diary

the only problem with dreaming is waking up.

18. september 2014 at 19:01 | Caroline
Já prostě musela tuhle fotku postnout. Není to sice fotka na který jsme se domluvili, že ji někam dáme, ale mně se děsně líbí, takže je tady a group se o ní ani nedozví! Abych ujasnila o co jde, dali jsme si poslední čtvrtek v srpnu sraz. Já to s Ríšou plánovala asi od června a dohodli jsme se na poslední tejden a takhle nám to vyšlo. Zašli jsme si na pizzu do naší oblíbený restaurace, kam chodíme pořád a bylo to moc fajn. Zasmáli jsme se, pokecali, sežrali, co se dalo a tak. Vedle nás seděl ňákej chlap s ženskou a pořád se kvůli něčemu hádali (čtěte on na ni řval a ona byla zticha). Já z toho pochopila asi jen to, že ona ho nejspíš podvedla nebo nevím. Tak jsme si z nich dělali prdel, že si beztak pak daj usmiřovací sex a bude to. A co myslíte? Vyšli jsme z restaurace, že ještě pokecáme venku a oni už se vedli za ruce a beztak si šli rozdat ten usmiřovací sex. Tak jsme se smáli nanovo. Řeknu vám, že v deset večer už byla celkem zima. Kdo by to byl řekl, že taková kosa bude? Ani nevíte, jak dlouho trvalo než jsme kluky (čtěte Ríšu) překecaly k tomu, abychom se vyfotili. Mně Ríša sliboval fotku už od devítky, takže ten by se tomu nevyhnul ani za nic. Pak jsme se domluvili, že někdy zajdem do kina a rozešli jsme se. Měli jsme s Terkou domluvený, že budem spát u Renči, takže jsme vylezly ten děsnej kopec a ještě asi do půl jedný ráno kecaly. Kdo ví, jestli ne i dýl. Byly jsme všechny už děsně unavený, protože já už druhej tejden přecházela nemoc a na holky taky něco lezlo. Navíc nám byla i celkem zima, takže jsme byly zabalený v dekách a jen tak chillovaly. Já ráno musela stávat v před sedmou, protože jsem měla jet k zubaři. Oznamuju, že 4. listopadu jdu řezat další zub moudrosti. Jediná dobrá zpráva je ta, že mě teď dlouhou dobu žádný řezání nečeká, protože ty horní prej vyrostou a ty se pak jet vytrhnou. Pro mě bude listopad hodně zajímavej, protože se zubem budu tak tejden doma (tj. do 11. listopadu), pak 14. listopadu jdu na ústní hygienu a od 17. listopadu do 21. listopadu mám praxi. To znamená, že budem s Pájou sedět od osmi do tří celých pět dní na recepci a nic nedělat. To se fakt nemůžu dočkat, už teď se nudím.
Ale já se prostě hrozně moc těším na podzimní prázdniny! Jsou teda extrémně krátký (3 dny + 2 dny o víkendu), ale co se dá dělat. Nicméně jsem zjistila, že je na Pražským hradu v Tereziánským křídle výstava negativů, který teď nedávno našli! A já tam prostě musím jet, protože kdo mě zná, tak ví, že parašutisté jsou prostě můj život a musím být všude a mít všechno, co se jich týká.
V pondělí jsem si po škole vyjela do Z, protože nám odpadla šestá hodina, takže jsem měla víc času na nákupy a tak. Já tam jela hlavně s tím cílem, že si koupím nový album Koblížků, protože jsem zjistila, že tady máme Bontonland! Cédo jsem si koupila a jsem z něj děsně nadšená, protože to je úplná bomba a já ho musím poslouchat pořád dokola. Podle mě je to nejlepší z toho, co zatím Kobližci vydali! A protože jsem potřebovala šampon, tak jsem si rovnou zašla do dm drogerie a koupila si Aussie. Měla jsem jednou tester a ten šampon je bomba! Mám ten Miracle Moist, kterej je fakt skvělej a krásně vyhladí vlasy z čehož jsem nadšená, protože ty svoje vlny fakt nesnáším. Navíc vlasy úžasně zjemní a krásně voní! A abych si zkrátila to čekání na mámu, která měla přijet, protože chtěla do nějakých obchodů, tak jsem si zašla na bubble do Halo Bubble Tea. Já miluju bubble tea! O můj bože, to je úplná závislost. Láska na první... ehm, srknutí. Ale vážně. Dala jsem si mango, který piju pořád a do toho od každý příchutě kuličky. Pak jsem si sedla na náměstí a čekala, až přijde máma. Když asi o 45 minut později přišla, tak jsme šly zpět do obchoďáku, kde si mamka skočila do dm, zatímco já se vydala o patro výš do Neoluxoru s tím, že se jdu jen mrknout. Nejdřív jsem si prošla cizojazyčnou literaturu. Nic mě nezaujalo, dokonce ani Harryho Pottera tam tentokrát neměli. Jediný, co tam bylo trochu zajímavýho, byl Paper Towns od Johna Greena. Já bych si to samozřejmě nekoupila, protože Hvězdy jsou děsnej propad, ale mělo to hezkou obálku. Tak jsem se otočila a vyrazila do dětský části, kde jsem viděla, že vyšel novej díl Roztomilých malých lhářek. Chvíli jsem si ho prohlížela a přemýšlela, jestli si ho vezmu a po chvilce ho vrátila do regálu a šla se podívat dál. Zajímalo mě, jestli vyšlo něco novýho s Harry Potterem, ale bylo tam to stejný, co minule, tzn. Fantastická zvířata a kde je najít, Famfrpál v průběhu věků a Bajky barda Beedleho. Ale rozhodla jsem se, že si je koupím, až budu mít tu ISIC kartu, protože na ně dostanu 10 % slevu. Ještě jsem zamířila do military, kde nic novýho nebylo a pak do memoárů, chtěla jsem si koupit Můj druhý život od Christine F., ale nebyla tam. Zato mě do očí udeřila nová knížka o Janu Palachovi. Nebo aspoň myslím, že je nová, protože já ji ještě neměla. A v tu chvíli jsem si řekla, že tu tam prostě nechat nemůžu. Nakonec jsem se ještě vrátila do ty Roztomilé malé lhářky a šla zaplatit. Pak jsme se s mamkou šly kouknout ještě na Čepkov, kde ale nic moc není. Mamka si koupila ňáký džíny a já si pak na nádru koupila párek v rohlíku, protože jsem za celej den měla jen svačinu. A pak jsme jely spokojeně domů.
Ještě štěstí, že jsme to tak hezky stihly, protože jsme přijely domů a během chvíle byla děsná bouřka a začalo pršet, ale mně to ani nevadilo. Hlavně si přeju, aby pršelo ve čtvrtek, protože nechci jít v těláku ven. To je taková mučírna a já fakt tělák nesnáším, protože to je děsná nuda! Ale minulej tejden jsme měli na tělák syna jednoho učitele na škole, kterej studuje zdravou výživu a tak a bylo to moc fajn. Celkem v pohodě, vůbec by mi nevadilo mít takovej telák vždycky. Navíc on byl fakt pěknej, takže jedinej problém nám dělalo utírání těch slin, který nám z něho tekly (tohle neberte vážně, ju).
Mamka mi už donesla i lístky na Megakoncert, kterej bude v prosinci a moc se těším! Určitě mi uvěříte, když řeknu, že když jsem zjistila, že tam budou Mandrage i Nebe, tak jsem málem zešílela a hned věděla, že tam prostě musím jít! Taky jsem si před pár dny dělala pizzu a byla vynikající. Já vím, že samochvála smrdí, ale myslím si, že se mi prostě povedla.

Trnkobraní a Konec prázdnin v parku v jednom článku

26. august 2014 at 20:29 | Caroline
Přišlo mi zbytečný, rozepisovat se o dvou akcích do dvou článků, takže to dám do jednoho, protože to bude pohodlnější nejen pro mě, ale i pro vás.
Začnu Trnkobraním.
Každej víte, co Trnkobraní je a pokud ne, tak byste se sebou měli začít něco dělat. Pokud pořád nevíte, je to dvoudenní festival, kterej se koná ve Vizovicích. Já na něm byla poprvý v roce 2009 (nebo 2008? nevím přesně) a od té doby až letos. Jela jsem v pátek 22.8.2014, protože tam měli být Mandrage a Koblížc! a kde jsou oni, musím být i já, to je jasný. Mandrage měli začínat 17:00, ale samozřejmě začali se zpožděním, protože tam mluvit pořadatel, pak přišel Bolek Polívka, všichni mu zpívali k narozkám, a pak až začali Mandrage. A byli naprosto báječní! Já to říkám vždycky, ale já fakt neměla slov. Naprostá bomba a já měla fakt super místo. Byla jsem pěkně uprostřed a ani ne moc daleko, takže mám super fotky, videa a navíc jsem měla i bezvadnej výhled. Hodně mě překvapilo, že celý vystoupení bylo jak na Siluety Tour. Nechali tam světelný efekty i dokonce ty věci, který nevím, jak se jim říká, ale vždycky vypustí do výšky jakoby páru a je to moc drsný. Uvidíte to na jedný fotce a určitě budete vědět o čem mluvím. A to nevíte jednu super věc! Mandrage hned druhej den regramovali mou fotku z Trnkobraní!!! Mrkněte se sem, pokud to chcete vidět na vlastní oči. Samozřejmě nemusím psát, že jsem měla malej infarkt.

Fotky z Mandrage

Videa z Mandrage

Hned po Mandrage jsem vyrazila na Koblížky, kteří hráli na druhý stage. Řeknu vám, prorvat se přes všechny ty lidi, to bylo něco. Já na Koblížky přišla ke konci Kejty, takže jsem moc nezmeškala. Šla jsem hned dopředu, takže jsem stála skoro u pódia, přede mnou byla jenom jedna holka, protože u pódia byly jen největší fanynky, to je jasný. Koblížci byli samozřejmě taky naprosto skvělí, jen byli trochu blbě ozvučení, alespoň mně to tak přišlo, protože Filipa nebylo často slyšet zpívat. Opět dělali strašný kraviny, třeba si stříkali rajecku za krky nebo Josie přejmenoval písničku VoNí na Písničku o trávě. Když dohráli, čekala jsem až přijdou mezi fanoušky. Naštěstí všichni odešli zpátky na první stage, takže tam skoro nikdo nebyl. Nejdřív přišel Josie, tak jsem se s ním vyfotila, vzala si podpis a zeptala se, jestli přijde Filip. Josie mi řekl, že snad jo, tak jsem mu řekla, ať mu řekne, ať přijde. Josie odešel a za chvíli přišel Filip, tak jsem hned za ním šla. Vzala jsem si podpisy, a pak jsem na něho vytáhla tu svou knihu. Probíhalo to nějak takhle.
Já: ,,Tady máš knihu."
Filip řekl něco v tom smyslu, co s ní má společnýho.
Já: ,,No, ty seš tak jako jedna z hlavních postav."
Filip: ,,Jo, počkej! To je ta fanfiction, jak na ni byl trailer s teaserem John Wolfhooker?"
Já: ,,Jojo, to je ono."
Filip: ,,NO TO SI DĚLÁŠ PRDEL!" v tuto chvíli se všechny oči upřely na nás. ,,Tys to jako fakt napsala?"
Já přikývla a Filip řekl: ,,Pocem." a objal mě. To bylo strašně krásný. A pak se mě ještě ptal, jestli to je moje jméno na tý knize a já, jestli se se mnou vyfotí a on, že jo, že uděláme promo ke knize :D. Jak to dopadlo, můžete vidět níže. Ale kdybyste viděli, jakou měl radost, to bylo něco nádhernýho! Pro mě rozhodně nejkrásnější den v životě. Tohle bych přála zažít každýmu, protože ani nedokážu popsat slovy, jak neskutečný to bylo.

Fotky z Koblížků

Videa z Koblížků


A jako druhou akci tady mám Konec prázdnin v parku, která se konala v Hranicích na Moravě. Jela jsem tam s T. Dorazili jsme tam asi ve čtvrt na šest, protože v půl šestý měli hrát Nebe, ale začali až ve třičtvrtě, protože celou dobu ladili. Hráli fakt dlouho. Sám Petr (zpěvák) říkal, že tak dlouho hráli zatím jen na křestu desky a ještě říkal, že musí hrát tak hoďku a půl, že jim nakázali, ať hrajou dlouho :D. Proto hráli i písničky, který normálně nehrajou, což bylo naprosto super a mně se to moc líbilo. Když dohráli a odcházeli, tak všichni křičeli, že chtějí ještě jednu, tak se kluci vrátili a dali přídavek. Hráli Z pomerančů, kterou mám moc ráda, takže mi udělali děsnou radost. A víte, co se mi na jejich koncertech líbí nejvíc? To, jak s nimi všichni zpívají Vteřinu. To je něco tak úžasnýho! Už mě se chce z toho dojetím a radostí brečet a to jsem fanynka, takže jak se teprve musí cítit oni! A nejlepší bylo, když se Petr rozhodl, že řekne nějakej vtip, ale nakonec z toho vylezla historka. Říkal, že když hráli v Hranicích poprvý (tohle byl jejich druhej koncert v Hranicích), tak tam byli jen tři lidi z toho jeden byl pořadatel. To ho Štěpán opravil, že tam ani pořadatel nebyl. A pak, že chtěl Petr říct vtip, kterej měl asi 2 minuty a v tý pointě celýho vtipu ho Tom přerušil, že už ho stejně nikdo neposlouchá. Po koncertě jsme šly ke stanu, kde se kluci fotili a dávali podpisy a prodávali merch. Já si nic nekoupila, ale nejdřív jsem se vyfotila s Peťou, a pak jsem šla pro podpisy. Taky jsem se fotila s celou kapelou a když jsem odcházela, tak mi Peťa pochválil tričko :3 (fangirling jako svině!). Pak jsem šla za Štěpu, jestli s ním můžu mluvit a odvedla jsem si ho kousek dál a vypadalo to takhle.
Já: ,,Hele já nevím, jestli si mě pamatuješ, ale já ti dávala na Zlínským filmovým festivalu to přání k narozkám."
Štěpa: ,,Jojojojojo."
Já: ,,No, tak já tam psala o knížce, a tak jsem ti ji donesla."
Štěpa: ,,A co teda vlastně studuješ?" podepisuje můj vlastní výtisk.
Já: ,,Žurnalistiku."
Štěpa: ,,A kde?"
Já: ,,Na Kostce ve Vsetíně." jo, fakt jsem řekla VE Vsetíně.
Štěpa: ,,Já nevěděl, že je žurnalistika i na střední. Jen na vysoký."
Já: ,,Vždyť je mi 16."
Štěpa: ,,No právě proto mi to bylo divný."

Pak jsem se s ním ještě vyfotila a jeli jsme domů.

Fotky z Nebe

Videa z Nebe

Na tý fotce s Peťou vypadám, bez urážky, jak naprostej kokot, co so budem nalhávat, protože mi ta posraná kapuce přepadla dopředu. A k druhý fotce mám taky komentář, protože já, Peťa i Štěpa máme, co dělat, abychom neměli záchvat smíchu, protože Štěpa se zrovna s někým loučil, a pak úplně vyšiloval, že neví, kam se má dívat. Ono vám to teď asi vtipný nepřijde, ale v tu chvíli to bylo neskutečný :D.

Praha očima studentky

21. august 2014 at 13:04 | Caroline
Konečně jsem se dokopala k tomu, abych vám napsala o našem tripu do Prahy, kterej dopadl trochu jinak, než jsme měli v plánu.
Do Prahy jsme jeli v neděli 10. srpna 2014. Nejdřív jsme se byli opět podívat do krypty v pravoslavném chrámu, nebo katedrále nebo jak tomu vlastně říkají, v Resslově ulici. Já se do krypty moc ráda vracím, protože mě to neskutečně fascinuje a člověk si zde hezky srovná hodnoty v životě. Ještě jsem si tam koupila dva pohledy, který vám brzo ukážu :). Jelikož byla neděle, tak se všude konaly různé mše a byl otevřený i pravoslavný chrám. Já se tam chtěla už dlouho podívat, protože nahoře na kůru je stále rozstřílené zábradlí, právě z boje, tak jsem to chtěla vidět. Viděla jsem a spokojeně jsem odešla.
Děda pak auto zaparkoval na parkovišti a vydali jsme na Václavák. Tady jsme vyšli nahoru do knihkupectví, kde jsem si koupila několik knih (vše, co jsem si koupila uvidíte na konci měsíce v new in článku) a ještě prošli pár obchodů. Nakonec jsme se zastavili v Bageterii na obědě a já pak s babi ještě skočila do New Yorkeru. Právě v Bageterii se děda rozhodl, že bychom mohli jít na Pražskej hrad. Takže jsme po obědě vyrazili na Staromák a odtud do Pařížský, protože babi chtěla do LV. A pak jsme už šli přes Karlovo most, po Zámeckých schodech až do chrámu sv. Víta. Chrám sv. Víta je mimochodem naprosto nádherný, rozhodně jeho návštěvu doporučuju :). Poté jsme prošli Zámeckými zahradami, kolem domu, kde žil Jan Neruda, přes Karlovo most až zpátky na parkoviště. Ještě jsme se zastavili na Zličíně na večeři a jeli domů.
V galerii najdete mnoho fotek, určitě se mrkněte, protože si myslím, že za to stojí :)!

VSTUP DO GALERIE

welcome home ❤️

13. august 2014 at 10:02 | Caroline

HUGE School Supplies HAUL!

4. august 2014 at 11:46 | Caroline
Taky vás hrozně baví nakupování věcí do školy?
Já se v tom vždy naprosto vyžívám! A zvlášť letos jsem si to opravdu užila.
A moje výbava je celkem velká (:D).

Dvě Pilot pera, které mají zmizík, když něco blbě napíšete, jsem ještě nikdy neměla. Takže tohle je premiéra. Další propisku si koupil děda, ale pak mi ji dal. Mé nejoblíbenější jsou ale tyhle plasťáky za pár korun. Sada grafitových tužek a ještě dvě další tužky. Nějaké zvýrazňovače a mikro tužka.

Barevný sponky na nějaké papíry, mám jich zásobu až do konce života. Dvě bělítka. Kružítko. Herkules, kterej sice nemám do školy, ale stejně ho sem dám. Růžový ořezávátko a guma, ať mi to ladí. A lepidle v tyčince.

Pár sešitů, protože mám doma ještě ty školní. 6x A4 linkovaný, 1x A4 čistý, 1x A5 čistý a 3x A5 linkovaný.

Dva šanony nebo pořadače, či jak se tomu vlastně říká na sešity. Rýsovací potřeby pro jistotu. 2 balíčky po 10-ti kusech A4 kartonů na kreslení, který děda okomentoval: ,,Co kdybys je potřebovala?" a ten nejkrásnější sešit na světě do kterýho ale psát nebudu (:D). Neříkejte, že si ty nejkrásnější sešity neschováváte, protože je vám líto do nich psát!

Jelikož jsem už vypsala část Stabilo tužek, tak jsem si koupila tyto. Dále jsem v Tchibo objevila tyhle super mega moc boží izolepy se vzory!! A několik balíčků samolepících bločků.

A jako poslední tady mám pár průhledných složek! Nějaký velký a dvě malý a nakonec školní diář!

i love you summer!

31. july 2014 at 12:16 | Caroline
Po delší době opět nějaký zápis z mýho života! Vím, že se moc často neozývám, ale víte, že nemám ráda každodenní články a navíc se mi nechce trávit celý prázdniny u blogu.
Upřímně řečeno se u mě nic extra nestalo.
Asi jen to, že jsem teda zase krátkovlasá. Teda, úplně samozřejmě ne, jen to mám trochu zkrácený, kousek nad prsa a jsem spokojená. Mně osobně vlasy střední délky vyhovují a navíc mi přijde, že mi sluší víc než dlouhý.
V úterý mě štípla vosa. Naprosto nečekaně, protože jsem jen seděla na terase u notebooku a navíc jsem měla tričko! Což vůbec nechápu, protože mi vysvětlete, jak mě zvládla štípnout přes tričko? Když jsem se druhý den probudila, měla jsem to celkem peckově nateklý, celý rudý a bok větší než ten druhej. Teď je to pořád tak trochu napuchlý a pořád to svědí.
V neděli jsme byli na Karlštejně, protože jsme tam chtěli zajet. Mám jenom pár fotek zvenku, protože se vevnitř fotit nesmí, ale bylo to hezký. Návštěvu určitě doporučuju :) Hrad je celkově moc krásnej. A potom jsme ještě zajeli do Koněpruských jeskyň, ale to bylo tak trochu neplánovaný, protože jsme to měli po cestě. Vtipný to bylo ve chvíli, když si před vstupem všichni začali oblíkat mikiny a bundy a my jak frajírci jen v kraťasech a tričku a uvnitř 10°C. Takže celkem pěkná lednička.
Zítra se jedem kouknout do Český Lípy na naše nový štěňátko, který je k odběru od 12.8. Už se na ni moc těším, protože mi Cayleinka strašně moc chybí... Budeme mít opět buldočka, lilovou strakošku. A je úplně úžasná, tak jsem na ni moc zvědavá.
A už se i těším na Trnkobraní na který jdem 22. srpna! A dokonce pojedem i 24. srpna do Hranic na Městský slavnosti, protože tam jsou Nebe a navíc to není ani moc daleko. Doufám, že se brzy objeví nějaký informace o této akci!
Karlštejn!

Náš bobánek. Jmenuje se Cindy.

Som namaloval. Měl to být Josh Hutcherson, ale nějak mi to nevyšlo.


Předvčerejšky mi přišly tyhle samolepky od John Wolfhooker! Byla jsem vylosována na jejich facebooku, tak jsem měla velkou radost. A zvlášť v šoku jsem byla z nápisu ,,Šílená"! Před pár dny mi totiž kluci z JW lajkli na insta fotku právě s neoficiálním coverem Šílený, takže jsem z toho byla úplně mimo.

AQUIS MARINE 2014

21. july 2014 at 9:49 | Caroline
Ahoj!
Dnes jsem se rozhodla, že napíšu o naší dovolený na Kosu v Řecku v hotelu Aquis Marine, který si rozhodně zaslouží pozornost!
Odlétali jsme 30. 6. 2014 z letiště Václava Havla v Praze. Já, trpící hrůzou z létání, byla vynervovaná až při vstupu do letadla, protože odtud už není cesty zpět. Nechápu, proč tak vždycky nervím, když je to úplně v pohodě, protože mi je nepříjemně jen při vzletu, pak už je to v pohodě. Odlétali jsme kolem páté ráno, takže už bylo světlo a když jsme vzlétli nad mraky, krásně svítilo sluníčko. Dostali jsme jídlo a celý let byl v pohodě, jen pár malých turbulencí. Těsně před příletem na Kos nás pilot informoval o tom, v jaké jsme výšce a že je právě v této výšce -55°C. Když jsme přistávali, tak jsem se dívala z okýnka a viděla jsem pod námi několik lodí, pak i samotný ostrov. Po přistání jsme šli pro kufry, a pak před letiště, kde čekala slečna z agentury, která nám řekla, jak se dostat do hotelu. Nastoupili jsme do autobusu a jezdili asi hodinu a čtvrt po ostrově než jsme vyhodili všechny lidi do jiných hotelů. To doteď trochu nechápu, když náš hotel byl k letišti nejblíže. Když jsme tam konečně dorazili, měli jsme klíče jen k jednomu bytu, tak jsme si dali věci k sousedům, kteří s námi letěli a vyrazili na jídlo. Pak jsme šli i k bazénu, kde nás bavili skvělí animátoři. Když se na to dívám zpátky, tak jsme ten první den museli být děsně vyjukaní, když jsme nevěděli, co, kde je a kam se jak dostaneme. Večer jsem si zašla na Welcome Show, kterou měli připravenou animátoři. Každé pondělí je Welcome Show, úterý Comedy Show, středu Pool Party, čtvrtek Cabaret, pátek Greek Night, sobotu Música (večer, kdy se pořád tancovalo) a neděli měli celou volnou, jen večer udělali jednoduché Evening Game. Já byla na všem (na Welcome Show a Pool Party 2x) až na Greek Night, protože to jsme se jeli podívat do hlavního města Kosu. Mně se všechny show hrozně líbily. Na Welcome Show měli skvělé tance a mně je doteď líto, že jsem si je nenatočila! U Comedy Show jsem se zasmála. Pool Party byla legendární, protože jsme druhý den měli letět domů. Asi od půl desátý až do půlnoci tancovali a já obdivovala jejich výdrž. Potom jsem šla za Slavou, ale k tomu se dostanu až později.
Zpátky k hotelu a všemu okolo. Mně osobně se tam moc líbilo! Obrovský resort, pěkné prostředí, skvělé bazény a úžasní animátoři. Moře bylo trochu horší, protože mělo naprosto příšerný vstup, ale když se to přešlo, tak už to bylo v pořádku. My jsme každej den dělali to stejný, takže jsme ráno vyrazili na snídani, k bazénu, na oběd, k bazénu a moři, na večeři, k baru a já na animace. A takhle to šlo celou dovolenou dokola.
Jednou jsme si půjčili auto a vyjeli jsme do večerního hlavního města Kosu. A další den jsme si zajeli na Paradise Beach (ze který fotky nemám, protože jsem se bála táhnout zrcadlovku na pláž), která je vyznamenána nějakou modrou vlajkou EU nebo něčím takovým, takže moře je naprosto průhledné, opravdu nádhera.
Ještě jsem nezmínila dvě zajímavosti. Jednou je to, že na kruhovém objezdu má přednost ten, který najíždí a druhou to, že jsme z hotelu viděli na Turecko.
Abych se teď dostala k něčemu zajímavějšímu, tak domluva byla teda celkem zajímavá. Já se těšila až si s někým budu moct pokecat, ale bohužel více jak polovina animátorů byla z Francie, takže jejich angličtina byla opravdu zajímavá. A jednou jsem se bavila s Jessicou, která je pro změnu z Itálie a to jsme si taky moc nerozuměly. Teď mi to přijde celkem úsměvný! Jedinej člověk se kterým jsem si pokecala byl Slava z Lotyšska, protože když jsem si nemohla vzpomenout na anglický slovíčko, tak jsem mu to řekla česky a on tak nějak porozuměl. Přísahám, že Slava byl bůh! Neskutečně milej a sympatickej kluk s tím nejroztomilejším smíchem, jakej jsem kdy slyšela! Poslední den (právě po tý Pool Party, kterou jsem už zmiňovala), tak jsem za ním šla, abychom se rozloučili a vzala si na něj facebook a bylo to hrozně hezký. Úplně se mi z jeho objetí nechtělo pryč. Mám tady i celkem funny story s Carlem a Joanem z Francie. Když jsem se s nimi vyfotila, tak jsem za nimi šla, aby mi napsali svoje jméno, protože jim šlo blbě rozumět a navíc jsem nevěděla, jak se jejich jména píšou. A oni hned na mě: ,,For facebook?" a já: ,,If you want." a měla jsem strašnou chuť se smát. Ti se toho teda nebáli!

Abych to nějak zakončila, tak se mi celá dovolená moc líbila a klidně bych se tam vrátila! Bylo to fakt skvělý, určitě všem doporučuji!

V tom extrémně dlouhým videu níže můžete vidět všechny fotky a všechna videa, která pocházejí, jak ode mě, tak do táty a sousedů.

Na video se dostanete kliknutím na foto níže.

PS: Slava mi včera odepsal na zprávu na fb.

SNAPCHAT MOMENT

12. july 2014 at 13:32 | Caroline
Ve čtvrtek jsme přiletěli z Kosu domů, článek o dovolený napíšu, jakmile budou všechna videa nahraná na youtube a fotky nahrány na rajče. Zatím mám tady jen pár fotek ze snapchatu :)

Co člověk na dálnici nepotká.

Zuzky štěňátko.

Pobazénová Kosácká selfie.

Aneb, jak jsem byla v hajzlu po letu z Kosu. PS: Kinedryl dělá svý.

Nástroje smrti: Město padlých andělů

Dostala jsem od dědy 16 Arizona čajů :3

2 roky

21. june 2014 at 12:33 | Caroline
Dneska to jsou dva roky, co mě opustila má láska. Bolí to pořád stejně.

18. ČERVNA 1942

18. june 2014 at 16:13 | Caroline

Zemřeli, abychom my mohli žít.

Co živi budeme, měli bychom se cítit poctěni, že jsme měli takové krajany. I díky jim všem žijeme stále v této zemi, i díky nim ta země je a zůstane naše. Je to snad málo?




Nezapomeňme na tyto hrdiny, kteří své životy položili za stát.

Článek z minulého roku ZDE.
 
 

Advertisement