diary

NÁRODNÍ PAMÁTNÍK HRDINŮ HEYDRICHIÁDY - Místo smíření

4. august 2013 at 18:20 | Caroline

Místo, který si zaslouží respekt, úctu a minutu ticha.

S navštívením krypty v Pravoslavném katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici mě provázely stejný pocity, jako když jsem jela do Osvětimi. Na fotkách jsem to viděla nespočetkrát, jaký to je ale naživo, jsem netušila a bála se, že mě to zklame. Jako vždycky jsem se zmýlila.

Když jsme vstoupili do dveří pod chody chrámu, okolo nás bylo muzeum. Jsou tam desky s letopočty, fotkami, textem a na některých jedou dokonce videa. Jedno bylo z pohřebu Heydricha. Ve vitrínách byly pistole, kterými po parašutistech stříleli nacisté, ale i replika granátu, který Kubiš hodil. Byla tam i kniha, jmenovala se nějak Sv. Václav, která byla potřísněna krví jednoho z parašutistů. Než jsme vstoupili do samotný krypty, vedle vstupu byla deska s textem, která mě opravdu dostala.

Základní ideou návrhu vstupu do krypty je důraz na zážitek z průchodu. Ten je symbolem hranice, jejíž překročení bylo pro každého definitivní - bez návratu. Rozhodnutí všech, kteří se svou pomocí na atentátu podíleli, bylo nevratné. Bylo vědomým rozhodnutím - překročením hranice z bezpečí do smrtelného rizika.
Dveře do krypty tvoří ocelový hranol složený ze dvou jehlanů, jež jsou od sebe odděleny pohyblivou diagonálou - vzpříčeným křídlem, dělícím prostor na část ,,tmy a světla'' , ,,smrti a života''. Křídlo, jehož proudnicový tvar je převzat z letadla Spitfire, stačí při vcházení jemně odtlačit. Křídlo i stěny průchodu mají černý ocelový povrch, podobný, jaký měly zbraně parašutistů.
Při vstupu je třeba pamatovat si cestu zpět na svobodu.
Muži v kryptě byli v téměř úplné tmě. Rozdílem mezi světem zde a světem tam bylo světlo pronikající škvírou. Při pokusu vyjít ven je člověk lákán světlem, které vyzařuje ze zdánlivého směru úniku. To světlo je však pastí. Směr nabízený paprskem je třeba odmítnout, křídlo od stěny odklonit a v protisměru křivky křídla prostor opustit.

První, co jsem po vstupu do krypty ucítila, byl chlad. Tak příjemný, ale kdo by se divil, když je venku takový vedro, že jo. Naproti mně schody, kolem se táhly bysty parašutistů, po levý ruce poličky na rakve a po pravý okno spolu s dírou ve stěně. V díře jsou samé květiny, psaníčka, děkovačky. Na stěně je pověšená deska, kde jsou fotky po boji a taky každý z mrtvých parašutistů, tak, jak je Němci vyfotili. U každé bysty mužů je napsán jejich životopis. A schody, který jsou úplně na konci krypty vedou nevím kam, ale na nich jsou dřevěný křížky.

Připomeňte si článek 18. ČERVNA. (Pokud nevíte o čem tady vlastně píšu).

DO GALERIE FOTEK

Prague & other

1. august 2013 at 22:55 | Caroline
Ozývám se jenom tak, aby to tady nestálo a abyste na mě nebyli naštvaní. Jsem hrozně líná, cokoliv napsat, přidat nebo tak. Už jsem se snad i víc jak 2 měsíce nedotkla ani jedný z povídek. Mám co dohánět. A je mi opravdu trapný přidávat furt jenom samý new iny, ale nic jinýho na přidávání nemám a nechci, aby to tu stálo.
Píšu jen z toho důvodu, že v sobotu jedu do Prahy! Měla jsem tam bejt už před dvouma tejdnama, ale nějak to nevycházelo, a tak jedem až teď. Nejedu na nákupy nebo něco takovýho, to ne. Jedem do krypty, kde se skrývali parašutisté, kteří provedli atentát na Heydricha, před nacisty. A já se fakticky nemůžu dočkat, protože chci na tohle místo jet už od března. Beru si foťák, takže určitě budu fotit a fotky ukážu :). Pokud by někdo přece jenom nevěděl o čem mluvím, podívejte se na článek tady.
Příští tejden jsem měla jet se Zuzkou na Chodrockfest do Domažlic na Mandrage a Koblížky. Mandrage tam sice jsou, ale Koblížc!, kteří byli v seznamu účinkujících napsáni, se v programu neobjevili, takže tam nepojedem. Určitě, nebo aspoň doufám, půjdem na Pilsner fest, kde Mandrage budou na 100%. Začínám ale pochybovat, že mi to vyjde...

Jak si VY užíváte poslední měsíc prázdnin???

Závěrečky, Italy & Švihov

28. july 2013 at 21:28 | Caroline
Konečně jsem se dokopala k tomu, napsat o závěrečkách, Itálii a Švihově. A to přesně v tomto pořadí.

Závěrečky neboli akademie byly fakt podařený! Minulý deváťáci sice nasadili vysokou laťku a my jsme je nepřekonali, ale já si myslím, že máme být na co hrdí. Brzo na youtube nahraju nějaká HD videa, která natočil taťka a potom nahraju celou akademii, kterou mám na DVD od školy. Já osobně jsem vystupovala 4x. Poprvý jako držadlo rekvizity OKNO v Polednici, podruhý jsem tančila ve skupině, potřetí jenom seděla jako žákyně ve scénce Matika v 9.A a nakonec v závěrečný písničce. Co se týče předání vysvědčení, jsem spokojená. Měla jsem 5 trojek, o jednu míň než obvykle. Všechny holky a pár kluků bulelo jako želvy a já samozřejmě mezi nima. A právě ta fotka s Paťou (přidávala jsem ji tady) byla focená těsně před předáním vysvědčení. Třídní od nás dostala hrozně věcí, kluci jí koupili meloun na kterej napsali Pro Denisku a ještě Coca Colu s nápisem Gang kam připsali +Denča. Chudák třídní to psychicky nezvládala. Rozbrečela se tak strašně moc, bylo to hrozně smutný. Fakt bych to už nechtěla zažít znova.
Další poznámkou na listině slibů je napsat o Itálii. Letos jsem dovezla asi jenom jednu fotku. K čemu by bylo fotit furt to stejný, když tam jezdím roky? Byl tam zas M, kterej s náma byl i před dvouma nebo třema rokama. Můj bratránek ho zná z hokeje. Bylo to celkem zajímavý. Vím, že když to napíšu, tak jak to doopravdy bylo, vyzní to hrozně divně, ale zas tak divný to nebylo, jenom to tak vypadá, když je to napsaný. Jednou jsme jeli na takovým šlapacím vozu pro pět lidi z nichž šlapou čtyři. Jeli jsme na Pinedu. Cestou tam řídil M a cestou zpátky bratránek. No a jelikož se potom M posunul na místo spolujezdce. A celou tu cestu zpátky se otáčel na mě, plácal mě do stehen a než jsme dojeli domů, tak jsem měla na stehni jeho ruku. Zbytek tejdne mě po stehnách a prdeli mlátil kdykoliv jsem kolem něj prošla. Pěkný modřiny jsem měla. Ale dokázal bejt i hodnej. Třeba jednou hrál moje PSP, měl svou hlavu v mým klíně a nebo se mi opíral o rameno. Pořád mě ale s bratránkem házeli do vody a jednou mě topili tak, že když jsem se vynořila, tak jsem jim řekla vy jste takový píče a vylezla jsem. Samozřejmě, že M se po mně hned vrhl a přetahovali jsme se a on mě sejmul na takovej železnej kanál a rozbila jsem si koleno. Budu tam mít krásný dvě jizvy. Bylo to v pátek, den před jejich odjezdem. Celou dobu mi utíral kapesníkem tu krev z kolena, furt mi na něj chtěl foukat. A potom na mě byl celej večer strašně hodnej. Všichni jsme leželi v posteli, hráli PSPéčka, byli na tabletu, žrali Skittles a tak. A taky mi neustále rozepínal podprsenku od plavek a potom i normální. Hrozný dobrodružství, ty vole :D.
A teď co se týká Švihova. Bylo to naprosto bombový! Já jsem tam měla bejt už minulej rok, ale jelikož chcalo, tak jsem tam nešla. Já osobně tam šla hlavně na Mandrage a Koblížky a nic jinýho mě nezajímalo :D. Mandrage byli jako vždycky totálně dokonalí, takže ti komentář nepotřebují. Na Koblížkách jsem byla poprvý a rozhodně ne naposled! Byla s nima strašná prdel a Josie řekne, co mu na jazyk slina přinese. Kluci říkali, že zůstanou na Švihově a budou chlastat do noci, takže když jsme se šly se Zuzkou projít po stáncích, zhruba hodinu po jejich vystoupení, nepochybovala jsem o tom, že je nepotkám. Samozřejmě, že jsme je potkaly u takovýho tetovacího a piercingovýho stánku. Já osobně mám z Koblížků nejradši Wilípka a Brandyho. A když jsme šly kolem, tak Filip zrovna někomu volal a já šla kolem něj a koukla se mu do očí a on mně taky a já jsem z toho doteď vedle :D. A konečně jsem si koupila MANDRAGE tričko a vy ho uvidíte v připravovaným new inu! :)

informacni clanek

18. july 2013 at 20:49 | Caroline
ahoj vsem :) pisu z mobilu, takze bude tenhle clanek hodne pomatenej, pac neumom psat na mobilu :D dneska jsme byli V ikee a jeste ke vsemu mi prislo tricko a tilko iron fisr, omlouvam se iron fist, takze muzete cekat dalsi new in :D jseem fakt hrozna :D zejtra jedu se zuzkou do prahy , ale asi nic extra kupovat nebudem, jenom jden na podprsenky , pac je prrh prej potrebuju :D jonak v sobotu jdem na Svihov na mandrage, koblzizky a tak <3 8hrozne se tesim :))) tak to bzde ode me asi vsechno :D mejte se a uzoivejte prazdnin :) ps: jestli se divite, ptoc pisu tak debilne a nesmazu chyby a neopravim je , tak ptonlen problem jr v tom ze mi proste v blogu na mobilu mazat nejde :(

with Patričeeek

13. july 2013 at 22:17 | Caroline
Jsem zpátky doma z Itálie. Bylo to super, ale o ní napíšu až jindy. Rozhodla jsem se, že konečně přidám fotku s Paťou, kterou vám už tak dlouho slibuju. A taky mě konečně uvidíte, hehe.

PsS: ZEjtra ((nedele) mam svatel,k, hehe. a ne neumim psat, pac pisu z mobilu

BYE BYE PRIMARY SCHOOL, THANK YOU SO MUCH + BIBIONE TRIP [HIATUS]

28. june 2013 at 20:12 | Caroline
Skončilo to. Je to smutný. Hrozně moc. Ale nic s tím neudělám. Vždyť přece kde něco končí, něco začíná, takhle to je, takhle to být má, tak se mě neptej jestli jsem tu rád, budu tu s tebou dokud budou hrát. Naše záverečná písnička mimochodem.

Nebudu vám k tomu nic víc psát, protože jsem hrozná citlivka a tak chci jenom oznámit, že odjíždím do Bibione a měla bych se vrátit za dva tejdny. Opravdu nevím, kdy se vrátím, protože se mi nechce hledat v kalendáři datum, ale prostě čekejte, že se ozvu možná tak šestnáctýho/sedmnáctýho července.

díky základko

megabrutální tejden

24. june 2013 at 18:30 | Caroline

Jinak co se týká mýho života, je to takový divný. Začali jsme trénovat v Rondu a ve středu je akademie. A v pátek to skončí. A já nevím co budu dělat. A nepůjdu na chlastačku, protože je v pátek a to já hned odjíždím k taťkovi. A akademie bude strašnej trapas. Určitě. Jediný co mě utěšuje je to, že jsme v pátek, když jsme si s ostatními devítkami ukazovali, co kdo bude dělat, dostali největší a nejhlasitější potlesk.
A to jsem vám ještě neříkala o výletu! Oficiálně miluju rafty! Bylo to totálně nejdokonalejší. A to nepočítám cestu busem. To byl celkem masakr jako. No ale vrátím se k těm raftům. Byli jsme v Olomouci a jelikož jsme jeli dvě třídy (áčko, béčko), tak první jeli béčkaři a my se šli projít do města a pak jsme si to vyměnili. Já jsem byla v raftu s třema klukama (Adámek, Sebík, Kuba) a dvouma holkama (Terold a Renold). No, tak si tak jedeme a teď Jé, tamhle je skupina co jela před náma. Oni jsou tak hodní, že na nás čekají. Hovno čekali. Čekali na nás jenom kvůli tomu, aby na nás zaútočili. Takže já byla během 5 vteřin totálně promočená. Celou cestu až do konce jsme proti sobě takhle bojovali a nakonci na nás ještě čekala první skupina, kteří už byli na břehu a ti nám celkem taky dali. Chudák Nova, která byla v jiným raftu, chtěla vylízt na břeh a někdo do ní štouchl a ona zaletěla do řeky. A učitelka spadla zpátky do raftu a jenom třepala ve vzduchu nohama. Strašná prdel. Potom jsme přejeli do lanovýho centra, kde jsem seděla s Peťou na lavičce a čuměla na ostatní, protože se bojím výšek a tohle bylo fest vysoko. No a nakonci jsme se pěkně obě devítky i s učitelkama vyfotili a já tu fotky radši nechci ani vidět, protože tam jsme určitě všichni zpocení jako prase.
Všimli jste si novýho layoutu? Je to premade od Chloé z creativeland a já jí chci ještě jednou hrozně moc poděkovat zato, že vybrala právě mě. Layout je tu od páteční noci a bude tady ještě hodně dlouho.
Taky jsem změnila obrázky k watching&reading, protože se vám ozvu jenom v pátek s ubrečeným článkem a hiatusem. A proč jsem je vlastně změnila? Protože se už blíží moje chvíle s Harry Potterem. Nemůžu se dočkat až ho začnu číst :3. A tak jsem už vyrobila obrázky k Harrymu i druhýmu dílu L.A. Candy, kterej si sebou beru taky. Vím, že vás tohle hrozně zajímá, no.

18. ČERVNA 2013

18. june 2013 at 10:00 | Caroline

PŘEDNASTAVENO, JSEM NA VÝLETĚ


Dne 27. května 1942 byl spáchán atentán na Reinharda Heydricha parašutisty z operace Anthropoid Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem. 18. června probíhal boj v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, kde gestapo útočilo na sedm parašutistů (J. Kubiš, J. Gabčík, A. Opálka, J. Bublík, J. Švarc, J. Hrubý a J. Valčík). Podle všeho měl v tu dobu hlídku velitel parašutistů Adolf Opálka spolu s Janem Kubišem a Josefem Bublíkem. Boj trval přes dvě hodiny. Opálka a Bublík spáchali sebevraždu střelnou ranou do hlavy, Kubiš na následky zranění vykrvácel. Na Gabčíka, Švarce, Hrubého a Valčíka, kteří poslouchali boj svých kamarádů v kryptě, začali poté Němci útočit tím, že do krypty házeli granáty slzného plynu, který ale parašutisté vyhazovali zpět. Poté se pokoušeli parašutisty vyplavit s pomocí protektorátních hasičů. Parašutisté ale vystrkovali hadice zpět ven. Němci prorazili starý vchod do krypty pomocí výbušnin, který byl zazděný. Boj skončil nedostatkem munice. Stejně jako parašutisté v horní části kostela (kromě Kubiše) spáchali sebevraždu střelnou ranou do hlavy. Parašutisté byli objeveni jen kvůli zradě Karla Čurdy. Parašutisté by přežili, kdyby jejich pomocníka, který pro ně měl přijet pohřebním autem a odvézt je, nepopravilo gestapo. Po dlouhých sedmi hodinách boj skončil. Před kostelem zůstalo ležet sedm mrtvých těl, jenž Čurda identifikoval. Na sedm parašutistů útočilo kolem 800 příslušníků gestapa a SS.

'Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme se, slyšíte? Nikdy!'

Poslední slova parašutistů, která zazněla z krypty.

Josef Valčík *2. 11. 1914 (Silver A)
Adolf Opálka *4. 1. 1915 (Out distance)
Jan Kubiš *24. 6. 1913 (Anthropoid)
Josef Bublík *12. 2. 1920 (Bioscop)
Jozef Gabčík *8. 4. 1912 (Anthropoid)
Jaroslav Švarc *11. 5. 1914 (Tin)
Jan Hrubý *4. 3. 1915 (Bioscop)

Mnoho lidí parašutisty odsuzuje a mnoho lidí je uznává. Já patřím mezi ty, kteří věří, že byli hrdinové. Vždyť oni dokázali ukončit 2. světovou válku dřív. Kdyby atentán na Heydricha nebyl, 2SV by neskočila tak brzy. Tomu věřte. Ať si ale o nich myslíte co chcete, uznejte, že jsou to hrdinové, kteří položili svůj život, nevzdali se a nepadli do zajetí svých nepřátel. A proto prosím o minutu ticha pro tyto hrdiny.

NEZAPOMENEME

sleep party, school photo & more

16. june 2013 at 21:22 | Caroline

Naučila jsem se dělat takovej ten kruhovej efekt, zamilovala jsem si Imagine Dragons a je to strašně důležitý.
V úterý jsme se ve škole fotili. Opět příšerná fotka jako každej rok. Takže jsem došla k tomu názoru, že nejlepší třídní fotka je ze sedmičky a ještě ta deváťácká tablová. Když jsem u toho tabla, tak fotky vám ukážu až je budu mít, protože můj milovanej Ríša je ještě nikam nenahrál. No ale ať se vrátím k těm třídním fotkám. Měli jsme se jít fotit do lázní, ale pršelo, takže jsme se fotili v respírku. A jak pršelo, tak já šla ráno v tom dešti jenom v šatech, mikině a bundě. Ale silonky jsem si samozřejmě nevzala, takže si dokážete představit, že z nohou se měla prostě nanuky. No ale fotka je prostě hrozná. Všichni jsme tam takový vykulení, mně přes šaty prosvítá podprsenka a nejfotogeničtější kluk ze třídy tam vypadá jak totální debil. A naše společná holčičí fotka (každej rok se fotíme všechny holky pohromadě) vypadá jak sraz černých vdov, protože skoro všechny holky přišli v černých šatech, krom mě a R.
Taky jsme začali ve čtvrtek a v pátek trénovat všechny devítky pohromadě závěrečnou písničku. Já jsem se chtěla zrovna poškrábat na noze a sejmula jsem tam nějaký bubny. Dvakrát. A Alan se na mě otočil a zeptal se mě, jestli to tam chci zbořit. A já totálně v záchvatu smíchu mu odpověděla, že jo. Ale je to takový divný. Už jenom dva tejdny a je konec. Konec něčeho co trvalo roky. A já z toho mám husí kůži. A špatnej pocit. A smutek. A je mi líto, že to už končí. A nejhorší na tom je to, že jsme se najednou začali všichni hrozně bavit.
A taky jsme vystavili tablo. Jako první z devítek. Podle mýho názoru se fakt povedlo, přidávám i fotku. Ta branka je prostě boží! Ale béčkaři budou mít stejně nejlepší tablo. Jsou jako zombíci a maj to kurevsky luxusní. Kdybyste je viděli, jak se zhyzdili, tak byste se posrali, kdybyste je viděli. Já sice viděla zatím asi jenom 5 lidí a stačilo. Fakt se těším, až tablo vystaví oni.
A teď přicházím k tomu nejzajímavějšímu. Vůbec jsem vám to sem nepsala, takže jste nevěděli, že jsem šla ze soboty na neděli spát s T k R, protože měla VB (volnej barák, kdyby někdo nepochopil, jak my s T). A tak jsme asi po šestej dojely k R a ona nám už připravila zmrzlinu s kakaem a ještě něčím. A nějvětší překvapení bylo, když vytáhla chlast nevímjaksetojmenuje s příchutí hrušky, ale mně to chutnalo jak broskve nebo meruňky. Potom jsme dělaly nahoře v jejím pokoji strašnej bordel. Měly jsme hudbu volume ohluchnineboodejdi a dohadovaly se, jestli půjdem na večeři. Asi v půl devátej jsme se rozhodly, že teda půjdem. Kolem půl desátý jsme vyrazily do nočního města plnýho důchodců, dechovek a narvaných restaurací. Asi ve čtřičtvrtě jsme došly do jedný restaurace a tam nám řekli, že už nevaří, tak jsme musely jít na druhej konec města, kde nám teda uvařily. Daly jsme si těstoviny, každá jiný. A pak, když jsme dožraly, tak jsme se zas vydaly zpátky k R, ale ona bydlí hrozně daleko, takže jsme domů došly asi až v půl jedný ráno. Až po půl druhý jsme konečně zalehly, protože jsme se zase domlouvaly, jak budem spát. A stejně jsme usnuly až po třetí, because jsme mlely o 106 a já konečně holkám řekla o tom snu s Patrikem. A bylo to fakticky trapný. Myslela jsem si, že jim to řeknu až skončí škola, aby to bylo prostě takový, že P už nikdy neuvidím. On je totiž hroznej úchylák a já jsem ho přinutila poprosila, aby se se mnou vyfotil, takže se musíme vyfotit. A když mluvím o tom, že je fakt prase, tak věřte, že vím o čem mluvím, protože jsem vedle něj seděla celej rok ve fyzice a půlku roku v matice. A nechtějte vědět, co děláme pod lavicí, protože jsou to strašný kraviny. Někdy teda. No a samozřejmě, když jsem řekla, že jim musím něco o P říct, tak první co R napadlo bylo to, že jsme se vykousli. A já si v duchu řekla no to jako ještě né, ale kdo ví. Hehe. Je jasný, že nahlas jsem to neřekla, protože to by bylo ještě horší. Nedá se říct, že bych k sobě na veřejnosti s P neměli blízko, ale jsme prostě jenom kámoši, protože já narozdíl od ostatních věřím na přátelství mezi klukem a holkou. Jen aby to nedopadlo jak s Ušákem.
Zejtra se fotíme všechny devítky a začínáme i s oblečením trénovat na závěrečky, takže to bude celkem maso. A v úterý jedeme na vejlet s béčkařema, takže mi držte palce, ať se neutopím a ať to s těma dementama přežiju. Na úterý jsem už přednastavila článek.
Já už půjdu teď spát, protože jsem fakt unavená.

1 YEAR ONLINE

2. june 2013 at 0:04 | Caroline

Je to rok. Neskutečnej rok. Tuten blog už má rok. Chápete to? Mně přijde, že to tentokrát uteklo neskutečně rychle. Můj nejdelší blog měl přes rok. A myslím si, že tenhle blog bude žít navždy. Nebudu to nijak okecávat, nejsem okecávací typ, a tak jenom H A P P Y B I R T H D A Y my darling.

ODKAZY NA KTERÝ JSEM NEJVÍC HRDÁ:

PS: Změnila jsem zas vzhled. Když já ty kostry TAK STRAŠNĚ miluju!
A ne, kýčovitější obrázek k narozeninám jsem fakt nenašla.
a tenhle clanek je fakt pridanej po pulnoci, zadny prednastavovani. a tohle je psany z mpbilu :) a ne neumim na mobolu psat a fakt jsem se nudila, proto to pridavam ted.
 
 

Advertisement