albertě se na mě usmálo štěstí a bravíčko už mám doma a jsem spokojená.
A víte, co je ZEJTRA? KONCERT KOBLÍŽKŮ na kterej se úplně brutálně těším a nemůžu se dočkat!!! ASI NEDOSPÍM.

Vůbec nevím, co bych vám ještě měla napsat, tak vám sem hodím nějaký ty moje slavný depresivní obrázky z weheartit. Ale co si budem nalhávat, já můj weheartit miluju.

A NEUVĚŘITE JEDNÝ VĚCI! Moje story ,They Have Place in my Life' už má téměř TISÍC přečtení! http://www.wattpad.com/story/23985776-they-have-place-in-my-life-janoskians%265sos Děkuju všem <3 UPDATE: UŽ JSTE PŘEKROČILI HRANICI 1K!

Na óčku stále nic, už jsme na čísle 11.
Číslo devět, zázrak se stále neděje.
Zázrak se nestal.

Lásky <3

podzim, john wolfhooker, prázdniny, filip, praha & zub moudrosti

5. november 2014 at 14:58 | Caroline
Už je mi to tak trapný, pokaždý se omlouvat, že jsem nenapsala. Ale pak jsem se nad tím zamyslela a uvědomila si, že já se vám vlastně nemám za co omlouvat. Tyhle zápisky píšu pro sebe a vlastně ani nevím, proč to tady píšu, protože jedinej člověk, kterej sem chodí je vendy, jejíž blog musíte navštívit, protože je naprosto úžasná. A navíc, říká se mi to fakt špatně a jsem z toho smutná, ale blog už nějak není hlavní prioritou v mým životě. Bylo nebylo, někam se to ztratilo. To ale samozřejmě neznamená, že bych s blogem končila nebo něco takovýho, to rozhodně ne, jen prostě nebudu tak aktivní, jak bych si přála. Což není žádná novinka, protože to tady praktikuju už pěkných pár měsíců.
Nicméně jeden z důvodů, proč jsem se konečně dokopala k tomu něco napsat je ten, že ležím (nebo spíš sedím) doma s vyřezaným zubem moudrosti a tak moc se nudím, že jsem se rozhodla, že vám konečně napíšu, co se u mě stalo, protože se toho stalo fakt moc!
Půjdu ale samozřejmě nějak normálně, aby to šlo za sebou a neměli jsme v tom bordel.
Největším šokem pro mě bylo, když mi nějak na začátku října poslal Filip Vlček žádost o přátelství na facebooku! Přiznávám, myslela jsem, že to se mnou bouchne, protože tohle bylo opravdu něco. Jsem nevěděla, jestli mám brečet radostí nebo co, protože mi trochu zvlhly oči, co si budem nalhávat. A když mi potom napsal, jestli jsem to já, kdo napsal tu knížečku, tu Šílenou a pak, když mi napsal svůj názor, tak jsem měla úplně brutální heart attack. Nebudu vám tady psát, co mi řekl a tak, protože vám do toho upřímně nic není, ale bylo to úžasný a jsem hrozně moc ráda, že si na mě vzpomněl a napsal mi.
Všichni víte, že byly podzimní prázdniny, který jsem si naprosto užila! Taťka pro mě přijel už ve čtvrtek, protože nechtěl jet v pátek kvůli zácpám, takže zatímco se všichni v pátek učili, já už měla prázky. Nejdřív jsme měli v plánu, že půjdem v pátek na Paulieho Garanda do Divadla Pod lampou, ale nakonec jsme se na to vykašlali, protože se museli kupovat lístky předem a mně se tam upřímně ani moc nechtělo, protože přece jen Paulieho neposlouchám tak moc jako dřív. V pátek večer jsem ale už jela k Zuzce (taťkova ségra), protože u ní většinou každý pátek spím, když jsem u taťky, protože taťka jezdí s přítelkyní a bráchou na turnaje v tenisu a tam se mi nechce. Navíc jsme se se Zuzkou, babi a dědou domluvili, že pojedeme v sobotu ráno do Německa na nějaký nákupy. Šli jsme jako vždycky do Realu, což bych přirovnala třeba ke Kauflandu nebo něčemu takovýmu. Já si nakoupila nějaký jídlo, protože zaprvý to maj v Německu lepší, jak u nás a zaprvý je to většinou o něco levnější. Koupila jsem si dvě dózy s burákovým máslem (jednu jsem už sežrala, btw), pak dózu s takovou čokoládovo-mléčnou pomazánkou, nějaký tyčinky, balení Milky Way, konzervy s tuňákem a karamelový a čokoládový popcorny. Já tam jela i s tím cílem, že projdu všechny časopisy a budu hledat věci s 5SOS. Nakonec jsem ukořistila tři magazíny s dvěmi MAXI plakáty a jedním malým a několika rozhovory a články, který jsou sice v němčině, takže jim budu rozumět tak akorát hovno, ale za tu radost to stojí. Pak jsme ještě jeli do takovýho obchodu s věcmi na zahradu a naproti němu je obchod za euro, 2 eura a tak. Tam jsem si koupila takovej měkkej pořadač s nápisem Make Ideas Happen, infantilní deníček s propiskou, kterej jsem potřebovala na večer (nebojte, dostanu se k tomu) a kapesníky (měli s mým autem a s kostrama!). Doma jsme byli asi kolem pátý, což bylo docela o hubu, protože jsme všechno rychle roztřídili a v kolem třičtvrtě si pro mě přijela Pája (taťkova přítelkyně) a odvezla mě domů. Já skočila do sprchy, převlékla se, učesala, připravila si batůžek do Prahy, vzala ten infantilní deníček a šla si ještě sednout dolů, kde jsem se Cindy na klíně snědla rohlík se sejrem. Kolem sedmý jsme vyjely z domu a jely jsme pro Zuzku u který jsem si nechala batoh, vzala ten infantilní deníček a odjely jsme do Plzně.
Teď nastává asi nejlepší část celýho článku.
Pokud jste doteď nepřišli na to, proč jsme jely do Plzně, tak ten důvod je koncert John Wolfhooker, kteří tam vystupovali v klubu Jekyll&Hyde. Naštěstí jsem se vrátila celá bez nějakýho zranění a tak, protože jsem četla, že jsou tam často rvačky, takže jsem nevěděla, co čekat. John Wolfhooker ale hráli až jako poslední, takže před nimi byly ještě dvě kapely, který se mi taky líbily, přestože jsem už přestávala slyšet na pravý ucho, což je celkem vtipný. Ale můj vstup do klubu byl taky docela libovej, protože ve chvíli, kdy jsme tam vstoupily, tak frontman jedný kapely, která právě hrála řekl ,,Ta slečna, co právě přišla má stejnou bundu jako my." a já jen aha, super, díky, super vstup, lepší to už bejt nemůže a tak. I když upřímně nechápu, jak mohl vidět, jakou mám bundu, když tam byla tma, ale ok, nevadí, já mu to neberu. Sedly jsme si ke stolku a přímo předemnou celou dobu seděli všichni členi John Wolfhooker i s taťkou Aďa a Ronyho. Klub byl zatím docela prázdnej, ale potom, když u měli hrát JW, tak byl úplně brutálně přecpanej. Kluci hráli všechny svoje pecky a pak ještě asi tři písničky od někoho jinýho a byli úplně boží! Proboha já ani nemám slov, jak jsou úžasní! Pak mě Zuzka s Pájou nahnaly, ať jdu tam dozadu, kde mají šatnu, aby se mi podepsali a tak, tak jsem tam nakonec šla a čekala před tou šatnou. Prosímvás, tu šatnu berte s rezervou, pls. Pak přišel Rony.

Já: Ahoj Rony, podepíšeš se mi prosím?
Rony: řekl něco, čemu jsem nerozumněla
Já: Cože co?
Rony: opět řekl něco, čemu jsem nerozumněla
Já: Aha.

A šla jsem za ním do tý šatny. A zrovna ven vycházel Filip! A on mě hned poznal, usmál se a pozdravil mě. Další docela dobrej heart attack, protože chápete to? SAMOTNEJ FILIP VLČEK MĚ POZNAL! JESUS. Seděl tam jejich taťka, tak jsem ho pozdravila a podala Ronymu ten infantilní deníček s propiskou. Rony pořád rozdejchával ten koncert a furt se mi omlouval a já, že v pohodě a tak a přišlo mi to děsně vtipný. Pak jsem ho ještě pochválila, že hraje fakt dobře, protože upřímně, on hraje jako BŮH! Zeptala jsem se, jestli tam v tý zadní části sedí Aďo a on, že hej, tak na něj zavolal Aďo, máš tady ehm hm. A já úplně aha, chudák Rony neví, jak mě nazvat. Nicméně Aďo přišel i když nevěděl, co ho čeká. Taky se mi podepsal a pak zase zmizel, ale já už si zvykla, všichni bubeníci jsou stejní. Tak jsem tam stála a čekala, až přijde někdo další a přišel Maťo.

Já: Ahoj, podepíšeš se mi?
Maťo: Ty si ta Karolína, že?
Já: Ty si mě pamatuješ?

A Maťo se jen zasmál a podepsal se mi, i s věnováním. Pls, berte tyhle konvošky s rezervou, protože Filip je jedinej Čech, jinak Rony, Aďo i Maťo jsou Slováci a já a slovenština, to je prostě španělská vesnice. A pak konečně přišel Filip, tak se mi taky podepsal.

Já: Podepíšeš se mi? Zase.
Filip: Zase. (tady se uchechtl) Co s tím děláš?
Já: Sbírám.

Pak řekl, že půjdem před šatnu, ať tam kluci můžou procházet, tak šel s námi i Rony a on najednou na mě Jo, ty jsi ta Karolína! a nedovedete si představit, jak jsem z toho byla vedle, že oni prostě ví, jak se jmenuju!! Tak jsem si tam s klukama povídala a oni říkali, že se jim ta knížka líbila a že jim to přišlo vtipný, že je to o nich a tak. Pak jsem se vyfotila s Ronym, Marťou i Fildou a s Adrianem ne, protože zas někam zmizel. A Filip nás fotil, jen Rony vyfotil mě s Fildou. Fildu to focení asi bavilo, protože se i díval do galerie, jak se mu ty fotky povedly. Pak tam strčila hlavu Zuzka, že jak jsme na tom a Filip Vy jste ta teta?! No myslela jsem, že se smíchy poseru. Pak jsem už musela jít, tak jsem se zeptala Fildy, jestli ho můžu obejmout, tak jsem ho objala a říkala jsem mu, jak jsem ráda, že si to přečetl a že je hrozně hodnej a tak a on mě mezitím hladil po zádech a dokonce se ke mně i sklonil, aby mě slyšel a bylo to prostě hrozně moc hezký. Pak mi ještě řekl, že to četla i mamka od Adriana a Ronyho a já se s ním rozloučila a řekla mu, že přijdu na Koblížky v únoru do Uherskýho Hradiště, ale nakonec půjdu i 16.11 do Valmezu, tak jsem zvědavá, jak na mě bude reagovat.
Tímto bych měla za sebou asi půlku toho, co jsem vám chtěla říct a jedeme dál.
V neděli jsem jela s babi a s dědou do Prahy. A smrděla jsem jako prase, protože jsem jela v tom, v čem jsem byla v Jekyllu, takže se mi z toho samotný zvedal kufr. Nejdřív jsme šli na Pražský hrad, kam jsem chtěla na výstavu nalezených negativů parašutistů, výstava Tváře odvážných a ani nevíte, jak moc bych vám doporučila ji navštívit, ale bohužel už skončila. Ale bylo to moc pěkný a skvěle udělaný. Až mi z toho bylo smutno, že všichni ti kluci mezi námi byli a tak. A bylo tam i nějaké jejich oblečení, knížky, různý drobnosti a tak, z čehož mi bylo i trochu blbě, protože představte, že ti kluci v tom oblečení bojovali o život nebo v něm umírali a tak. Upřímně řečeno mám z Prahy asi jen 7 fotek, protože se mi fotit nebylo, navíc byla trochu mlha a mě po chvíli držení zrcadlovky mrzly prsty. Odtud jsme zamířili na oběd do nějaký restaurace bývalýho pivovaru, kde jsem si dala burger, protože si v restauracích dávám vždycky burger, protože mi strašně chutná. Pak jsme šli na Václavák, kde jsme zašli do Bontonlandu, kde na mě čekalo Deluxe album 5SOS a ještě jsem tam viděla jejich kalendář na příští rok, tak jsem si ho samozřejmě vzala! Mimochodem v tomto Bontonlandu jsou pěkně nepříjemní, takže moc nedoporučuju tam chodit. Pak jsme šli dál a babi řekla, že jde do Zary a děda do Černý růže do FoxToys, podívat se na autíčka. Tak jsem šla s ním, protože jsem pořád sháněla modýlek mýho auta, který mi jen tak mimochodem taťka slíbil k minulým Vánocům a nedočkala jsem se ho. Ale tentokrát se stal zázrak a já ho mám! Pak jsme už jen šli na parkoviště a jeli domů.
Taťka mě na Moravu vezl ve středu, kdy jsme přes hodinu stáli na D5 v zácpě, protože se tam srazili čtyři náklaďáky, tak když jsme se konečně dostali na sjezd, tak jsme to projeli všemi možnými prdelemi, který bych přejmenovala na vesnice duchů, protože tam vůbec nikdo nebyl a když jsme vyjeli a zamířili na dálnici, tak tam taky byla zácpa, tak jsme se zase otočili a jeli těmi prdelemi dál, takže jsme ve finále po dvou a půl hodinách cesty byli necelých 30 km od Plzně.
A včera jsem teda byla vyřezávat ten zub moudrosti. Nebudu tady o tom moc psát, protože jen si na to vzpomenu, huba mě rozbolí ještě víc než normálně, což mi připomíná, že si jdu dát prášek, ale bylo to, no takový, stejný jako první. Jen tohle tak moc nebolí. A jen tak btw. tak ten doktor, co mi ho vyřezával je ještě víc sexy a hezčí než když jsem tam byla poprvý. Fakt kus chlapa a neskutečně příjemnej. Mít takovýho zubaře, tak k němu chodím s úsměvem.
Jinak, taky si už vybíráte dárky k Vánocům?? Já už začala, protože ono se to nezdá, ale už je tady listopad a za chvíli Vánoce a no prostě, je správnej čas se do toho pustit. Navíc vůbec nemám ponětí, co komu koupím, takže to bude ještě hodně zajímavý.
A jelikož už tak je tento článek brutálně dlouhej, takže gratuluju každýmu, kdo to přečetl do konce, nebudu sem dávat žádný fotky, jen ty tři z JW, aby jste si i připomněli, který líný prase to tady vlastně vede.


BTW.
Nezapomeňte mě sledovat na instagramu, weheartit a budu ráda, když si přečtete nějakou mou fanfiction na wattpadu!

Já a moje zkušenost s pescetariánstvím

19. october 2014 at 19:04 | Caroline
Pokud můj blog sledujete delší dobu, určitě jste si před pár měsíci všimli slova pescetariánka v mém medailonku. Toto slovo ale před dvěmi měsíci zmizelo.
Abych vysvětlila o co jde. Všichni známe vegetariány či vegany. Nyní se ale začalo rozšiřovat i raw food či samotné pescetariánství o kterém budu psát. Existuje samozřejmě i pollotariánství či pescopollovegetariánství. Pokud vás tyto alternativní směry stravování zajímají, nebojte se mrknout na googlu.
Já osobně začínala jako vegetariánka. Pár týdnů jsem nejedla maso, ale neskutečně mi chyběly ryby, protože lososa a tuňáka naprosto miluju a dokázala bych pro ně zabíjet. Tak jsem zabrousila na náš již zmiňovaný google a hledala jsem, až jsem našla pescetariánství. Abych uvedla na pravou míru, co vlastně pescetariánství je, tak je to druh stravovaní při kterém vynechávate maso (drůběž, červené atd), ale smíte ryby, mléčné výrobky a jiné živočišné produkty.
Tak jsem tedy přešla na pescetariánství.
A bylo to super.
Pokud se ptáte, co jsem jedla, tak jsem si kupovala např. ďobáčky, což je naprosto dokonalá věc, kterou si dám ráda i teď. Jde o ochucené sójové proužky, které osmažíte a můžete je jíst. Dále jsem jedla úplně normální věci jako cuketu či brokolici na tisic způsobů. Ani si nedovedete představit, jak zajímavě můžete tyto jídla připravit!
Problém nastal ve chvíli, kdy jsem měla odjet na prázdniny k taťkovi. Protože věřte tomu nebo ne, ale žít v rodině, kde jste jediným člověkem, který nejí maso, je mnohem složitější a horší, než se na první pohled zdálo. Nezbylo mi nic jiného než se k masu vrátit.
Mým prvním masem po těch měsících byl kebab a světe div se, nic mi nebylo! Ani blbě, ani se jídlo nevrátilo. Z toho jsem totiž měla největší strach, že když si najednou dám maso po takové době, můj žaludek to prostě odmítne. Naštěstí se tak nestalo. Tak jsem si řekla, že se k masu teda vrátím.
Až na dovolené jsem si ale uvědomila, jak hrozné to muselo pro tělo být. Být půl roku bez masa. A samo mi to dalo najevo. Dvakrát jsem trpěla střevními potížemi a ne, jídlem to fakt nebylo, protože jsem jedla jen to, co jsem znala a vodu z kohoutku jsem taky nepila. Navíc jsme byli v Řecku, takže mi nic takového nehrozilo. Nejhorší to ale bylo ve chvíli, kdy jsem zkolabovala na zastávce při čekání na autobus. Na tu chvíli, kdy jsem přestala vidět a jen se mi točil celý svět, asi nikdy nezapomenu. Mohlo to být z toho neskutečného vedra, ale stejně se všichni přiklání k tomu, že to bylo kvůli mému životu bez masa.
To ale neznamená, že se teď láduju masem o 106. Např. vůbec nejím krkovici či podobné maso, protože se mi z toho dělá naprosto blbě a navíc mi to ani nejde rozkrájet (:D).

Ano, byla jsem pescetariánkou přes půl roku a pokud byste se mě zeptali, jestli bych se k tomu vrátila, tak řeknu ano, ale až v době, kdy budu žít sama a budu vařit sama sobě, protože takový život nejde skloubit, pokud žijete ve společnosti plné masožroutů :)

Co ti je? Nic, jen mam depku

4. october 2014 at 23:36 | Caroline
ani si nedovete predstavit, jak na me posledni tejden vsechno dopada. ani nevite, jak jsem rada, kdyz jsem sama a nikdo me neprudi. Vim, je to uz delsi doba od vsechn tech hnusnych veci, co se staly, ale ja to mam proste v sobe, ze se k tomu musim vracet. Je mi to tak hrozne lito. Vsechno. Nedokazete si predstavit, jak rada bych to vsechno vratila. Ja nejsem clovek, co se nejak moc uzira, ale tenhle tejden je to tady.
dalsi veci je to, ze vubec nestiham. Nevim, jak je to mozny, ale dokonce jsem tenhle tejden zanedbavala i farmu (na mobilu btw). Dokonce jsem si jeste ani neprecetla novej clanek od Vendy o summer in the city na kterej se uz tak dlouho tesim. Jak vidite, vubec nestiham. Navic mi prijde, ze po nas ve skole porad neco chteji. V sobotu jsem poslala ucitelce clanek a v utery nam uz poslala zadani novyho tema. Taky v anglictine po nas chce nejakou prezentaci, psali jsme z matiky (za pet) z ucta, ekonomiky, nemciny, informatiky a ja nevim z ceho jeste. Zatim si ale hraju na sprta, protoze mam samy jednicky, jen jednu kouli, trojku a 2-. A to jsme jeste v patek psali z matiky. Bo uprimne receno, mam z toho dobrej pocit, ale ten me asi prejde, az uvidim tu znamku.
kazdej den se snazim najit neco hezkyho, neco pozitivniho, ale neni to tam. Nikde. At hledan, jak chci, nemuzu to najit. Asi na me prichazi naky podzimni depky nebo ja nevim, jak si tohle obdobi vysvetlit. Tak hrozne mi jeste nebylo.
Vlastne bylo, ale chapete jak to myslim

labilní introvert jméno mé aka malej life update

26. september 2014 at 20:31 | Caroline
Tak jsem si včera večer udělala ze srandy test temperamentu, protože mě zajímalo, jak na tom vlastně jsem. Po tom, co mi na třetím testě vyšlo, že jsem melancholik, tak jsem to vzdala a šla spát s pocitem, že jsem se to konečně dozvěděla. I když upřímně řečeno, koho by potěšilo, kdyby se dozvěděl, že je melancholik? Ono to na mě i dokonale sedí. Naprosto nesnáším lidi. Ani si nedokážete představit, jak jsem šťastná, když můžu být sama a mám svůj klid během kterýho mě nikdo neruší.
V tomhle článku si moc nepočtete, protože mám několik fotek, který bych vám ráda ukázala a z toho prostě poznáte, co se u mě za tu dobu stalo.
A co škola??? Já už mám pět 1 a jednu basu, ale to se přežije ;)

PS: Můžete mě sledovat na istagramu a hned budete vědět, co se u mě děje a nemusíte čekat na články na blogu.
- Asi jediná fotka ze srpna, když jsem se chystala na sraz s group, o čemž jsem psala v minulým článku. Díky bože, že mě moc lidí s tou infantilní taškou nevidělo.
- Arizona Tea v plechovce! Docela libová věc.
- Babi mi udělala pizzu a řeknu vám, lepší než v restauraci!

- První školní den.
- Když jsem se ještě léčila z nemoci u telky.
- Nová láhev do školy <3.

- Když jsem dopisovala sešit do ČJ a dělala úkol do AJ.
- Taťka mi před pár dny volal! Koukejte, jak už je CIndynka veliká <3
- Britská chvíle.


- Pizza by me o který jsem tolik básnila v minulým článku.
- Když jsem si jela koupit CD.
- Nový album Koblížků <3. Nehorázně doporučuju! Jedno z nejlepších alb, jaký jsem kdy slyšela.


- Nový knížky do sbírky!
- Lístky na letošní Megakoncert.
- V úterý mi přišla objednávka od Dirty Pig, který navrhují Janoskians! Mám Rasta tričko, Accessory Pack #1 a beanie v barvě Navy :)

- Když našemu psovi jeblo.
- Asi před dvěmi tejdny mě začal na twitteru Štěpán (S-KORE, jestli si pamatujete Barová) a já z toho málem zešílela.
- Náš první ,,nákup" ve školním bufetu.

UŽIJTE SI VÍKEND! Líbající

 
 

Advertisement